Božská Florence - Fascinující pravdivý příběh o nejhorší zpěvačce na světě.

Hříšně bohatá Florence Foster Jenkins (Meryl Stree) se v roce 1944 sluní na vrcholu newyorské společnosti. Se svým manželem a manažerem v jedné osobě, St. Clair Bayfieldem (Hugh Grant), který je velkorysým patronem klasické hudby, oblažují městskou smetánku výběrem slavných operních árií v podání samotné božské Florence.

Jediným nedostatkem jejích vystoupení je skutečnost, že Florence nejenže nedokáže udržet při zpěvu melodii, ale její hudební nadání a hlas jsou prostě příšerné.  

Takovouto drobnost ovšem dokáže dobrý milující manžel vyřešit. Bayfield udržuje svou Florence v přesvědčení, že její zpěv je přímo nadpozemsky krásný. A tak Florence vždy zpívá pro pečlivě vybrané a dobře zaplacené publikum či velmi loajální přátele.

Povzbuzena svými úspěchy, Florence se rozhodne splnit si celoživotní sen: vystupovat v Carnegie Hall. Ve své neskonalé štědrosti rozdá na svůj chystaný koncert tisíce vstupenek veteránům vracejícím se z války. Bayfield, který ji láskyplně chrání před krutou pravdou o jejím talentu, nyní čelí nejtěžší výzvě svého života…

 

Florence Foster Jenkins

Skutečná Florence Foster Jenkins se narodila v roce 1868 v Pensylvánii. Jako dítě hrála skvěle na klavír. Když dospěla, její hudební ambice zmařil bohatý otec, který jí odmítnul financovat studium v zahraničí. 

Florence odešla z domova a živila se jako profesorka klavíru. V roce 1900 se usadila v New Yorku a rozhodla se stát zpěvačkou. V roce 1909 došlo ke dvěma zásadním událostem, které jí pomohly splnit její sen. Zemřel její otec a zanechal jí obrovské dědictví. A Florence potkala St. Clair Bayfielda, nemanželského syna anglického hraběte a neúspěšného herce. 

Florence začala brát hodiny zpěvu. Založila vlastní hudební klub - Verdiho klub. Jako hudební režisérka a producentka hrála v takzvaných populárních živých obrazech pro vybrané soukromé publikum. Velmi brzy si troufla zpívat árie Verdiho, Mozarta či Johanna Strausse a dokonce Brahmsovy lieder (druh německé písně), a to za doprovodu jejího klavíristy Cosme McMoona. Přesto – nebo možná právě proto – nedostatek jejího pěveckého talentu lákal další a další nadšence a její sláva se rozšířila do všech salónů, kam chodila nevyšší newyorská smetánka.

Florenciným absolutním triumfem byl její výkon v Carnegie Hall dne 25. října 1944. Vstupenky byly vyprodané za pouhé dvě hodiny a mezi nadšeným publikem byly takové osobnosti jako Cole Porter (autor písní), Gian Carlo Menotti (skladatel), Lily Pons (sopranistka).

Florence zemřela o několik měsíců později v 76 letech. Jeden z nejžádanějších vytištěných programů z archivu Carnegie Hall je právě na koncert Florence Forster Jenkins. Nahrávka, kterou nazpívala pro hudební vydavatelství Melotone se stal jejich nejprodávanějším singlem. Jedna z 25 nejoblíbenějších vinylových nahrávek Davida Bowieho byla Florence Foster Jenkins – The Glory of the Human Voice. Po smrti Florence se Cosme McMoon nadchnul pro kulturistiku a stal se porotcem při kulturistických soutěžích.St. Clair Bayfield podporoval hudební život v New Yorku a žil skromně až do své smrti v roce 1967.

O filmu: Režisér Stephen Frears natočil s Meryl Streep a Hugh Grantem inspirující, uštěpačnou a zároveň hřejivou komedii o lásce, hudbě a následování svých snů.Meryl Streep byla s postavou Florence Foster Jenkins obeznámena, ale možnost pracovat se Stephenem Frearsem pro ni byla rozhodující. „Mám mlhavou vzpomínku na první ročník na dramatické škole, kde jsme slyšeli záznam Florencina zpěvu. Znělo to jak skřípot a všichni jsme byli mrtví smíchy. Stephen mi zavolal a řekl: Mám pro Vás roli, je to nejhorší operní zpěvačka na světě. Byla jsem nadšená. Řekla jsem ano dřív, než jsem si přečetla scénář, protože jsem toužila pracovat s Frearsem. Mezi herci má pověst člověka, se kterým opravdu chcete pracovat.“Po angažování Meryl Streep získal režisér Frears během tří dnů i Hugh Granta. „Vždy jsem ho považoval za skvělého herce s úžasným citem pro komičnost a mám rád lidi, kteří dokážou dát postavě nonšalanci a lehkost.“ Měl jsem lehké povědomí o tom, kdo je Florence Foster Jenkins,“ říká Grant. „Frears mi poslal scénář Nicholase Martina, který byl opravdu skvělý, zábavný i dojemný. Meryl Streep již byla obsazena do role Florence, takže jsem nemohl na roli Bayfielda říct nic jiného než ano.“Hugh Grant hraje v Božské Florence jejího manžela a manažera. „Bayfield byl manažer, který měl skvělý smysl pro absurditu“, říká režisér Frears. „Florence  a Bayfield žili v bublině a Bayfield se vždy soustředil na to, aby Florence chránil.“Ochotného a nadaného spolupracovníka našel Desplat v Meryl Streep: „Všichni víme, že Meryl umí zpívat. Nikdo ale nevěděl, že zda dokáže zpívat jako operní pěvkyně. Je to fantastická zpěvačka s obrovským rozsahem a dobře chápe hudbu, pro kterou má velký cit. Abyste mohli předstírat, že zpíváte špatně, musíte být víc než dobrý hudebník. Ona je ve své práci velmi přesná a zde odvedla pozoruhodný výkon“.Simon Helberg dodává: „Nahrávali jsme album v Abbey Road. Všechno bylo nahráno živě, což bylo velmi složité, ale co je důležitější, takhle se nám podařilo zachytit opravdovou energii.“

Producent Michael Kuhn na závěr dodává: „Myslím, že příběh o excentrickém člověku není dostatečná záruka pro to, aby se natočil dobrý film. Potřebujete něco navíc.“ Florence na smrtelné posteli řekla: „Lidé mohou říct, že jsem neuměla zpívat. Ale nikdo nemůže říct, že jsem nezpívala.“

„Pokud máte něco rádi, měli byste to dělat, i když v tom nejste moc dobří“, uzavírá Kuhn. „Náš film je o laskavosti a o tom, jak člověk, který byl na dně, potkal štěstí v podobě excentrické ženy, která na oplátku našla někoho, kdo jí umožnil splnit si své sny.“

Fotogalerie