BUKO Léčivý film Alice Nellis

BUKO je nový film Alice Nellis, film léčivý pro srdce i duši, film, který v sobě nese příběh plný emocí a zároveň klidu. Vypráví o lidském bytí, kráse života - o přátelství, lásce, strachu, hledání, vyrovnání se, pochopení. A také o jednom cirkusovém koni za zenitem své slávy, který je darem z „nebes“, a jež promění života běh všech zúčastněných. 

Hlavní úlohu ve svém příběhu Alice Nellis svěřila Anně Cónové a jedné ze svých blízkých bytostí-koni jménem Láďa. Paní Anna je přední herečkou Národního divadla moravskoslezského, za své umění získala již nejedno ocenění včetně nominace na Thálii. Před filmovou kamerou ale mnoho příležitostí neměla. O to silnější je její prezence nyní a já věřím, že filmoví diváci na její vynikající herecký výkon, její projev, její tvář, dlouho nezapomenou. Myslím, že dlouho nezapomenou na nikoho z herců. Symbióza, která mezi nimi evidentně během natáčení panovala, vytvořila kouzlo, jež je snem a cílem každého režiséra. Herci „nehrají“, ale své postavy žijí. A protože tak činí úplně všichni, divák zapomene, že před sebou vidí inscenovaný příběh, a připadá si jako voyer. Jako by dalekohledem pozoroval „sousedy“, a neseděl v pohodlí kinosálu. Paní režisérka tedy vytvořila atmosféru, která toto souznění umožnila, a ještě tak umocnila příběh svého vlastního scénáře. Martha Issová je v roli dívky trpící Aspergerovým syndromem prostě úžasná. Je opravdová, dojemná, ve své pragmatičnosti něžně humorná. Dokonalý výkon podává Martin Kubačák, který je naprosto samozřejmý ve veškerém svém konání. Vynikající jsou i Jan Cina se svojí lehkosti projevu, Lenka Termerová a slovenská herečka Jana Oĺhová. O hereckém umu Petry Špalkové není třeba hovořit, prokázala ho již mnohokrát a zde ještě umocňuje jeho autentičnost obrovská podoba s Annou Cónovou, které hraje poměrně nervní a starostlivou dceru. A ještě je tu role hlavní a jedna vedlejší. BUKO – vlastním jménem Vláďa – je koněm Alice Nellis a je tím, kdo jistě nese svůj díl na vzniku tohoto filmu. Dostala ho od Mariana Rodena. Herce a renomovaného chovatele, muže, který ho zná od narození, naučil ho všemu, co umí, dlouhá léta s ním pracoval, má ho rád. Kdo jiný by měl tedy usednout na jeho hřbet v situaci vskutku nepěkné, pro zvíře naprosto stresující než ten, komu cele důvěřuje. Marian Roden tedy odložil svoji noblesu, přijal roli, která se mu příčí, proměnil se v trenéra koní, charakteru odporného a pojistil tak, že Vláďovi skutečně nebude ublíženo. O efekt této násilné scény se postarali kameraman Matěj Cibulka a střihač Filip Issa. Mimo jiné i Martin Kubačák je znalcem koní, majitelem stájí, i on dobře zná hlavního představitele, takže srdeční pouto nemalé části zúčastněných je součástí energie, která z plátna na diváky přechází. A věřte, že ač hlavní představitelka stojí před nelehkým a zásadním rozhodnutím, řeší své problémy, energie je to krásná. Vždyť také paní režisérka o filmu říká: „BUKO je film o tom, že život je krásný, byť třeba ne na první pohled.“  A jak odpověděl renomovaný filmový architekt-Petr Fořt, na otázku, co ho přivedlo k tomu, stát se producentem BUKA: „Přišlo mi to, jako dobrý nápad.“ Přesná odpověď muže, který stává v pozadí, mnoho nemluví, zato koná. 

Máme před sebou film, který by si rozhodně nikdo neměl nechat ujít. Proč? Pro příběh samotný, pro idylu Máchova kraje, do které Petr Fořt film zasadil, pro ono kouzlo, které v sobě BUKO nese… A když se člověk pořádně dívá, otevře své srdce, možná BUKO promění i jeho život. Nebo spíše přinese myšlenku, která to může udělat. 

P. S. Měla jsem během projekce filmu zvláštní zážitek. Na plátně byl čas klidu. Krásný záběr, příroda, hudba – lehký anglický song. Člověk se usmívá, a tak si pro sebe tančí, je mu hezky. Najednou na mě káplo, podívala jsem se na strop, zdali v kině protéká. Když jsem si utřela tvář, pochopila jsem, že to byla má slza… 

Fotografie: DORIAN  Films

Fotogalerie