A TAK MĚ NAPADÁ… …NĚCO O VÍŘE

Věřím… Každý v něco věří. Každý! I ten, který tvrdí, že se v životě spoléhá jen a pouze sám na sebe, věří. Věřit a inklinovat k jakémukoli náboženství je velký rozdíl. Věřit totiž souvisí výhradně s naší duší a naším srdcem. A já věřím např. v dobré konce, v nekonečnou formu života, věřím, že vše dobré se vám vrátí… Věříte také? 

Na pochopení skutečného významu nepsané pravdy: Věř a víra tvá tě uzdraví! musí člověk dozrát. Nemá smysl s ním „obtěžovat“ malé, či dospívající děti. Kdykoli jsem ve svém dětství, ale i v pozdějších letech, výše uvedenou pravdu slyšel, domníval jsem se, že musím chodit do kostela, modlit se a tím pádem se mě žádná nemoc nemůže dotknout… No, vlastně i tohle moje mladistvé chápání s tímto konstatováním souvisí, ale jeho význam je mnohem hlubší. Hlubší v tom, že se dotýká každého z nás. Každé duše. Bez ohledu na to, jestli, jak někteří budou tvrdit, jste věřící, či nikoli.  

Víra je schopnost, kterou má každý člověk. Věřím, že touto schopností disponují všichni živí tvorové, tedy i zvířata. Jedná se o neoddělitelnou součást nás samotných, a my sami tuto schopnost řídíme. Buď ji potlačujeme, nebo rozvíjíme. Sami v sobě. Sami se sebou. Každý má plné právo věřit čemukoli. Bez ohledu na to, co čtete, co slyšíte, co vidíte, co vám kdokoli říká, bez ohledu na to, že vás kdokoli o čemkoli bude přesvědčovat.  

Věřit neznamená být přesvědčený o něčem, pro co nemám přesvědčivé důvody. To, že věříme, neznamená, že vypínáme svou mysl, či logické uvažování. Ve skutečnosti je s vírou velmi úzce propojeno poznání. Čím větší je naše poznání, tím silnější je naše víra. Pro příklad: Čím lépe někoho poznávám, tím více dotyčnému začínám důvěřovat. (Samozřejmě, můžete zcela oprávněně podotknout, že naopak: Čím více jsem poznával/a tu či onoho, tím víc jsem byl/a přesvědčen/á o tom, že k němu/k ní nemůžu mít žádnou důvěru - ale tohle je jiný příklad, protože vše má svůj rub i líc). A kupříkladu Řekové nemají, ani neznají dvě samostatná slova pro vyjádření víry a důvěry! Pro ně jsou tato dvě slova propojena v jedno: PISTIS. 

Věř a víra tvá tě uzdraví. Víra je něco, co ani v nejmenším není hanlivé, neměla by se škatulkovat pro oblast náboženství, což je stále ještě zakořeněný pozůstatek z minulých dob. Zkrátka stejně jako každý z nás potřebuje k přežití vzduch, stejné je to i s vírou. Má ji každý, používá ji instinktivně a automaticky! Přitom stále ještě platí, když slovo VÍRA vyslovíte před spoustou lidí, jakoby se lekli,  začnou se tvářit, že „s tímto“ nechtějí mít vůbec nic společného, protože… Protože on/ona přece do kostela nechodí! 

Možná by bylo fajn, kdybysme si jednou pro vždy a pokud možno všichni uvědomili, že každý věří. Věří, že když nepřestane dýchat, bude žít. Věří, že pokud dálkovým ovladačem vypne televizi, obrazovka zhasne….  

A já věřím, že nic není náhoda! 

Luboš