21.11.2024 má svátek: Albert
Na Stylenew stále přemýšlíme o tom, jaké novinky vám nabídnout. Hledáme zajímavé fotografie, příběhy, ale i tipy z oblasti trendů, cestování a životního stylu. Napadlo nás, že v současném životě nám schází inspirace. Zajímavé životní osudy, které mohou v konečném důsledku i ten náš vlastní posunout novým směrem. Třeba právě nápadem, impulzem, neobvyklou myšlenkou. Ze všech těchto důvodů vám nabízíme nový cyklus -„Inspirativní ženy“.
Víla ze zámku Berštejn
Je krásná, křehká a přesto se svým mužem Mirem dokázala nemožné. Společně vdechli život kdysi chátrající renesanční ruině v samém srdci Dubského Švýcarska. Zámek Berštejn Mira Slezaka, bývalého vynikajícího hokejistu, okouzlil. Přivedl sem i svou ženu Markétu. Stejně jako on si zámek zamilovala. Podstoupili roky dřiny a dnes v zámeckém hotelu vítají hosty, pořádají svatby, organizují koncerty a další kulturní akce. Berštejn jejich život proměnil. Je s ním spojený. A Markéta, dnes už i maminka malého Mira, je stále stejně krásná zámecká víla. Kvůli našemu focení je ochotná vnořit se do zámeckého bazénu v dlouhých šatech, ale v případě potřeby popadne náčiní a jde pomoci na zahradu nebo do kuchyně. Svůj žebříček hodnot má pevně srovnaný. Je pro nás „Inspirativní ženou“.
Zámecké proměny
Jak se během těch společných let změnil zámek a především – vy sama?
Hodně. Zámek byl v dezolátním stavu, když jej manžel před 25ti lety koupil, byl dokonce určený k demolici. Na jeho hrubé rekonstrukci se poté pracovně podílely desítky lidí. A pak přišlo na řadu zařizování, což byl postupný proces, který nás s manželem moc bavil.
Zámek se za pár let změnil k nepoznání. My zámkem žijeme, náš život se kolem něho točí. Strávila jsem v něm polovinu svého života. Je to místo plné pozitivních emocí. Zámek mám dnes spojený s láskou, se smíchem i slzami, s mateřstvím a s mnoha nejrůznějšími zážitky. A nejen těmi mými. Jako bych někdy z jeho silné a okouzlující atmosféry cítila energii těch epoch. Zde vás to nutí vnímat vše do hloubky. Vrátila jsem se k trvalým hodnotám. Pochopila jsem význam věty: kolik jazyků umíš, tolikrát jsi člověkem. Je radost si s hosty povídat jejich jazykem. Otvírá se vám tak úplně nový svět. A protože práce na zámku nikdy nekončí, naučila jsem se pracovat i fyzicky. Dělám všechno, co je zrovna potřeba. Pracujeme v malém týmu, všichni proto máme více rolí. A jsou i práce, které dělá zrovna ten, komu zbylo trochu času.
Původní nápad oživit jistou ruinu patřil vašemu muži Mirovi. Čím vás pro podporu své myšlenky získal?
Byl to velký krok. Já se ale tehdy rozhodovala nikoliv pro zámek, ale pro náš společný život. Vážila jsem si Mira za to, jak je odhodlaný a že dokázal v těch zhroucených zdech vidět finální výsledek. Čas za mnou jezdit neměl. Já jsem mu ho také nemohla moc nabídnout. Měla jsem práci v Praze, která mě hodně bavila, ale vyžadovala absolutní nasazení a spousty času na cestách. Domů jsem jezdila večer tak maximálně přespat. Párkrát domů, jednou na zámek. Často jsem na zámek dorazila až kolem půlnoci a hned ráno odtud jela do Prahy, do Bratislavy nebo Vídně. A Miro jednou řekl, že takto to dál prostě nejde. Vztah takovým způsobem nemůže fungovat. Bylo celkem jasné, že ten, kdo se bude muset přizpůsobit, jsem já. Protože jsem o svého muže stála, riskla jsem to.
Společná práce a cíl – co všechno tím získal váš vztah?
Posílil. Mnoho let jsme spolu trávili 24-hodin denně a díky tomu jsme se dokonale poznali. Pořád se milujeme, ale dnes si i důvěřujeme a dokážeme se respektovat. A protože ve věcech pracovních je stále o čem se hádat, na domácí hádky už nám síla nezbývá. Jsme tolerantnější. Výhodou společného projektu je, že většinou rozumíme starostem a rozladění toho druhého. Býváme také unavení ve stejnou dobu. Stále je o čem si povídat. Nestává se, že bychom si neměli co říci.
Jaké je na zámku vaše nejmilejší místo?
To je těžké. Uvnitř mám ráda všechno. Každý kus nábytku mi opakovaně prošel rukama. Snažíme se mít pěkný každý kout. Ale speciální kouzlo pro mě má krbový sál, kde s hosty rádi sedíme u vínka a pozorujeme plápolající oheň. Ve svatebním sále jsem zase malovala zlaté ornamenty na strop, a tak k němu mám o to intimnější vztah. Čas jsem na to měla hlavně v noci, když syn spal. A na lešení se zakloněnou hlavou se dost bojím. Byl to takový bobřík odvahy. A miluji park! Je rozlehlý a ty mohutné stromy jsou prostě nádherné. Pokud si chci odpočinout, naboso utíkám alespoň na chvilku do parku, sednu si do trávy a vnímám tu krásu.
