GASTROFILKA S CHUTÍ

Byl jeden z letošních prvních horkých dnů a s manželem jsme hledali místo na pěkný oběd někde v přírodě. Kritérií jsme měli hned několik. Mělo to být v Praze, ideálně u vody, aby od ní šel příjemný chlad a hlavně s možností si po jídle odpočinout na dece. Z nás dvou se totiž letos stali tři a společné volné chvíle si chceme maximálně užívat. Jak je z předchozí věty patrné, máme s sebou většinou kočárek, a tudíž vyhledáváme spíše „baby friendly“ podniky, ve kterých jsou na miminka zvyklí a tím pádem připraveni. Takže Vám od teď nepřináším jen pohled gastronomky tělem a duší a milovnice dobrého jídla, ale i novopečené maminky potýkající se s klasickými „manipulačními“ potížemi. Ale zpět k tématu. Výběr padl na areál Šeberák. Už příjezd mě mile překvapil. Hned za prostorným parkovištěm jsme prošli částí se stánkem bez obsluhy a už nás vítala krásná dřevěná terasa přímo nad rybníkem. Nečekejte rybníkovou knajpu, i když to uvnitř může tak trochu působit. Tato terasa, se svým příjemným dřevěným designem, by vynikla i v blízkosti leckterého Švýcarského jezera. S kočárkem venku nejsou potíže, dovnitř však vede několik schodů. Některé stoly obklopují zastřešené pískoviště pro menší děti. My jsme si vybrali stůl v první řadě pod slunečníkem a kočárek jsme zaparkovali vedle. Trochu mě překvapil obrázkový  jídelní lístek ve stylu jedna strana jedno jídlo. I když fotografie pokrmů jako prezentaci zrovna v lásce nemám, vyfoceny byly profesionálně a díky přehlednosti jsme měli i vcelku rychle vybráno. Jen se trochu obávám, při takto náročném zpracování jídelního lístku, značné nesezónnosti. Pobavila mě s tímto související věta na internetových stránkách Šeberáku: „Jídelní lístek je aktuální na období pro rok 2015/2016.“ Podotýkám, že je červen 2017.  

Jako předkrm jsme si dali silný „Kuřecí vývar s petrželovou vaječnou omeletou, masem a kořenovou zeleninou“. Byla to velice dobrá, takzvaná fritátová polévka, kterou si už od dětství nejraději objednávám přímo na svahu v rakouských Alpách. Jako hlavní chod jsme si objednali „Grilovaný kuřecí steak s hříbkovou omáčkou, jarní cibulkou a gratinovanými brambory“ a „Hovězí diamond steak s restovanými fazolkami se slaninou a steakovými hranolky“. Kuřecí prso bylo šťavnaté, omáčka silná a gratinky smetanové tak jak jsem si představovala. Manželův steak byl servírován s pěknou porcí fazolek a bohužel nedomácích hranolek. Maso bylo trochu více propečené a šťávy bylo málo. K hranolkům by to chtělo alespoň menší dip. Přesto to bylo příjemné, nenáročné jídlo, které zasytilo. Celkový dojem z oběda lehce pokazila domácí citronová limonáda, která byla asi tou nejhorší, co jsem kdy ochutnala. Pití, jehož podstata spočívá v osvěžení, bylo příliš sladké a postrádalo svou příjemnou kyselost, což v dobách boomu domácích limonád a tím pádem možných inspirací na každém kroku, nedokážu pochopit.

Obsluha? Velmi milá a své pití jsme si dokonce mohli bez problémů odnést i opodál, kde jsme si vzápětí rozprostřeli deku. I když jsme měli v plánu pokračovat někam dál, nakonec jsme na Šeberáku zůstali. Chtěli jsme jít někam, kde bychom se podívali na přenos MS v hokeji, ale na totéž mysleli i na Šeberáku a v samoobslužní části byla pro hokejové fandy připravena venkovní projekce. 

A abych nezapomněla také na větší děti, i o ty je výborně postaráno díky hřišti, které sousedí s terasou restaurace. Areál pak dále pokračuje v zpoplatněnou travnatou pláž. Pro sportovní nadšence zde naleznete i hřiště na plážový volejbal a jiné vyžití. 

Náš den na Šeberáku jsme si tedy opravdu užili, a pokud by barman do připravovaných domácích limonád dodal trochu více lásky, mohla bych toto místo nejen rodinám s dětmi vřele doporučit. A pokud si návštěvu Šeberáku naplánujete na ty správné letní měsíce, můžete ji spojit se samosběrem jahod. Políčko začíná hned vedle parkoviště!  

Trpím takzvanou gastrofilií, neboli láskou ke gastronomii.

 Veřejně se přiznávám, že jsem prostě gastrofilka!

Gastrofilka, vlastním jménem Annelie Paurová Herz narozena v Mnichově, nyní „pražanda“ miluje dobré jídlo již od mala. Po vystudování gastronomického managementu, vedla několik podniků v Praze i Mnichově, ale s největší láskou vzpomíná na práci v kuchyni. Bez vlastní zkušenosti s touto královskou disciplínou by její kariéra nebyla úplná a navíc právě tam potkala svého muže. Její vášeň pro gastronomii, nejraději kombinuje s cestováním. Inspiraci tak nalézá hlavně v cizině v restauracích s věhlasnými jmény, tak i v malých rodinných bistrech. Svůj čas tráví většinou s vařečkou, nebo vidličkou v ruce. V současnosti se bez úspěchu snaží krotit svou posedlost ve sbírání kuchařek a jejím životním snem je stát se kritičkou pro Michelinského průvodce.