DUŠIČKY 2020

Začátek listopadu patří už dlouhá léta ke vzpomínkám na ty, kteří přešli na onen pověstný druhý břeh. Vzpomínejme s láskou, má to pro nás blahodárně silný význam. A NEJEN NA DUŠIČKY! 

Nikde není psáno, že právě 2. listopadu - což je letos pondělí -  musím jít na hřbitov a zrovna v tento den (jakoby snad ani jiný den nebyl!) zapálit svíčky, na hrob položit z rostlin vytvořené smuteční aranžmá, ve váze vyměnit květiny… Já za těmi, díky nimž jsem na tomto světě, ale oni už se na mne dívají z jiné dimenze, přicházím kdykoli v průběhu roku. Nepotřebuji k tomu žádné „vymezené“ datum v kalendáři!  

K hřbitovu jsem kráčel včera. Cestou lemovanou zlatavým listím, které zvolna opadávalo z podzimně obarvených korun mohutných stromů. Sám. Vůbec nad ničím jsem nepřemýšlel, pouze jsem věděl, že jdu zapálit svíčky a popovídat si s těmi, kteří už navždy zůstanou v mém srdci. A to jsem chtěl učinit také sám. Tohle jsou věci, k nimž nepotřebuji zástupy a houfy přihlížejících všude kolem, kteří na toto místo – bohužel! – zavítají jen v den, který je k tomu nabádá v kalendáři. Místo, kde odpočívají zesnulí, má svou jedinečnou atmosféru. Už při vstupu na hřbitov jakoby člověku někdo nebo něco zcela přirozeně zamknul ústa, prostoupila jím pokora a klid. Nevím, jak vy, ale v mém případě to tak zkrátka je. A bude. Jsem o tom přesvědčený. Stejně jako o neoddiskutovatelném faktu, že ti, kterým na místě posledního odpočinku jejich těl zapaluji svíčku, jsou tady stále se mnou, protože jejich duše v den D opustila za požehnaného doprovodu jejich Anděla strážného do té doby nošenou fyzickou schránku, osvobodila se a odešla tam, kde neexistuje žádná bolest, přetvářka, řevnivost, intriky, dohady, příkazy či zákazy. Tam, kde jsou si doslova a do písmene VŠICHNI zcela rovni a navzájem k sobě se chovají s hlubokou úctou a pokorou. Tam, odkud pramení ta nejsilnější emoce a zároveň nejčistší síla, kterou máme k dispozici i my všichni na tomto pozemském světě, ale stále si to nějak „nechceme uvědomit“: Bezpodmínečná, všudypřítomná a bezmezná LÁSKA. A právě s ní se snažím rozprávět s těmi, které už vedle sebe hmatatelně nevidím, ale cítím, že jsou se mnou. Každá vzpomínka protkaná oním světlem, tou opravdovou láskou je velmi uzdravující a blahodárná nejen pro toho, kdo vzpomíná, ale zároveň pro duši, na niž je vzpomínáno. Jedná se o pozitivní energii, která vzpomínajícího a toho, na něhož vzpomínáme, ještě více stmelí. A nejen to. Je to nehmatatelná energetická vibrace, která HLADÍ, CHRÁNÍ, UZDRAVUJE, VYLÉČÍ, POVZBUJÍ, MOTIVUJE, ROZRADOSTNÍ a HARMONIZUJE.

Proto, prosím, vzpomínejme na kohokoli, na cokoli jen s láskou, protože tím velmi pomáháme sami sobě. Věřte, že je úplně jedno, v kterém okamžiku, a v který den. Samozřejmě, že můžeme i 2. listopadu, ale rozhodně bychom neměli POUZE na Dušičky. Zkrátka KDYKOLI a KDEKOLI! Hlavně S LÁSKOU …

Text: Lubomír Nečas, Foto: archiv STYLEnew.cz a autor 

Fotogalerie