A TAK MĚ NAPADÁ… …NĚCO O RADOSTI

Radost je emoce vyvolaná na základě určitého prožitku. U někoho je vyvolaná úspěchem a získáním financí, u jiného prožitkem sounáležitosti, čisté lásky? Samozřejmě, že každý, coby svébytný originál, prožívá radost po svém a dává to najevo různými způsoby. A TAK MĚ NAPADÁ… Jak to máte Vy? 

Řekl bych, že ke skutečnému procítění radosti, která zaplaví každou buňku našeho těla, může dojít až po životním prožitku, v němž poznáme tíhu bolesti. Teprve pak si uvědomíme radost v plné její míře a zároveň tuto emoci, jakousi předskokanku štěstí, patřičně procítíme. SKUTEČNÁ, BEZELSTNÁ RADOST je nejen potřebným lékem pro naše tělo a duši, ale zároveň projevem, kterého je mezi lidmi – až na výjimky – jako šafránu. Platí to celosvětově a je to pochopitelně velká škoda. Ale já jsem přesvědčen, že se tento stav pozvolna, ale jistě mění, a i ti největší „tvrďáci“ v upjatých značkových oblecích a škrtících kravatách, stejně jako „vysoce postavené“ manažerky v precizně nalakovaných nehtech, kozačkách na deseticentimetrových podpatcích, s drsným poker-facem, který ale není ničím jiným, než hranou pózou. U těchto jedinců je složité, ale nikoli nemožné, aby projevovali své skutečné emoce. Díky postavení, díky funkci, díky vlivu okolí…  

Proč se v „rolích“ dospělých nedokážeme radovat tak jako malé děti? Protože nechceme? Protože by mě lidé mohli považovat za blázna! Protože nemůžeme, jelikož do teritoria dospělých se to „společensky“ nehodí? Protože bych vybočoval/a z davu! – Výmluvy a zbytečné obhajoby na vlastní osobu. Samozřejmě, že se každý z nás může i v pětatřiceti, padesáti, šedesáti, klidně i v devadesáti letech bezelstně radovat tak, jak to cítí! S jakýmikoli projevy, které jeho radování doprovázejí. Kdykoli, kdekoli a jakkoli. Dávejme světu najevo svou radost, protože tím zároveň povzbuzujeme, nevědomky léčíme a emočně podporujeme druhé. Je to tak naprosto v pořádku a navíc zcela odpovídající naší skutečné identitě, podstatě! A pamatujte, že právě ti, kteří se na Vás budou dívat závistivýma očima, jakkoli Vás hodnotit, právě tito jedinci RADOST potřebují nejvíce! Chybí jim, už si ani nepamatují, kdy se měli možnost opravdu radovat a souběžně tak udělat dobře svému srdci, pohladit touto emocí svou duši. Takovým lidem – protože jim to nedochází, BOHUŽEL! – přejme prožitek radosti od rána do večera. Všechno, co vysíláme směrem k ostatním, se nám vrací. Zákon přitažlivosti! Radost můžeme nalézat úplně ve všem, co máme rádi, co se nám líbí, všechno, co děláme s radostí, nám přináší radost. Máme spoustu možností, jakým způsobem ji dávat najevo a neměli bychom zapomínat, že ta bezelstná forma je vůbec nejúčinnější a zároveň nejpřirozenější. Tak se jí nebraňte… Kdykoli, kdekoli a jakkoli se radujte.     

S úctou k bezelstné radosti i Vám 

Luboš