HANA ZAGOROVÁ

ZNÁME JI VŠICHNI. JEJÍ PÍSNIČKY, JEJÍ TVÁŘ, JEJÍ ÚSMĚV ... NAJEDNOU JE VŠECHNO - VE VTEŘINĚ! - PRYČ. JÁ VLASTNĚ ANI NEVÍM, CO CHCI PSÁT, PROTOŽE V JEJICH PÍSNIČKÁCH JE NAPSÁNO VŠECHNO. "S TEBOU VŠECHNO KONČÍ, VŠECHNO ZAČÍNÁ..." - TO JE/BYL "KOUSEK CESTY S TEBOU" 

TEĎ SI PUSTÍM JAKOUKOLI PÍSNIČKU OD HANKY A BUDU ŘVÁT (a to už se děje!) JAKO ŽELVA! NECHCI BÝT VULGÁRNÍ, ALE OMLOUVÁM SE - TO JE V PRDELI! CHCE SE MI KŘIČET HODNĚ NAHLAS A SOUBĚŽNĚ S TÍM CHCI ZALÉZT NĚKAM DO SKLEPA, KDE BYCH SE VYBREČEL POŘÁDNĚ NAHLAS. TOHLE TAK BOLÍ! JE TO ALE TAK A MY SE MŮŽEME SNAŽIT O COKOLI, ŘÍKAT COKOLI, ALE SPRAVEDLNOST V PODOBĚ ODCHODU ČLOVĚKA DOMŮ JE NEVYHNUTELNÁ. TOHLE SE STANE A TEČKA. BOLÍ TO ... HODNĚ TO BOLÍ UVNITŘ VÁS SAMOTNÝCH A KAŽDÝ Z NÁS SE S TOU INTENZITOU VLASTNÍ BOLESTI MUSÍ POPRAT SÁM. TEĎ MÁM POCIT, ŽE Z NEBE PLÁČE DÉŠŤ 

MILÁ HANKO, VÍM, ŽE MĚ SLYŠÍŠ. BOLÍ TO A CHCE SE MI KŘIČET, VEDLE TOHO ALE VÍM, ŽE TY SI ZASLOUŽÍŠ TO NEJLEPŠÍ - ZA TO VŠECHNO, CO JSI PRO NÁS PRO VŠECHNY UDĚLALA! SVÝMI PÍSNIČKAMI, SVÝMI POŘADY, ZKRÁTKA TÍM, ŽE JSI TADY BYLA A ROZDÁVALA RADOST, ÚSMĚVY, V PÍSNIČKÁCH POPISOVALA DÍKY ZCELA LUXUSNÍM TEXTŮM VÝZNAČNÝCH A TĚCH NEJLEPŠÍCH AUTORŮ BOLEST, UTRPENÍ ... TAKOVÝM ZPŮSOBEM, ŽE TOMU KAŽDÝ NA PRVNÍ DOBROU UVĚŘIL. STEJNĚ TAK JSEM TI VĚŘIL KAŽDÉ SLOVO VE CHVÍLÍCH, KDY JSME SE SCHÁZELI, POŘIZOVALI ROZHOVORY A POVÍDALI SI... A JE KONEC. SPADLA OPONA. PŘIŠEL ČAS ODEJÍT ...

DĚKUJI BOHU (samozřejmě i TOBĚ!), ŽE JSI NAZPÍVALA MŮJ TEXT A PO POŘÍZENÍ NAHRÁVKY JSI MI NEČEKANĚ (stejně jako Karel Gott! - pouze Vy dva!) ZATELEFONOVALA A PODĚKOVALA! VELMI SI TOHO VÁŽÍM A ... BULÍM JAKO ŽELVA, PROTOŽE CHCI ZAŘVAT DO SVĚTA: "LÍTO, JE MI LÍTO!", I KDYŽ VÍM, ŽE TOHLE BYLA TVOJE SLOVA! - TAKŽE BYCH S PLNOU PARÁDOU A NA PLNÝ KOLO KLIDNĚ ZAŘVAL: BOŽE, TOHLE JSI VÁŽNĚ CHTĚL?! ALE NEMŮŽU, PROTOŽE TO CHTĚL NEJEN ON, ALE Z JISTÉHO ČISTĚ NITERNÉHO DŮVODU I TY! BOLÍ TO ... VÍM, ŽE TOHLE JE ŽIVOT A NĚKDY NÁM OPRAVDU STAČÍ JEDNA JEDINÁ KAPKA LÁSKY A HNED JE LÍP. ROZDALA JSI JICH BEZPOČET. TAKŽE:

MILÁ HANKO,

DĚKUJU. MOC. BULÍM JAKO ŽELVA, JDU ZAPÁLIT SVÍČKU A VZPOMÍNAT... LUBOŠ 

Text: Lubomír Nečas, dipl. um., MBA, Foto: Dagmar Hájková, Photosdesign: www.STYLEnew.cz 

Fotogalerie