Tak se jmenuje nová výstava v Galerii Villa Pellé.
Plátna akademické malířky a velmi úspěšné ilustrátorky Anny Neborové plní, spolu se skleněnými objekty Michaely Tomiškové a Jakuba Janďourka, vzdušné prostory tohoto krásného domu, který už několik let dýchá uměním. Je místem toulání se, potkávání, rozjímání, dívání se, snění. To ví každý, kdo občas tohle místo navštíví. Ale teď se ke vjemům, které zde běžně prožíváme, připojí ještě něco jiného - vědomí vlastního dechu.
DECH je na této, neuvěřitelně vzdušné, výstavě všudypřítomný.
To, že jsou jím tvořeny skleněné objekty umělců, tvořících pod stejným jménem (studio dechem) je jasné, ale vypadá to, jako by jím byly malovány i Anniny obraz. Plátna plná emocí, příběhů, nedořečených vět, plátna, která jako by sama o sobě byla ze skla.
Na počátku byla sbírka. Sbírka malířky bezesporu velmi výrazné, osobité a přesto „mněňavé“. Cykly její tvorby jsou totiž vždy posunem, do dalšího, zcela jiného světa, do nového způsobu vidění. Ať už je to cyklus Černá zahrada, její figurální malby, či ilustrace dětských knížek a nebo třeba právě nejnovější, “skleněná“ plátna....
Zpět – na počátku byla sbírka, která začala, jednoho dne, někde na rohu ulice v některém ze spousty vetešnictví či obchůdku se starožitnostmi, jakých jsou plna snad všechna města světa. K prvnímu skleněnému objektu časem přibyly další, toulání po krámcích s poklady, se stalo vášní a najednou spatřila světlo světa sbírka netušených pokladů. Pak už bylo jen otázkou času, kdy se některé z jejích částí stanou modelem pro obrazy paní majitelky.
„Sklo má pro mně obrovské kouzlo. Znovu a znovu mě fascinuje hra světel, způsobena otáčením skleněných objektů v různých úhlech, magická průsvitnost, škála barev, vznikající jejich překrýváním. Je úžasné, jak nehmotně působí sklo, přesto, že je tak ohromně těžké.“ říká Anna Neborová.
A o čem vyprávějí její obrazy? Určitě mají pro každého trochu jiný příběh i když křehkost zobrazených předmětů může vidět bezesporu každý, stejně jako třeba vázy měnící se v New Yorský Manhattan.
České sklo je legendou, která zanechala stopu v uměleckém světa dění a tahle “zimní“ skleněná výstava ji jistě zanechá ve vás.
Pro mně se v ní otevírají světy fantazie, přes to, že na plátnech jsou zobrazeny zcela konkrétní objekty. Jsou to obrazy, které vyprávějí a přitom nic nenutí ..... prostě jsou a dýchají.
A ještě něco se mi stalo. Cestou domů jsem si v jednom malém vinohradském vetešnictví, koupila skleněnou misku barvy neurčitě mněňavé. Je krásná. A pak, také víno z mé oblíbené skleničky chutnalo trošku jinak, než obvykle ...........
Text : TEREZA POKORNÁ Foto : DAGMAR HÁJKOVÁ www.annaneborova.cz