DENÍČEK MODERNÍHO FOTRA

DENÍČEK MODERNÍHO FOTRA JE ZÁBAVNÁ, HRAVÁ, MILÁ A PRO URČITÝ TIP OTCŮ MOŽNÁ I PONĚKUD KRUTÁ KOMEDIE. Ostatně hned v úvodu nás hlavní představitel přivítá slovy: „Vítejte v mém světě, ve světě plném utrpení a bolesti.“ To abychom věděli na čem jsme, tedy lépe na čem je on. Je-li tomu skutečně tak se dozvíme během filmu, jež je režijním a debutem Jana Haluzy a hereckým koncertem Jiřího Mádla. Po jeho boku, respektive spíše “proti“ němu, stojí půvabná a především vynikající herečka Tereza Ramba.

Na počátku byl úspěšný blog a později i stejnojmenný román spisovatele Dominika Landsmana. Muže, který ač působí plaše a spíše zádumčivě, píše texty sršící humorem a sebeironií. Totéž se podařilo i režisérovi a scénáristovi filmu v jedné osobě Janu Haluzovi.  Ostatně podobně jako autor předlohy je i on sám otcem a tudíž přesně ví o čem píše. Autobiografie obou pánů se prolíná s fikcí, aby společně zrcadlili vše, co má dobrá  romantická komedie mít, co k ní patří. Jejich film si na nic nehraje, nepředstírá, nebojí se kýče ani slapstikové klasiky. Vyvolává smích, dojetí a v některém z momentů i smutek. Ano, můžeme hledat určitá klišé, či pokusit se srovnávat (byly zde přeci veleúspěšní francouzští Tři muži a baby, následně jejich americký remake např. ),  ale to by udělal snad jen nabubřelý hledající, chtivý prezentace svých „znalostí“, a to si tato komedie opravdu nezaslouží. Tvůrci dali do svého příběhu co bylo k mání, a smích premiérového publika jim byl odměnou v přímém přenosu. Není třeba říkat, že zásadní podíl  má právě Jiří Mádl, jehož hlavní devizou je naprostá opravdovost, autenticita a upřímnost projevu. Vskutku mistrovsky zde balancuje na hraně mezi realitou a groteskou. Nikde ani o milimetr  nepřekročí ono pomyslné ostří nože, nikdy svého hrdinu nezradí, neshodí, nezatáhne do trapnosti jakési předem připravené herecké scénky. Odžívá si každou situaci s ním, a díky tomu, a právě pro to se během celého filmu ozývají v publiku salvy smíchu, nechybí ani vzdechy dojetí, přesně jak to k tomuto žánru patří. Píši o něm, protože právě on je hlavní postavou, vypravěčem příběhu a neznamená to, že by Tereza Ramba nebyla brilantní ve svém výkonu, a nebyl výborný ani Lukáš Hejlík, nebo Pavla Tomicová, Ondřej Malý, Lucie Benešová, Roman Zach, a nebyli dobří ani Ivan Lupák, ani všichni další, mezi něž patří i sám autor předlohy, objevující se v malinké roličce taxikáře. Nutno říci, že debut jako kameraman celovečerního filmu zde má i Radim Střelka a svojí prací dokazuje, že výborně ovládá  řemeslo, že umí vykreslit atmosféru příběhu, povznést ho zase o kousek výš.  Nelze opomenout ani nosnou a zároveň humornou hudbu Ondřeje Brouska ml., který je, na rozdíl od pana režiséra a kameramana, již dlouho ceněným matadorem svého oboru.  Pan režisér měl tedy evidentně šťastnou ruku a vybral si výborné spolupracovníky, aby mu pomohli přinést na plátna kin nesmírně příjemný, ničím nezatížený film, a to i přes to, že jeho postavy jsou zatíženy vskutku nemálo. 

Nezbývá, než popřát tomuto filmu a jeho tvůrcům úspěch,  a vám divákům prima zábavu, ať již patříte k té, či oné skupině publika. Publikum se zde totiž dělí na dvě části. Jedna (ti co mají děti) se většinou směje o trošku dříve, než druhá (bezdětní), neb její členové dobře vědí, co přesně bude v určitých situacích následovat. A to je pěkné, protože se pak smích v hledišti ozývá vždy o něco déle, než by se dalo předpokládat....       

T.H.P.

Fotografie: Vojtěch Resler    

Fotogalerie