Dokument Michala Vargy vypráví o setkání dvou světů, které sice nemohou být odlišnější, i přesto se v nich však jasně zrcadlí, jak podobní si my lidé ve skutečnosti jsme. Máme stejná přání, touhy i vášně přestože se na svět díváme skrze zcela odlišné životní zkušenosti, zcela jinou výchovu. Pan režisér nám tuto skutečnost ukazuje na jedinečné spolupráci pražského cirkusového souboru La Putyka a afrických akrobatů z Rwandy.
Hlavní postavou 74 minuty trvajícího dokumentárního filmu je svérázný otec Cirku La Putyka Rosťa Novák. Muž s duší principálů dávných časů, slovníkem mládeži nepřístupným a velikým srdcem, které v průběhu příběhu odehrávajícího se na plátně vhání slzy do očí nejen jemu samému, ale také citlivějším divákům. Vize nového programu ho nutí vydat se do Rwandy, aby tam navázal spolupráci s místnímu akrobaty. Sice se tento poměrně tvrdě vypadající táta dvou synů bojí, že buď spadne letadlo, zemře na jednu z exotických nemocí, nebo ho někdo zastřelí, ale dalekou cestu přece jen podnikne. Vášeň, přítomná u všech výjimečných umělců, jak je vidět, přebíjí veškeré obavy, dokonce někdy i pud sebezáchovy. Hlavním partnerem je mu vedoucí tamního souboru Eliseé, který, jako dítě přeživši místní genocidu, spolupracuje s pohybově nadanými mladíky stejného osudu. Zdánlivě neslučitelné se tedy sloučí a vzniká představení, které prezentuje svébytný cirkus 21.století, nesoucí myšlenky důležité pro naší současnou dobu.
Rosťa Novák nám ukazuje svůj svět bez obalu. Pouští kameru ne jen do své tvůrčí dílny, ale i vlastního domova. Je naprosto otevřený a my tedy potkáváme člověka, který má potřebu se vyjádřit, sdělit, co je pro něj důležité. Ve svém konání je prokazatelně úspěšný a přála bych mu, aby i tento film jím byl, protože cítím, že je pro dnešní dobu potřebný. Vypadá to, že se mnozí lidé nechávají manipulovat a bez vážného rozmyšlení a dostatku informací se přidávají k představám druhých.
Zvu vás tedy do kina na dokument, který dává možnost zase o trochu lépe poznat světy, které na sebe v současnosti více, než kdy jindy, narážejí. T.P.
Fotografie: archiv Rosti Nováka