26.12.2024 má svátek: Štěpán , 2. svátek vánoční
FILM POHLEDEM TEREZY POKORNÉ
Po „Krásných dnech v Arajuez“ přichází opět do našich kin zfilmovaná divadelní hra, opět v jazyce Molierově, avšak se zcela opačnou energií, snímáním kamery i přístupem pana režiséra.
Společnost Aerofilms prezentuje vskutku silný, fascinující film „ JE TO JEN KONEC SVĚTA“. První sekvence odehrávající se na plátně, přinášejí zdánlivý klid, trvající jen kratičkou chvilku a to pouze do momentu, než přistane na jednom z kanadských letišť letadlo a než pohledný, jemný, mladý muž, který je hlavním představitelem filmu, nasedne do taxíku a během jízdy nám sdělí, ze se po dvanácti letech naprosté absence vrací domů, aby řekl své rodině, že umírá. Pak již, od okamžiku kdy vstoupí, očekáván svými nejbližšími, do domu který nezná, takřka nevydechnete. Vtaženi do děje jste okamžitě, otázka kdo je v tomto komorním, až klaustrofobickém, příběhu vlastně doopravdy kým, ve vás zůstává ještě dlouho po té, co opustíte kinosál...
„ Brilantní, stylizovaná, až halcuinogení výpověď o nefunkční rodině.....“ tak označil snímek britský deník The Guardiena já nemohu, než se k tomuto absolutně přesnému popisu přidat a složit poklonu panu režisérovi, pouze sedmadvacetiletému Xavieru Dolanovi, stejně jako všem jeho protagonistům. Ostatně již při svém startu na letošním festivalu ve francouzském Cannes získal film druhou největší cenu – Velkou cenu poroty.
Když Steven Spielberg začal ve svých 24letech sbírat režijní úspěchy, přezdívalo se mu „ zázračné dítě“. Xavier Dolan ho ještě o čtyři roky předčil. V pouhých 20 letech, jako již známý herec, napsal, zrežíroval a hrál hlavní roli ve filmu „Zabil jsem svoji matku“. Tento první velký počin, mu přinesl hned několik ocenění v Cannes a byl vybrán, aby reprezentoval Kanadu v Oscarovém klání. Dalších šest filmů pak cestu prvního následovalo, a to jak do slavného Cannes, tak i na jiné festivaly a hlavně do kin, kde získaly velkou řadu obdivovatelů a také odpůrců, jak už tomu bývá u počinů výjimečných lidí. A je to skvělé, protože vznikají diskuse a drobné bitky, díky kterým pak dílo žije ještě o něco déle, než je běžné. Proto také není divu, že se ve filmu „ Je to jen konec světa“ na plátně sešly absolutní špičky francouzského hereckého světa. Čtyři velké hvězdy a jedna vycházející v roli hlavní.
Oscarová, okouzlující a půvabná Marion Cottilard (Edith Piaf, Dobrý ročník, Macbeth, Dva dny jedna noc, Nákaza, Milosrdně lži a mnoho dalších). Málokdo by dokázal vyprávět na plátně příběh „beze slov“ takovým způsobem, jakým to umí právě tato skvělá herečka. Charismatický a nezkrotný Vincent Cassel (Purpurové řeky, Královna Alžběta, Johanka z Arku, Dannyho parťáci 3, Černá labuť, Byt.....), muž jehož tvář je nezapomenutelná, herecký talent z největších a prezence ve světě filmového průmyslu neustálá. Léa Seydoux , herečka jdoucí ve šlépějích svých francouzských kolegyň, vyznačujících se tajemstvím, jakousi neuchopitelnou krásou a vždy přítomným sex-appealem (Krásná Junie, Drahá Prudénce, Sbohem královno, Život Adele, Robin Hood, Půlnoc v Paříži......atd). Zde je v roli „ malé“ sestry hlavního představitele, snad nejrozbitnějším a zároveň možná i nejsilnějším členem rodiny, pomineme-li matku, které nic jiného nezbývá, než chránit všechny ostatní a to i před sebou samými a kterou hraje Nathalie Baye. Tato grand dame francouzského filmu má na svém kontě několik Césarů a ještě více jeho nominací, na svém šatu může nosit Kříž čestné legie, má-li k tomu chuť a její jméno si lze přečíst na více než devadesáti filmových titulcích. Nejmladší člen ansámblu Gaspar Ulliel ještě nemá takový životopis jako jeho kolegové, Césara za roli ve filmu „Příliš dlouhé zásnuby“ , kde hrál po boku Audrey Tautou, však ano a za svými kolegy nikterak nezaostává, naopak. Naši diváci ho mohou mít v paměti v titulní roli filmu Saint Laurent.
Film je nabitý do masa řezajícími dialogy a přesto mu kraluje nevyřčené. „ ..... bylo pro mně výzvou a zároveň velmi důležité, zachovat témata, která byla pro Larceho (autora předlohy) zásadní. Jeho postavy jsou nervózní a bojácné, plavou jako o život v rozvířeném moři slov, kde se každý pohled, každý dech klouzající mezi řádky stal - nebo by se stal - chvílí klidu, v níž herci pozastaví čas...“ říká režisér Xavier Dolan a předkládá nám koncert, ve kterém je vše o čem mluví přítomné.
Zda úspěšný dramatik Louis své rodině oznámí v jaké se nachází situaci nebo ne, vám neprozradím, to že v omezeném prostoru jednoho odpoledne zažijete doslova „mazec“ emocí, odhalíte mnohé nejistoty a nedostatky u většiny z přítomných a to i přes to, že se je skoro každý snaží skrývat, a že si zase znovu uvědomíte, jak bolestné je, když se lidé nedokáží poslouchat, to ano. A do kina vás tentokrát zvu s velkým potěšením. Tedy pokud máte rádi pouze Bondovky, nebo romantické komedie, tak zůstaňte doma, vše ostatní je zde obsaženo, neb pro někoho je přítomná i „science fiction“ .... řekla bych ...
V letošním Oscarovém klání bude snímek „ Je to jen konec světa“ reprezentovat Kanadu v kategorii cizojazyčných filmů.
