27.12.2024 má svátek: Žaneta
Na STYLEnew.cz stále přemýšlíme, jaké novinky vám nabídnout. Hledáme zajímavé fotografie, příběhy, ale i tipy z oblasti trendů, cestování a životního stylu. V současném životě nám nejvíce schází inspirace, proto jsme se rozhodli, že zařadíme novou rubriku INSPIRATIVNÍ ŽENY. V ní vám budeme přinášet zajímavé a opravdu netradiční životní osudy, které mohou v konečném důsledku i ten váš posunout novým směrem. Třeba právě nápadem, impulzem, neobvyklou myšlenkou...
EVA MAHROVÁ ( 66 ) - MNIŠKA S MODRÝMA OČIMA
UTHPALA WANNA / čti: upala vanna / v jazyku pálí.
NYL MAHANYL v sinhálštině, v češtině značí: Modrá velkomodrá.
Žila před dvěma a půl tisíci lety. Byla to prý jediná mniška s modrýma očima v době života Buddhy!
Od svých padesáti let jsem vždy po drobných sporech manželovi vyhrožovala tím, že jednoho dne stejně odejdu do kláštera. On však pokaždé v klidu odpověděl: „Ty jenom slibuješ!“ Já to ale myslela zcela vážně. Tak jsem v roce 2001 odletěla do ženského kláštera na Sri Lanku, kde jsem se stala Upásikou - bílou sympatizantkou s buddhismem (něco jako tady byli svého času kandidáti KSČ, a taktéž si mě tam nejdřív prověřovali). Po 27 dnech v bílém sofronu, zatím bez vyholené hlavy, jsem odešla se slibem, že se stejně jednou vrátím. Udělala jsem si tehdy pořádek v hierarchii hodnot a domů k manželovi jsem se už nikdy nevrátila.
Po 15 letech mě navštívil mnich YATAWATTE Dhammananda ze Sri Lanky a doporučil mi, abych si pobyt v klášteře zopakovala. Tentokrát ale už tzv. naostro. Nebyl vhodný čas, intenzivně jsem se starala o svého třiadevadesátiletého tatínka, kterého jsem velmi milovala. Chtěla jsem mu pomoci rychleji odejít z tohoto světa a sama se od něho dokázat odpoutat. Bylo to velmi těžké. Po jeho smrti jsem se ale rozhodla okamžitě. Jdu do kláštera! Návrat do původního kláštera se mi podařil až letos a přivítání mnišek pro mne bylo úžasné. Nadšeně a s upřímnou radostí mne uvítaly zase mezi sebe. Tentokrát mě ovšem čekal už oranžový sofron a daleko přísnější řád. Hlavní mnich určil jméno, které dostanu, v noci se vařilo a peklo jako na svatbu... Protože tohle mé rozhodnutí bylo závažné, vůbec jsem nemohla spát. Astrolog určil hodinu a minutu přijetí vstupu (tzv. pavědy) na 23. srpen 2016 v 7:49 hodin. Přítomno bylo 7 sadhuů (4 mniši a 3 mnišky), já v bílém a spousta lidí z tamní vesnice. Bylo to jako na Silvestra, kdy se odpočítávají vteřiny do začátku něčeho nového, neznámého… Klečela jsem před nimi a opakovala texty v pálí. Nejvyšší mnich ustřihl první pramen, pak už jen "Loku menyo" - šéfka kláštera s úsměvem stříhala a holila blonďatý melír při obřadu, kterému říkají MAHANA PINKAMA.
Byla připravena horká voda a následovala očista, pak převlek do oranžového a slib, co všechno budu dodržovat. Víte, tady se většinou lidé modlí za sebe, kdežto tam za ostatní, či mají vyšší cíle. Ráno začala PINDAPÁTA - ranní bosá chůze po vesnici se žebravou miskou. Ve vedru, ve dvou spodničkách, tílku, košili s dlouhým rukávem na těsné patentky u krku, dalším tílkem s kapsou přes jedno rameno, v sjúře (2,50m krát 2m látky), s deštníkem, taškou a velkým kapesníkem. Ale! Bez spodního prádla… Připadala jsem se jako Sharon Stone v Základním instinktu. Byla to jedna dlouhá řehole. Obětují se druhým a modlí se za ně. Tolik vřelosti pohromadě už asi nikdy nikde neobjevím. Lidé vybíhali z chudých domečků, poklekli, dotýkali se mých nohou a dávali mi to nejlepší, co jejich kuchyně nabízela. Další dny už děti čekaly před domem a vykřikovaly: SUDUMENYO! (bílá mniška). Na chodidlech se objevily odřeniny a mozoly... Spala jsem venku pod moskytiérou v ochraně velké buddhovy sochy, pode mnou symfonie řvoucí řeky Mahaveli Gangy. Spát jsme chodily, když kaloni odlétali na lov, vstávaly, když se z lovu vraceli zpátky. Život bez mobilu, televize, rádia, příboru, lžic, zrcadla, řasenky, make-upu, jaru, prášku na praní, parfémů, kafe, masa, vajíček, spodního prádla... Jen zvuky buše, jitření paměti za pomoci manter v řeči: pálí a metta, tedy v sinhálštině. Postupně vyvanuly všechny tužby a mysl se zklidnila.
Přišel obřad UPPAVIEDY – vystoupení z kláštera, odložení sjúry. Kdy se odehraje, opět určuje přesně na minutu astrolog. Všem nám tekly slzy! Vím, že už se nesmím vrátit, pouze na návštěvu. A také vím zcela bezpečně, to byla nejzajímavější kapitola mého života, za kterou nepřestanu být nikdy dostatečně vděčná.
DĚKUJI, EVA
Text : Eva Mahrová Fotografie : archiv Evy Mahrové a Dagmar Hájková
