Marianna Arzumanová je nesmírně půvabnou, vzdělanou, silnou a hlubokou ženou - je divadelní režisérka s obrovským talentem pro to, co je její vášní, totiž svět silných příběhů. Představení, která inscenuje v sobě vždy nesou svoji specifickou poetiku a humor, nastavují zrcadlo světa dění a člověku jako takovému. A právě proto bychom vás teď rádi pozvali na jedno z nich.
Koná se 15.10. 2019 v Divadle v Celetné a jmenuje se „Zabít draka“.
Jde o nadčasovou politickou satiru ruského prozaika J.L. Švarze, pojednávající o totalitě ve všech jejích formách. Hra sice původně vznikla jako protifašistická alegorie, v níž postava draka nese jasné atributy A. Hitlera, přesto se ale v SSSR, a ostatně ne pouze tam, poměrně záhy ocitla mezi nežádoucími trezorovými díly. Není tedy ani divu, že naopak ve světě, nazývajícím se „svobodný“, v repertoáru divadel vždy své místo měla a má. Vypráví příběh města zotročeného drakem, do kterého přichází hrdina s tím, že stvůru zabije, což ovšem vyvolá paniku, protože smrt draka by sice přinesla svobodu, ale pro místní občany také značné břímě zodpovědnosti. Navíc jsou zde ti, jež byli součástí drakova vládnoucího systému, a jsou připraveni, chopit se moci a vytěžit z ní pro sebe, co jen se dá. Znají přece dokonale celou mašinérii a její všemožná propojení. Hra přináší dodnes platnou otázku, jestli je vůbec možné, aby se společnost vyrovnala s nově nabytou svobodou, pokud byly celé její generace vychovávány v nesvobodě a zdali je vůbec možné zabít draka.
Jedná se tedy o představení, nastavující zrcadlo i naší současnosti a podobenství, které v sobě nese, je pro diváky nezaměnitelné. Ostatně právě z toho důvodu se paní režisérka Marianna Arzumanová rozhodla Švarzův text inscenovat a postarala se tak o silný zážitek, který si publikum z Divadla v Celetné odnáší. Důkazem toho jsou debaty, co je možné po skončení představení mezi návštěvníky zachytit. Bonbónkem pro milovníky symboliky se může stát fakt, že jejím prvním Lanzelotem (hrdinou, který přišel draka zabít) byl Marek Hilšer, který tuto roli nakonec položil na oltář své prezidentské kampaně.
Fotografie: Dagmar Hájková a archiv divadla - Vladimír Kudryavtsev
Text: Tereza Pokorná a Igor Šebo