FILM POHLEDEM TEREZY POKORNÉ
Do kin přichází nový Dan Braun a filmoví diváci, kteří rádi fabulují si opět přijdou na své, tedy pokud tento bestseller s názvem Inferno již nečetli. Ti, kteří si už knižní verzi vychutnali, mohou porovnávat své představy s těmi režiséra Rona Howarda a jeho tvůrčího týmu.
Nevstoupíš podruhé do jedné řeky, říká moudré přísloví. Profesor Havardovi university Robert Langdon v podobě Toma Hankse do ni na plátnech kin vstupuje již po čtvrté. Je-li to dobře, posoudí každý sám pro sebe. Kdo čeká při sledování jeho cesty za záchranou lidstva velké akční kino, ten ho dostane, kdo čeká „Šifru mistra Leonarda“, může být zklamán. Milovníci Florencie či Benátek si přijdou na své určitě, ti kdo si hráli s myšlenkou navštívit Istanbul, se tam pravděpodobně, po shlédnutí filmu rozjedou. Stará krásná Evropa zde totiž hraje hlavní roli. Druhou ovšem často se opakující stále stejné útržkovité flashbacky hlavního představitele, který se snaží najít svoji ztracenou paměť a rozluštit tak jejich příčinu, čímž má následně šanci spasit celý svět před hrůznou katastrofou.
Méně je více, tak praví další moudré přísloví a tady rozhodně ano, neb je film díky tomu zbytečně dlouhý a vaše mysl je poměrně rychlejší, než mysl tímto zatěžkaného Toma Hankse na plátně. Jeho hrůzné vidiny Dantova pekla primárně šokují, chvílemi jsou poněkud odporné, chvilkami se proměňují v science fiction a pak už to znáte, zorientujete se a hlavního hrdinu ve své mysli předběhnete. Tedy samosebou ne ve všem, ale škoda to pro mě tentokrát je. Vím, jak těžké a vlastně nemožné je zfilmovat román takového ražení, jakého je Braunovo Inferno. U prvního příběhu se to povedlo, druhý měl své příznivce i odpůrce stejně jako třetí, tady máte šanci posoudit cestu sympatického profesora Landona dál.
Obsazení vás čeká hvězdné. Po boku hlavního hrdiny je jak jinak než krásná mladá žena, tentokrát v podobě Felicity Jones, britské herečky, mající na svém kontě nemálo filmových rolí a jednu nominaci na Oscara za nejlepší herecký výkon v hlavní roli ve filmu „Teorie všeho“. Zdali je příslibem možného vzplanutí citů pana profesora se dozvíte až v průběhu filmu, stejně jako jestli on náhodou třeba neokouzlí jí. U mně se to ve filmu tohoto druhu Tomu Hanksovi nepodaří, ač ho považuji za skvělého herce, což ne jednou prokázal a nadále prokazuje. Zde mu však fyziognomie jeho tváře nedovoluje zprostředkovat prožitek, který k této postavě podle mě patří. Dříve velké hvězdy „ platili“ za veliké detaily na plátně, nejdůležitější postava jich samosebou měla nejvíce, zde platí opět méně je více. Zoufálství a strach ve tváři tohoto muže v tomto filmu prostě nefunguje. Ne každý má to štěstí, aby mu stárnutí přidávalo na charismatu, a jeho tvář vyzařovala emoce bez větších grimas a právě o to přesvědčivěji, což je mi pro pana Hankse líto, ale přes to vás do kina zvu, protože doufám, že si tam ty SVÉ prožitky najdete a zažijete hezké chvíle s partnerem nebo třeba s přáteli. Navíc kdyby jste nechodili do kina, nebyli by filmy ...