JAK SE BOHUJE POD PALMOVKOU

Divadelní představení jsou různorodá, některá vás naladí, jiná zase rozladí, u některých brečíte smíchy a někdy nedočkavě čekáte na přestávku za účelem úprku. Jen málo je takových, co vás připoutají k plyšovému sedadlu, že na konci nemůžete vstát. Jen málo je takových, že po představení nemůžete usnout. Jen málo je takových, že se k nim v myšlenkách ještě dlouho vracíte. Tak silným zážitkem pro mě byla divadelní adaptace románu ŽÍTKOVSKÉ BOHYNĚ v Divadle pod Palmovkou, která se tady hraje od června loňského roku.

Román spisovatelky Kateřiny Tučkové získal řadu prestižních ocenění, byl přeložen do několika jazyků a řadí se mezi nejčtenější česká díla. Spletitý příběh o ženách z vesničky v Bílých Karpatech, kterým se říkalo „bohyně“, protože si dokázaly vyžádat Boží pomoc, je hlubokým vcítěním do jejich nesnadného životního údělu a současně přesvědčivým důkazem pospolité ženské síly. Zároveň je to příběh, který ve vás vyvolá smutek tak hluboký, že na něj jen tak nezapomenete.

V knize se příběh čtenáři rozvíjí na 456 stránkách, proto je jistě velkou výzvou převést román do divadelního zpracování. Dramaturgovi Ladislavu Stýblovi a režisérovi Michalu Langovi se to nepochybně povedlo. Poradili si i s poněkud obtížnou orientací v jednotlivých postavách, kterou podporuje scéna Jana Duška. 

Velký obdiv a ovace patří celému hereckému ansámblu Divadla pod Palmovkou, za mne pak největší famóznímu výkonu Terezy Dočkalové. Její Dora je uvěřitelná jako malé děvčátko, které je jiné, než ostatní děti, i jako zralá žena, která postupně rozplétá své zatížení minulostí. 

Dá-li se potlesk vyjádřit slovy, pak ten můj, pro Divadlo pod Palmovkou, vystačí na mnoho děkovaček!

Text: Zuzana Rožková        Fotografie: Martin Špelda

Fotogalerie