JIŘÍ MÁDL - „NA STŘEŠE“

Vypadá to, že velký herec se svého velkého filmu vždy dočká. „Osud“ to, k radosti filmového publika, prostě nějak zařídí.  Na to jsem myslela, když jsem jela z novinářské projekce filmu Jiřího Mádla Na střeše, a to usmívající se, naplněna a s obrovskou radostí v srdci, že máme zase jednou český film, který v sobě nese silný příběh, jedno ze zásadních poselství současné doby, je vyprávěn s humorem a nepotřebuje k tomu, aby diváka dojal, používat ani podpásovky, ani jiné, již prověřené metody. Hercem, o němž mluvím, je Alois Švehlík. Vypadá to, že mu byla tato role napsána na tělo, ale není tomu tak, čímž své mistrovství ještě potvrzuje. A není tomu ani tak, jak se již dlouho proslýchalo, že byla napsána pro Jana Třísku. Scénárista a režisér Jiří Mádl na tiskové konferenci prozradil, že měl při psaní svého příběhu různé představy a myslel mimo jiné i na německého oscarového herce Bruno Ganze. Skvělá volba, řekla bych, ale pro mne rozhodně ne taková, jakou je pan Švehlík se svým specifickým přesahem a zcela jiným chlapským vyzařováním, než je vlastní této hvězdě stříbrného plátna a prken, jež znamenají svět v zemi sousední i za velkou louží, tam, kde vítá své příchozí slavná socha Svobody. 

Mám radost, že je Mádlův film ryze „český“, protože v tom případě nemohu nemyslet na Pedra Almodovara a jeho příběhy snoubící v sobě humor a drama, které se odlišují od ostatních (ve světě filmu tolik uznávaných) právě specifikou, patřící k jeho rodné zemi. 

Možná máte pocit, že zde píši jakousi ódu na Jiřího Mádla. Ano, píši. Neznáme se, nikdy jsme se nepotkali ani profesně, ani osobně a já mám  velkou radost z toho, že to mohu udělat a stejně velikou potřebu to udělat. Opravdovost, která z tohoto mladého umělce vyzařuje, mne dojímá, mám pak pocit, že je svět, ač momentálně poněkud zamotaný, přece jen v pořádku. Při jeho filmu se divák někdy směje, jindy má slzy v očích a občas cítí potřebu i zatleskat. 

Přišla jsem právě domů z filmu, který chci určitě ještě jednou vidět, abych si dostatečně vychutnala všechny detaily, a užila si hereckého umu pana Švehlíka ještě jednou. A ne jen jeho. I Vojtěch Dyk je v roli takřka epizodní skvělý, stejně jako ostatně všichni zúčastnění, včetně druhého hlavního představitele, našeho spoluobčana vietnamského původu jménem Duy Anh Tran.

Je vidět, že Jiří Mádl přesně ví, co chce, koho si vybrat za spolupracovníka (tím teď myslím na slovenského kameramana Martina Žiarana) a má obrovský dar, kterého dokáže plně využít. Dar předat svoji vnitřní hloubku dál, aniž by na něco tlačil, či se něčeho domáhal. Je vidět, že profesi, kterou si zvolil ovládá a jako tvůrce rozhodně má co sdělit a také zná způsob, jakým to udělat. 

Nezbývá tedy než Vás pozvat do kina a v tomto případě mi to dělá opravdu speciální potěšení. 

A o čem film je?  Odpovím slovy pana režiséra: „ O setkání se s někým, koho považujeme za cizince, nicméně může být i součástí, kterou postrádáme. Pokud máte parťáka, může se stát život zatracence, kterého nikdo nechce, docela zábavným. Trocha ilegálního chování s úmyslem někomu pomoci, je  motorem tohoto filmu .“                                                                                                                                                                         

Fotogalerie