VZPOMÍNKA:
Lucerna Music Bar když vstoupil Ivan Kral
Lucerna Music Bar se plnil pozvolna. Lidé zapředeni do debat jímž vévodila hudba, usrkávali své drinky a seznamovali se se spřízněnými dušemi okolo, což byl v té chvíli prakticky každý přítomný. Kamera režiséra Pavla Jandourka čekala připravena na svého hlavního aktéra - točí se GEN o muži, kvůli kterému sem všichni přišli. A najednou je narváno doslova k prasknutí. Netuším, jak funguje místní požární systém a asi to ani nechci vědět. Vypadá to, že taková drobnost, momentálně nezajímá nikoho, fokus všech je zaměřen pouze na jedno jediné místo. V očích starší generace se zrcadlí nostalgie, radostné očekávání převládá u mládí, zastoupeného ve stejně hojném počtu. A pak se to stane. Na podium vběhne Ivan Kral a s ním láska a vášeň k hudbě, úcta a vděk k publiku a pokora k dění kolem. A také srdce na dlani a radost z toho co je jeho doménou, čemu kraluje – skladba, kytara a zpěv.
Možná jsem byla v sále jediná, naprosto nepolíbená umem tohoto charismatického a prokazatelně velmi úspěšného muže. Vyrůstala jsem s klasickou hudbou, jazzem a Pavlem Bobkem. Ano, také Elvis byl přítomen, Beatles a božský Karel, vždyť jsem byla holka, ale svět Ivana Krale mi byl vzdálen. Už není. Z Lucerna Music Baru jsem odešla políbena. Objevila jsem totiž pro sebe novou Planetu. Doma jsem si pak do svítání užívala její hudby a textů útočících na duši.
Krásný zážitek.
PRAHA září 2018
Text: Tereza Pokorná
Fotografie: Dagmar Hájková