21.11.2024 má svátek: Albert
BANGKOK – město andělů
Poprvé jsem byl v Bangkoku v r.1988. Nebylo mým záměrem, ubytovat se v hotelu přímo na Pat Pongu – v srdci neřesti, go-go barů a nevěstinců. Byla to tehdy má první cesta do exotické destinace , byla to cesta pracovní a výběr hotelu nezávisel na mě. V recepci hotelu se omluvili, že můj pokoj ještě není připraven a nabídli mi občerstvení – koktejl v kokosovém ořechu s paraplíčkem, misku sladkostí a katalog děvčat a chlapců, nabízejících erotické hrátky všeho druhu. Za pár minut přiběhl recepční s úklonami, zda jsem si vybral.... Zrudnul jsem (tehdy jsem to ještě uměl), polil se tím lepkavým přeslazeným koktejlem v kokosu a poděkoval s tím, že možná jindy. Pak mě recepční doprovodil do hotelového pokoje, kde jsem na nočním stolku našel další dva nabídkové katology v bohatším provedení i s uvedením cen za služby. Nebyly to samozřejmě hotelové služby ani jídelní lístek. Recepční se všemožně snažil, snad by mi nacpal do postele i slona. Erotické nabídky jsem usilovně odmítal a zaměřil se na jídlo. Různé poučky před cestou a moje obavy ze střevních potíží mně však stejně nedovolily okusit a vychutnat skvělé chutě tak barvité thajské kuchyně v místních jídelnách, na stáncích a tržištích. A tak jsem se sytil evropskou stravou v prověřených a drahých restauracích včetně řízků a hranolek. Stejně tak jsem si nevychutnal ani proslulé thajské masáže, myslel jsem si, že mě lákají do vykřičených domů a masáž je jen zástěrkou. A tak jsem si vlastně napoprvé (kromě chrámů) ten pravý Bangkok ani neužil.
V Bangkoku jsem byl od té doby ještě vícekrát, nikdy jsem již nebyl ubytován na Pat Pongu a nikdy jsem již nenašel na pokoji žádný katalog erotických služeb.. Možná bych to již risknul...., ale nebyly ty katalogy. S věkem se mění chutě a tak si v posledních letech vychutnávám hlavně všemožné pochutiny thajské kuchyně , a to i ve stáncích na ulici a v tržnicích.. Dokonce bych řekl, že na ulici ve stánku mi většinou chutnalo nejvíc. Už se nebojím ochutnat vše, ani jedovatého hada - řeči zvířat jsem sice neporuzuměl, bylo to však slastné - ostré, sladké i kyselé a pochutnal jsem si. Nesmíte si však představovat, jak vypadá živý tvor, kterého právě jíte, častokrát to ani pořádně nevíte. Ani jednou se mi nepřihodilo střevní, či jiné onemocnění. Není to doporučení, jíst a zkoušet v Thajsku všechno a všude, ale sledujte – kde je shluk více lidí, event.fronta a pár bílých tváří, - nebojte se a ochutnejte.
BANGKOK a CHRÁMY
Zdejší chrámy jsou skvostné a jejich krása se dá těžko popisovat. Z těch mnoha zmíním alespoň Wat Pho. Wat Pho se nachází v chrámovém komplexu , kterému vévodí chrám ležícího Budhy. Při každé návštěvě Bangkoku si říkám , tam jsem byl už několikrát, tentokrát vynechám. Přesto mě ležící Budha přitahuje jako magnet a musím tam jít. Za pár měsíců navštívím Bangkok opět a vím, že energii tohoto místa půjdu opět načerpat. V dopoledních hodinách je Wat Pho zavalen turisty, ale doporučuji, zajít sem cca 2 hod. před zavírací dobou – všude je téměř prázdno a na Bangkok nezvykle ticho.
Ležící Budha je famózní a při každé návštěvě užasnu nad neskutečnými rozměry ležící postavy Budhy ve zlatém hávu a jeho chodidly. Ležící postava Budhy s podepřenou hlavou o svoji dlaň zabírá celou plochu chrámu a při vstupu do chrámu budete ohromeni. U vchodu do chrámu můžete něco darovat a na oplátku si vzít misku s mincemi. Mince pak budete vhazovat do mosazných nádob, které jsou umístěny po obvodu celého chrámu. Každé cinknutí mince do nádoby je Vaším přáním, které se splní. Nevím jistě – je jich asi 40-50, u desáté nádoby jsem již měl problém vymyslet další přání. Vlastně pořádně nevím, co vhazování mincí skutečně znamená, ale určitě je modlitbou za všechny blízké i vzdálené a za vše dobré. A tak chrámem zní a odráží se cinkot všech přání a modliteb, prostupuje vaším tělem i ležícím Budhou. Ten cinkot je tak jemný a zárověň silný, každé cinknutí má trochu jiný tón, zní jak rajská hudba a nelze jej vymazat z paměti. I dnes mi zní.
Neodpusím si zmínku ještě o dalším chrámu, který nesmíte při návštěvě Bangkoku vynechat. Je jím Wat Arun – chrám úsvitu. Je dominantou Bangkoku na břehu řeky králů Chao-Phraya. Chrám úsvitu, nazývaný také Chrám červánků je jednou z nejhezších chrámových budov Bangkoku. Jeho fasáda se třpytí ve slunci jako drahokam, neboť je tvořena množstvím pestrobarevných mozaikových ornamentů a výjevů. Leží na protilehlém břehu řeky Chao-Praya, než Královský palác a snadno se k němu dostanete lodním přívozem od chrámu Wat Pho. Wat Arun je vlastně pagodou a můžete vystoupat po strmém schodišti až na ochoz těsně pod jejím vrcholem. Pokud vás neodrovná vedro, výhled je skvostný.
A ještě do třetice – Zlatá hora (Zlaté návrší – Wat Saket), kterou nelze opomenout. Zlatá hora je nejvyšším a jediným pahorkem v Bangkoku, na jehož vrcholku je zlatá stúpa – častý symbol Bangkoku. Král Rama III. rozhodl o vybudování obrovského čedí (stúpy) uvnitř chrámového komplexu. Čedí se bohužel zřítilo a z jeho ruin bylo vytvořeno umělé návrší na kterém bylo postaveno nové, menší čedí. Nepochybně stojí za vidění s úžasnými výhledy na město. Cestou na horu vás bude provázet zvuk zvonů, na které návštěvníci zvoní pro splnění svých přání. Až tam budete, tak ty zvony taky rozhoupejte.
Text a foto : Vladimír Hájek
