3+ 1 místo v Česku, které unikají pozornosti davů a přitom stojí za návštěvu

Nejen za hranicemi je co objevovat!

Řada výjimečných míst je k vidění i v Česku. Adam Gebrian by o tom mohl vyprávět. A taky vypráví! Držitel ocenění architekt roku, který studoval a pracoval v Amsterdamu, Rotterdamu, Paříži, Londýně a Los Angeles, během uplynulých dvou let procestoval republiku od západu k východu a od severu k jihu a navštívil padesátku překvapivých staveb, kterými provází ve svém stejnojmenném pořadu. Vidět je můžete na internetové televizi Mall.tv, nebo si je zajet prohlédnout osobně. Tady jsou tipy na tři z nich, které byste o letošních prázdninách neměli minout. A jeden bonusový.

Tak trochu jiný hotel

V historickém centru jihočeských Slavonic stojí původně gotický dům s nejstarší sgrafitovou fasádou v Česku. V roce 1988 ho s propadlou střechou a naivní představou o sdílení čtyř pokojů, které se tehdy daly obývat, koupilo osm členů divadla Sklep. Jeden z nich, Jan Boháč po revoluci ostatní spoluvlastníky vyplatil a na následujících třicet let spojil své jméno s dnešní Besídkou. Místem setkání, restaurací a hotelem, které se stalo oblíbeným útočištěm řady známých osobností, včetně původních majitelů, kterými byli i David Vávra, Tomáš Hanák nebo Roman Koucký.  

Posledně jmenovaný architekt je zároveň autorem návrhu osmi designových pokojů odkazujících svým ztvárněním i názvy právě na osmičku přátel, která kdysi dost možná zachránila pohraniční ruinu před zkázou. „Pokud se sem vydáte, nemusíte se hned ubytovávat, stačí navštívit osobitý bar. A rozhodně nevynechejte ani návštěvu toalet. Jednak je to stavebně nejstarší část a jednak ukazují mnohé o majitelově vkusu a prozrazují, jak budova vypadá i v jiných částech,“ doporučuje Adam Gebrian. 

Příští zastávka – Nižbor 

Podílu ve slavonické Besídce se Tomáš Hanák sice vzdal záhy po jeho nabití, ne tak touhy vlastnit hospodu. Na okraji Chráněné krajinné oblasti Křivoklátsko se mu před šestnácti lety zželelo polorozpadlého drážního skladu z roku 1876. A není divu! Železniční síť za Rakousko-Uherska byla totiž neuvěřitelně rozvinutá, dodneška se jedná o jednu z nejhustších na celém světě a byla lemovaná architekturou, která měla mimořádné kvality, i když se jednalo o běžné provozní stavby. 

„Neměl jsem s rekonstrukcí žádnou zkušenost. Nevěděl jsem, jestli se nedozvím, že je všechno ztrouchnivělé a rozežrané červotoči, že jsem koupil hromadu dříví. Naštěstí se ukázalo, že budova je v naprosto skvělém stavu. Líbila se mi představa přívětivé nádražní hospody s přijatelnými cenami a projíždějícími vlaky kolem. Mám rád všednost a každodennost, vždycky jsem ji vyhledával i na svých cestách, proto jsem si přál vybudovat něco normálního,“ netají se svými rozpačitými investorskými začátky Tomáš Hanák. 

Ten v průběhu let zhodnotil nové zkušenosti, vyhrané administrativní bitvy i objížďky dalších sežazovacích nádraží a na tom nižborském vystavěl celý areál. „Po rekonstrukci hospody jsem koupil ve zuboženém stavu služební vagón hytlák a po čase se vrhl na jeho proměnu v ubytovací zařízení. Dnes tady mám ubytovací vagony tři a v každém se mohou vyspat klidně čtyři osoby,“ rekapituluje dosavadní úsilí, které je poctou českému kutilství. Poctivá ruční práce je tu totiž vidět v každém detailu. 

Vizuální herna

Kapitolu o Kutné Hoře zahrnuje nejeden průvodce. Zdejší Chrám svaté Barbory je totiž bezesporu „nutností“ vidět. Majestátní katedrála zapsaná na seznamu Světového dědictví UNESCO ale není ve středočeském městě jediným pozoruhodným místem. Netušenou podívanou nabízí i bývalá Jezuitská kolej a oči navrch hlavy budou mít především děti. Za zdmi 150metrové barokní fasády se totiž ukrývá GASK – Galerie Středočeského kraje, která není žádnou zkostnatělou institucí, ale současným prostorem, kde se potkává staré s novým, aniž by jedno bylo na úkor druhého. 

Neméně inspirativní je i přístup k návštěvníkům všech věkových kategorií. Kromě stálé expozice a dočasných výstav jsou součástí areálu rozlehlé zahrady, knihkupectví s designovým obchodem, kavárna a velkorysá dětská herna, které dělají z návštěvy výjimečný kulturní zážitek pro celou rodinu. „Jeden z nejkrásnější prostorů celého areálu je věnován nejmenším. Není to žádný zastrčený koutek bokem, naopak je jim věnována spousta prostoru, kterým je jasně dána najevo jeho důležitost.  Osobně jsem za to moc rád, protože se tu děti nejen zabaví, se i se něco dozvědí o umění 20. století,“ pochvaluje si hernu Adam Gebrian, který je sám otcem čtyřletého Filipa. 

Bonusový tip

Osmnáct kilometrů severně od Prahy leží Máslovice. Zdánlivě malá víska se čtyřmi sty obyvateli, která by ale mohla jít ostatním příkladem. Její zastupitelé koupili v roce 2013 za obecní peníze budovu chátrajícího autoservisu na návsi a rozhodli se z ní udělat to, čím kdysi bývala – centrum místního kulturního dění. Na rekonstrukci hospody a společenského sálu vypsali anonymní architektonickou soutěž a Máslovice se tak staly nejmenší obcí v Česku, která tenhle nástroj České komory architektů použila. A vyplatilo se jim to po všech stránkách! 

„Musím říct, že návštěvy staveb, jako je tahle, mě baví asi nejvíc. Je to něco, co považuji za normální chování, takhle bych si představoval standard v České republice. Nic astronomicky drahého, ale důležitá součást malé obce, a přitom na architektonické úrovni. Je to důkaz, že realizace takových věcí je možná, a byl bych moc rád, kdyby jich do budoucna bylo mnohem víc,“ doporučuje architekt zastavit se v místním lokále. Zakončit tam můžete třeba procházku Máslovickou naučnou stezkou s jedním z nejstarších vltavských přívozů nebo muzeem másla. 

Fotogalerie