Čas být matkou
Žijete v Německu i na Berštejně. Kde máte domov?
Můj domov je tam, kde je moje rodina. Jsem šťastná, když jsme pohromadě. Berštejn je pro mě srdeční záležitost. Ale na Berštejně žijeme hlavně zámkem a prací, která vlastně nikdy nekončí. V Bavorských Alpách, kde jsme přes zimu všichni spolu, mám více času být matkou a užít si to. Pracovní povinnosti se snažím stihnout v době, kdy je syn ve škole. Vařím teplé obědy i večeře, doprovádím syna na kroužky a jsme hodně často na horách. Ten společně strávený volný čas je pro mě větší „luxus“ než život na zámku, jakkoli mám Berštejn ráda.
Váš syn už žije v éře moderních technologií. Jak on vnímá „život na zámku“?
Život na zámku je pro něj úplně normální, i když dnes už ví, že to tak běžné není. Líbí se mu ten prostor a park kolem. Je tu doma. S dětmi hostů okamžitě navazuje nová přátelství, s některými si píše i po jejich odjezdu. Existují i děti, co se za ním každoročně vrací, má je moc rád. Svoboda nastává, když kvůli jiným povinnostem zapomenu včas zkontrolovat dodržování časového limitu pro hru na tabletu a najednou jsou z jedné dvě hodiny. Až syn vyroste, bude si pravděpodobně pamatovat i to, jak na zámku myl nádobí - dostává to jako trest. Když vidím, jak si u toho pobrukuje, podezřívám ho, že to snad dělá i rád.
Co všechno nabízíte hostům a naopak postrádáte v hotelech, kam míříte jako host vy sama?
Co postrádám v hotelech já? Opravdový zájem. Hotely bývají krásné, standardně vybavené, se školeným personálem ovládajícím perfektní fráze. Hosté jsou více méně anonymní, přijedou a odjedou.
Berštejn se s klasickými hotely nedá příliš srovnávat. Hosté, kteří k nám přijedou na zámek, jakoby k nám přijeli na návštěvu. Snažíme se, aby si pobyt užili, aby jim nic nechybělo a zámek jsme postupně vybavili podle toho - od sportu po relax. Na zámku ale nejsou žádné televize. Večer si s hosty povídáme o tom, co za ten den prožili. Sedí u krbu nebo na terase, kde mohou pozorovat noční park nebo hvězdnou oblohu. Je zde tak neobvykle krásná! Vidíte odtud tolik padajících hvězd. Kromě individuálních pobytů, rodinných a golfových dovolených na zámku děláme také firemní akce, svatby a rodinné akce. Ráda bych pro českou klientelu zajišťovala více rodinných víkendových akcí. Zatím o ně mají zájem hlavně hosté z Německa a Belgie. Češi se s ostatními členy širší rodiny setkávají obvykle jen na svatbách a pohřbech. Přitom rodinné akce jsou pohodové, krásné a pro všechny generace nezapomenutelné.
Plnit si své sny
Pokud se podíváte dopředu, kam si přejete Berštejn posunout?
O velkých plánech si netroufám předem mluvit, ale o těch malých mohu. Chceme už příští rok nabídnout našim hostům více regionálních produktů a specialit. Už jsme něco málo zařadili do nabídky letos, jako například vynikající dubskou tlačenku od místního řezníka, domácí med, jablka, hrušky a hlavně višně, které se pro svou výjimečnou chuť a kvalitu odtud vyváží do celé Evropy.
Neuzavřela jste se pouze v zámecké ulitě. V rámci projektu Dubské Švýcarsko se snažíte o oživení regionu. Daří se to?
Oživování regionu je úkol na dalších deset let. Bývaly to Sudety. Čeští turisté i cizinci, kteří sem tak trochu náhodou v létě zabloudí a najdou si čas podívat se nejen k Máchovu jezeru, na hrad Bezděz, Housku a Kokořín, jsou naprosto uchváceni. Je tu kolem tolik krásy! Je to oblast výjimečná nádhernou přírodou a přírodními památkami. Průmysl zde není, a proto chybí pracovní příležitosti. Věřím, že turismus je cestou ke zlepšení místních životních podmínek, ale není u nás strategicky budován. Máchovo jezero „žije“ turismem jen dva měsíce v roce, chybí nabídka aktivit pro zimní období, místním lidem schází schopnost domluvit se cizími jazyky. Také proto v pohostinství cizinec obvykle nenajde jídelníček v němčině, ani v angličtině. Naštěstí vzniká více spolků, dnes už nejsme zdaleka jediní, kdo chce přispět ke zlepšení. Zdá se, že i místní lidé si potřebu turismu začínají uvědomovat, někteří už letos nově nabízejí levné ubytování v soukromí. A také obce a města jsou čistší a trochu opravenější. Jde to pomaleji, než bychom si přáli, ale věřím, že je to na dobré cestě.
Jste šťastná, Markétko?
Mám v životě velké štěstí na skvělé lidi kolem sebe. Jsem šťastná a jsem za to i velmi vděčná.
Text : Alena Štrobová Fotografie : Dagmar Hájková
Zámek Berštejn
