JÁ TONYA

JÁ TONYA - je jedním z nejlepších filmů letošního roku. Vypráví o sportovkyni, která se zapsala do světové historie způsobem, jakým se nikdo nikdy zapsat nechce – brutálním útokem na svoji největší konkurentku. 

Před sebou máme dravou, divokou, výbušnou, nespoutanou, vulgární, emotivní, tvrdou a stejně tak vnitřně rozbitnou krasobruslařku Tonyu Harding. Dívku, která byla sice opakem toho, co si pod pojmem krasobruslařka představíme - totiž půvabnou, křehkou, pokud možno vkusnou tanečnici na bruslích - ale jako jediná Američanka své doby dokázala skočit trojitého axela, čímž se stala miláčkem svého publika a tím i celé země. Země, kterou se jí vzápětí podařilo navždy poštvat proti sobě. 

         Avšak vypadá to, že ono „navždy“ právě teď ukončil film Já Tonya, který nechává opět ožít svět této jedinečné závodnice. Pro jedny černočerná komedie, pro jiné drama, pro další životopisný film -  pro většinu vše dohromady. Hlavní roli zde nehraje krasobruslení, ale vztah mezi dcerou a matkou, kterému vévodí nespoutané emoce jedné a děsivá bezcitnost druhé. Před našima očima se odehrává neuvěřitelný souboj, jež nás nutí odpustit dívce na bruslích prakticky vše, co odsuzujeme. Provázíme Tonyu Harding od dětských střevíčků do zimních olympijských her v Lillehammeru roku 1994. Sledujeme její cestu na vrchol, vidíme cenu, kterou za ni platí, jsme svědky pádu bez jakékoli záchranné sítě. Víc než kdy jindy zde bije do očí otázka: Co doopravdy víme o lidech, jejichž příběhy plní stránky novin a časopisů, a jsou nám předkládány ze všech televizních zpravodajstvích? Ať již jsou seriózní či ne - manipulace je přítomna vždy. Vždyť úhel pohledu je měňavý, jako člověk sám a „dívající se“ není stroj bez pocitů. Naopak vždy je chtě nechtě zrcadlí. Příčiny střídají následky, z toho se skládá lidský život a ten, který sledujeme na plátně je vším, jen ne procházkou růžovým sadem za dne vonícím láskou a sluneční září. 

        „Lidé říkají: Tonyo řekni pravdu!... Ale ono nic jako pravda neexistuje. Každý má svoji vlastní verzi pravdy,“ říká scenárista Steve Rogers, a předkládá skvělý, napínavě a překvapivě sepsaný příběh.  Jeho vrcholem je samozřejmě celosvětově sledovaný skandál, kdy byla napadena a těžce zraněna největší soupeřka Tonyi Harding Nancy Karrigan. Tonya zorganizovala útok na něžnou Nancy Tonya  sama, nebo se stala obětí neuvěřitelných shod okolností a šílených nařčení, které jí zničily jak kariéru, tak i část života? 

         Film je hereckým koncertem dvou opravdu vynikajících hereček. Sedmadvacetileté Australanky Margot Robbie (Vlk z Wall Street, Legenda o Tarzanovi), a její o jedenatřicet let starší americké kolegyně Allison Janney (Špión, Days and Nights). Obě byly nominovány jak na Zlatý glóbus, tak na Oskara a obě sošky si domů odnesla Allison Janney, která byla v nominacích na nejlepší vedlejší roli absolutně bezkonkurenční. Role LaVony – matky Tonyi Harding se stala pro herečku vzácným materiálem ke ztvárnění, a tím pádem i darem z největších. Allison se jí ujala s opravdovou pompou, ostatně byla jí psána přímo na tělo. Svět ledového sportu dokonale zná, v mládí sama krasobruslila, ale zranění její kariéru ukončilo. O své postavě naprosté tyranky čerstvá nositelka Oskara říká: „LaVona Tonyu vychovala železnou rukou a věděla, že její dcera bude na ledě podávat lepší výkony, když bude naštvaná, nebo jí někdo řekne, že něco nedokáže. Manipulovala s ní, aby z ní dostala to nejlepší. Ze svého vlastního pohledu byla dobrou matkou. Chtěla pro sebe i pro ni to nejlepší, a právě Tonya se stala v jejích očích cestou ke sponzorům a možnosti úniku.“ Tak to zřejmě také bude, což ovšem chování této dámy nikterak neomlouvá. Jak známo, činy jsou tím, co za nás hovoří.

       Neméně excelentní je ve své roli i Margot Robbie. Konkurence však byla v kategorii nejlepší herečka v hlavní roli opravdu silná,  popravdě Frances McDormand je legendou absolutně speciální, což jistě hraje svoji roli v rozhodování, když jsou výkony nominovaných tak vyrovnané. Každopádně náročnost, jakou vyžadovala role Tonyi Harding, je enormní. Obsahuje velký výkon jak psychický tak fyzický. Margot Robbie narozdíl od Allison Janney se nikdy krasobruslení nevěnovala, navíc je nejen hlavní herečkou filmu, ale také jeho producentkou a dnes mluví o souboji, který sama se sebou vedla, s úsměvem. „Podstoupila jsem tvrdý, několikaměsíční krasobruslařský trénink. Zažila jsem chvíle naprostého vyčerpání, vše mě bolelo, a herečka ve mně tak pochopitelně toužila po chvilce odpočinku. Producentka však měla limitované prostředky, takže nic takového nedovolila. Film se natočil za 31 dní. Hluboce obdivuji každého, kdo umí tento sport – je to neuvěřitelně těžké a kruté.“

       Margot Robbie sice celou kauzu „Harding – Karrigan“ neznala (když se udála byly jí čtyři roky), ale jakmile se k ní scénář dostal, prožila lásku na první pohled. Kombinace černé komedie a dramatu byla pro ni jako stvořená a příběh přesně odpovídal poslání, které si její produkční společnost LuvkyChap dala – produkovat projekty se silnou ženskou perspektivou. Vynikající výkon podal i pan režisér Craig Gillespie (Do posledního dechu, Noc hrůzy, Lars a jeho vážná známost). Muž známý tím, že nešetří své herce a diváky nenechává oddechnout. Jeho film Já Tonya je rozhodně výjimečným zážitkem - byl i mezi nominovanými na Zlatý glóbus v kategorii Nejlepší komedie nebo muzikál. Možná nevyhrál proto, že není tak docela komedií, ale výborný, jak jsem již řekla, je. Tedy alespoň pro mě a proto vás co nejsrdečněji zvu do kina. Teď...

Fotogalerie