BELFAST

BELFAST – emotivní, napínavé, laskavé i kruté, humorné i bolavé, prostě skvělé kino.

Před sebou máme komorní příběh jedné rodiny a zároveň veliký film se vším, co k němu patří. Na plátně zde po mnohých desetiletích opět ožívá tolik ctěný a opěvovaný um velikých tvůrců minulého století, kteří ve svém díle pojili hloubku příběhu s výtvarným způsobem vyprávění a čistotou hereckých projevů tak, aby vše společně vytvořilo atmosféru, která se svoji naprostou opravdovostí dotkne srdcí diváků a zůstane v nich na dlouhý čas. Střípky věčnosti lidských pocitů tvoří mozaiku, z níž vyvstává lidství v nás.

To, že Kenneth Branagh umí vyprávět příběhy, ví filmový svět již od jeho režijního debutu roku 1990, kdy za film Jindřich V. získal nominaci na Oscara za režii a zároveň za nejlepší herecký výkon v hlavní roli. Víme též, že během let následovalo množství dalších filmů, nemálo kasovních úspěchů i uměleckých ocenění, a tak je jasné, že jeho Belfast, není homage na slavné italské neorealistické filmy, byť v sobě nese stejné kouzlo, ani poctou francouzské filmové Nové vlně, byť evokuje vzpomínky na ni, nýbrž je svébytným dílem vynikajícího umělce, který dokonale ovládá své řemeslo, v tomto případě scénáristické a režijní, a který se stal filmovým vypravěčem z úplně největších. Inspirací mu bylo tentokrát vlastní dětství.

„Je to sice příběh inspirovaný mým dětstvím, ale zároveň v sobě nese obecné téma dospívání, vypráví o tom okamžiku, kdy dítě ztratí svou nevinnost a udělá první krok směrem k dospělosti.“ Tak popisuje premisu filmu, odehrávajícího se na pozadí krvavých nepokojů šedesátých let v severním Belfastu, Kenneth Branagh. Jde to místo, kde každý zná každého, rodiny žijí pohromadě, vzájemně si pomáhají, nic jiného jim ostatně ani nezbývá. Belfast je primárně filmem o lásce. Prakticky celý ho nese na svých bedrech desetiletý Budy, v podání nesmírně talentovaného, herecky naprosto skvělého Jude Hilla. A musím říci, že je skutečně zážitkem, ho při tom sledovat, stejně jako Caitrionu Balfe v roli matky, Jamiho Dornana otce, Ciarána Hindse dědečka a jako vždy úžasnou Judy Dench v roli babičky. A jedno zde ještě jasně vyvstává na povrch, je nepřehlédnutelné. Zrcadlo, které film nastavuje dnešní době. I dnes je společnost rozdělována. I dnes hraje hlavní roli víra, i když ne ta náboženská. I dnes si jedna skupina osobuje právo na pravdu, diskriminuje a napadá ty, jež mají víru jinou. I dnes je podněcován a vyvoláván strach. I dnes je tím zásadním převzetí zodpovědnosti za sebe, za svůj vlastní život. I dnes je podrobeno zkoušce lidství v nás.

Pro mě osobně je Belfast nejlepším filmem posledních let a moc bych panu režisérovi přála, aby alespoň některé, ze svých sedmi Oscarových nominací ve zlatou sošku také proměnil. O to ale nejde, jde o vás, filmové diváky. Ty si pan režisér ve své rodné zemi již cele získal. Cenu diváků z filmového festivalu v Torontu si odnesl také, a já věřím, že jeho příběh dobude i srdce vaše. 

Fotogalerie