21.11.2024 má svátek: Albert
Mám ráda mladé lidi. A obavy z nich, z neznáma jejich světů, kterým už nerozumíme, přehlušuji neustálou potřebou se s nimi stýkat, poznávat je, povídat si. Nesnažím se být mladá jako oni, jsem ráda ve svém světě, který jsem si v sobě vybudovala, ke kterému jsem došla. Ale jsem zvědavá a mám ráda důvěrnost, blízkost. Chci být stále ten, kdo se ptá. Jednou mi Vlastimil Brodský řekl: "Mladí mají vždycky pravdu, protože tady budou dýl." Byl to jeden z jeho bonmotů, za jehož úsměvem se skrývala moudrost. Studio Švandova divadla připravilo autorskou inscenaci Mlčky (s) davem. Sami mladí herci si inscenovaný text napsali. Intimní, otevřené pocity svého nitra, své rodiny, školy či třeba supermarketu, světa, do kterého se narodili. Podtitul hry zní boj o přežití. Obrazy plné imaginace. Začínají otázkou, co je pro každého z nich konec světa. "Konec světa, to je pro mne konec pohádek," zní jedna z odpovědí. Marná snaha získat zpět nevinnost. "Konec světa je ztráta víry". Volání po zodpovědnosti. Až nakonec zazní: "Konec světa je člověk." Hluboce se mne dotkli. Zdaleka nejen výjimečnou inscenací. Ale svou obnažeností, touhou po pravdě, citu, smyslu lásky i života, svým humorem. Nic nevyčítají, neobviňují, jen hledají. Chtějí být dobří. Nejít Mlčky (s ) davem. V závěrečné scéně je jedna z aktérek mladá dýně. Pyšná, lidé si ji vybrali z mnoha dýní, vyřezali a rozsvítili v ní krásné světlo.
Však, jak už to tak bývá, rok se překulil do dalšího a úsměv dýně už byl trochu povadlý a obočí trochu spadlé. Dno měla ještě více vyzobané. ,,To ty černý potvory s černejma zobákama!´´ vztekala se dýně.
,,O čem to vlastně je ten život? Vždyť už se na mě nikdo ani nepodívá, jen o mě zakopávají a každý den mizím víc a víc ve stínu nových naleštěných dýní. Jejich úsměvy jsou tak nedotčené, plné energie, mají celý život před sebou.´´ Monolog měl původně končit slovy: "A tak prosím vás! Až někdy půjdete kolem té dřevěné terasy, zapalte v té loňské dýni plamínek, aby si zase připadala krásná a výjimečná." Byl však režijním týmem vyškrtnut. A nahrazen závěrečnou větou, říkanou s úsměvem skrz mladé slzy. Jako když se smějete skrz déšť. "Ještě že mě ty potvory s černejma zobákama naučily létat." A pak se dospívající žena stane svobodným ptákem a mládí kolem letí s ní. Krásný obraz.
Zvu vás na divadelní mládí na inscenaci Mlčky (s) davem do Švandova divadla 23. září 2016.
O den dříve (22.9.) hraje stejný soubor svou další pozoruhodnou inscenaci, tentokrát o snech, nazvanou REM fáze.
Text : Zuzana Maléřová Fotografie : Silvie Outratová
