ANDĚLÉ POTŘEBOVALI ZPĚVAČKU…

JSEM TAKOVÁ, JAKÁ JSEM! - životní krédo zpěvačky Věry Špinarové, která sice odešla, ale zůstane tady s námi navždy. Ve vzpomínkách, které se nám vybaví v okamžiku, kdy opět uslyšíme její hlas. V emocích na její jedinečný, nezaměnitelný hlas, který po pár tónech donutí k vyřčení: Ticho, zpívá Špinarka!  

Jednou si po vystoupení povídala s kolegou Petrem Němcem a on pronesl „Tak když ty jsi ta Ostravačka…“ Věra se okamžitě chopila slova, aby ho uvedla do obrazu - „Ne, ne… jsem z jižní Moravy! Narodila jsem se v Brně a vyrůstala v Pohořelicích u Brna.“ A on: „No tak proto! Mně pořád nešlo do hlavy to propojení Ostrava a ty. Tak teď už je mi jasný, proč máš takovej hlas!”

NEJLEPŠÍ LIDI

„Čím si vysvětluju, že nejvíc opravdových umělců má kořeny na Moravě? To je naprosto logické. Ať je to jižní nebo severní Morava, tak tam jsou prostě nejlepší lidi a hlavně umí fakt dobře zpívat. Sice Ostrava je trošku rockovější, ale ty nádherné hlasy, cit pro muziku, prožitky… Hold ta Jižní Morava to má snad ve vzduchu. A já jsem Moravačka jak poleno,“ prozradila mi Věra v jednom z rozhovorů, které jsme spolu dělali. A vždy to byl zážitek. Byla svá, na nic si nehrála, co na srdci, to měla také na jazyku. Nebrala si servítky a nemusela. Všichni teď budou publikovat její životopis, ale je to tak důležité? Kdo chce, najde si ho na internetu. Důležitější jsou zážitky a příběhy, jež máme ve spojitosti s ní uložené v sobě, a které nám už nikdy nikdo nemůže vzít. Příběhy veselé, ale i ty smutné.

Od jedenaosmdesátého roku Věra neměla ráda Štědrý den. V předchozím  roce totiž přišla o svého mladšího brášku Luboše. Tragédie, která ji vnitřně trápila nejvíc, tím spíš že tragickou smrt jejího milovaného sourozence nikdy nikdo nevysvětlil. Jeho tělo našli na pražském Smíchově a Věra několikrát řekla, že strašnější den v životě nezažila. Tím spíš, když měl přívlastek „štědrý”. Díky Bohu, je už v tuto chvíli Věrka se svým bráškou...

 PO SCHODECH, KTERÉ NIKDO Z NÁS NEVIDÍ 

Když mi Věra Špinarová při jednom z našich setkání v Parkhotelu Praha vyprávěla o bratrovi, bylo zřejmé, že s jeho odchodem se nikdy nesmíří, ani nevyrovná. Její výraz ve tváři vypovídal za všechno. Pak jsem dorazil domů, pustil si album Bonnie Tyler a když jsem slyšel její Stay, kterou pro ni složil Dieter Bohlen, hlavou mi začal běžet český text. O odchodu někoho, koho milujete a najednou se musíte smířit s tím, že už ho fyzicky neuvidíte, protože jeho čas zde na Zemi vypršel… Název? Stůj. A při dalším setkání jsem písničku Věře věnoval. Nazpívala ji. Tak, jak to dokázala pouze ona. Vybavuji si ji, jak jsme se loučili a ona odcházela po schodišti uvedeného hotelu do svého pokoje. Kráčela nahoru po schodech a tentýž pohled se mi vybavil dnes ráno (27. března), kdy jsem se dozvěděl, že Věra Špinarová zemřela. Tohle slovo bych ale jednou provždy vymazal a nahradil ho příjemnějším slovesem: odešla. Odešla po schodech, které nikdo z nás nevidí. Do místa, kde se opět setkala s těmi, kteří už náš pozemský svět opustili. Jsem přesvědčen o tom, že včera se Andělé rozhodli, že v Nebi potřebují zpěvačku…

 Text : Luboš Nečas                        Fotografie : Dagmar Hájková

Fotogalerie