Milý Honzo,
nastal čas vzpomínání pro nás všechny, kdo jsme tě kdy ve svém životě potkali. Ty sám si ho určil a my teď zapalujeme svíce a k nebi posíláme modlitby, omotány do útržků obrazů majících tvoji tvář.
Ta má patří nesmírně talentovanému a neobyčejně milému čtrnáctiletému chlapci. Točili jsme filmovou pohádku Císařovi nové šaty podle Hanse Christiana Andersena, a my spolu stáli před kamerou. Byl jsi bystrý, pohotový, hrál výborně a přitom to pro tebe vůbec nebylo jednoduché. Patřila ti jedna z hlavních rolí a většina nás kolem tebe jsme své texty říkali v němčině, jazyku tobě naprosto cizím. Vypadalo to ale, že ti to ani moc nevadí, byl jsi soustředěný, připravený jako naprostý profesionál, jen chvilkama malinko rozpačitý, protože se do tebe zamilovala naše dcera. Bylo jí pět let a kousek a tobě scénář předepisoval zachraňovat ji z maléru, a ještě jí ke konci příběhu dát pár radostných pus. Fotografie jedné z nich dokonce oblétla spolu s filmem kus světa. Omlouvám se dodatečně, že jsme se při natáčení téhle sekvence smáli, protože ti z toho zčervenaly tváře a musel jsi být přepudrován. Moc hezky jsi se k ní choval i když na place bývali často tví vrstevníci a mezi nimi jsi měl kamarády. Přišla–li za tebou, vždy jsi jí věnoval pozornost a vím, že to nebylo, protože byla dcerou režiséra a zároveň i jednoho z tvých partnerů hereckých, ale prostě protože jsi byl gentleman, nechtěl ses dotknout citů malé holčičky. Tak jsme tě poznali, tak jsi zůstal v naší paměti. Na chvilku jsme se stali velkou rodinou a pak se ztratili, jak už tomu ve filmovém světě bývá. Nevím jaké radosti a jaká zákoutí duše jsi pak na své pouti životem poznal, jaké barvy duhy zrcadlil tvůj život, kdo se jak k tobě zachoval, ale vím jistě, že jsi byl nesmírně citlivý a hodný mladý muž, vím, že v tobě sídlila rozbitnosti i veliká síla.
Děkuji, že jsem tě mohla potkat, strávit s tebou kousek společného času, který voněl radostnou energií a dobrodružstvím jednoho pohádkového kluka a již dvacet pět let promlouvá k dětem všech možných národností. Děkuji, že jsi byl a že jsi Tereza
text: Tereza Herz Pokorná
foto: archiv Juraje Herze