27.12.2024 má svátek: Žaneta
Svůj profesní život upsala kráse a síle mluveného slova. Pracuje s emocemi a díky ní se tuzemské a zahraniční knižní skvosty dostávají do audio-podoby. Paní NAĎA DVORSKÁ - producentka, režisérka a dramaturgyně mluveného slova Supraphonu.
Jako malá holčička si přála být – alespoň tedy na chvíli, jak sama přiznává – herečkou. Logicky. Její maminka, herečka Naďa Gajerová byla řadu let členkou činohry Národního divadla, otec Václav Gajer byl filmový režisér. Tak se paní Naďa přirozeně pohybovala v uměleckém prostředí. Zůstala mu věrna, ovšem takříkajíc z druhé strany. Ve stopách maminky šla její o 16 let mladší sestra, herečka Veronika Gajerová. Paní Naďa sice není vidět, není slyšet, a přesto se pohybuje mezi herci a herečkami, s nimiž už 30 let připravuje a posléze do světa vpouští alba, na kterých jsou namluvené nejen tuzemské literární skvosty. Její práce má pro nás větší význam, než si v dnešní přetechnizované a hektické době vůbec uvědomujeme! Ovšem nejen tím je Naďa Dvorská značně inspirující dámou. Jako jedna z mála drží sílu mluveného slova na výborné úrovni.
Hlas na vás prozradí téměř všechno!
„Práce s mikrofonem je velmi specifická disciplína a ne každý ji zvládne,“ prozrazuje paní Dvorská. „Možná byste se i divili, ale mezi opravdu velmi známými herci, řekla bych až bardy, najdete takové, kteří zkrátka tuto disciplínu nezvládají. Neumějí pracovat na mikrofon… Navíc tato práce je výjimečná v tom, že veškeré emoce z namlouvaných příběhů musíte vložit právě a jen do lidského hlasu. To je na tom to úžasné, protože posluchač má k dispozici pouze nahrávku a nevidí žádná herecká gesta, žádné obrazy, ale může si je samovolně k poslouchanému představovat. Čímž mu de facto dáváme ještě jakousi nadstavbu v podobě možnosti využít vlastní fantazii.“ A možná byste se divili, co všechno na vás prozradí např. jedna nahlas vyslovená holá věta! „Hlas, konkrétně jeho zabarvení, dikce, hlasitost… a tak bych mohla pokračovat, na člověka prozradí mnohé. Stejně jako když si např. u televize vypnete zvuk a sledujete jen gesta, pohyby, mimiku, v opačném slova smyslu to funguje i s lidským hlasem. Během okamžiku poznáte, zda promlouvající lže, něco tají, jakou má náladu. Hlas prozradí, zda je člověk do věci zainteresován, nebo jen deklamuje naučené poučky, prozradí vášnivost, stejně jako romantickou duši.“ Nelákala někdy Naďu Dvorskou kriminalistická fonoskopie, tedy rozpoznávání důležitých osobnostních rysů a indicií za pomoci lidského hlasu? „Vidíte, tohle mne v životě nenapadlo. Ale je víc než jisté, že hlas prozradí zkrátka mnohem víc, než si vůbec lidé uvědomují!“
Sama nenamlouvá, ale její hlas vás okouzlí
Její nejsrdečnější záležitost? „Magor dětem, vydané na CD s názvem Povídá Šmudle Ťululum. Což jsou dnes již klasické verše Ivana Martina Jirouse jeho dcerkám, které psal ve věznicích v Litoměřicích, Ostrově a Valdicích a ven byly propašovány na motácích. Načetla je Aňa Geislerová, nádhernou hudbu složil Dan Fikejz a dokonce toto album je součástí výuky na DAMU, jak by se měla správně číst Jirousova poezie,“ odpověděla paní Dvorská. Je zvláštní, že tato dáma s tak příjemným a veskrze pozitivní energií sálajícím hlasem sama žádné audio-album nenamluvila! „Děkuji… Víte, že jsem nad tím nikdy ani takto nepřemýšlela. I když je fakt, že například spolupráce s panem Jiřím Suchým započala právě díky mému hlasu. Když jsem jej poprvé telefonicky kontaktovala s nabídkou na jeden z projektů, dodnes si pamatuji jeho slova, jakmile jsem ho požádala, zda bychom mohli spolupracovat. Řekl: ´Ano, určitě! Už jen pro tento hlas…´ A pak jsem měla možnost při natáčení Chvály bláznovství s režisérkou Hankou Kofránkovou do této hry říct jednu větu,“ směje se paní Naďa. A co jí dělá v životě, ať už profesním, či osobním největší radost? „Já mám radost ze života obecně… Radost mi dělá tato práce, což myslím v dnešní době není až tak typické, dále pak manžel, děti, vnoučata a náš pejsek. Například.“
Naďa Dvorská (69) je nejstarší ze tří dětí, které přišly na svět z manželství herečky Naděždy Dvorské (88) a dnes již zesnulého filmového režiséra Václava Gajera. Odmalička se pohybovala v typicky umělecké rodině a na své budoucí povolání se začala připravovat – i když v té době nevědomky – už v dětství, kdy své mamince při učení rolí tzv. nadhazovala texty a měla možnost přečíst stovky scénářů divadelních her a filmů. Vystudovala Dějiny a teorii divadla na pražské Filozofické fakultě (1966-1971). Po studiích nastoupila do Kabinetu pro studium českého divadla. Z něj přešla coby řadová redaktorka do Supraphonu, kterému je věrná celý svůj život. Postupně se vypracovala až k dramaturgické, režisérské a produkční práci s mluveným slovem. Díky ní spatří v průběhu roku světlo světa průměrně 15 projektů mluveného slova, čili velmi jednoduchými počty se dostáváme k číslo 450 alb, které díky ní pod značkou Supraphon dělají radost statisícům posluchačů napříč naší i Slovenskou republikou.
Text : Lubomír Nečas Fotografie : Dagmar Hájková
