Jitka Zelenohorská - FILMOVÁ HVĚZDA 60.LET

Na STYLEnew.cz stále přemýšlíme, jaké novinky vám nabídnout. Hledáme zajímavé fotografie, příběhy, ale i tipy z oblasti trendů, cestování a životního stylu. V současném životě nám nejvíce schází inspirace, proto jsme se rozhodli, že zařadíme novou rubriku INSPIRATIVNÍ ŽENY. V ní vám budeme přinášet zajímavé a opravdu netradiční životní osudy, které mohou v konečném důsledku i ten váš posunout novým směrem. Třeba právě nápadem, impulzem, neobvyklou myšlenkou...

Jitka Zelenohorská je naší Oscarovou herečkou, ženou,, jejíž život se podobá jízdě na horské dráze, na které jede sice nepřipoutána, ale jak se nakonec vždy ukáže, přeci jaksi pevně ukotvena na místě,  které jí bylo životem určeno. Mnozí by možná řekli osudem. Ona sama však moc dobře ví, že hlavní roli v tom, co k nám přichází, co zažíváme, co prožíváme, hrajeme vždy a pouze my sami a že jsou to pouze naše volby, naše vlastní rozhodnutí, která nás vedou životem a i když nám do cesty přicházejí mnohá „překvapení“, jsme to zase jen my, kdo se k nim musí postavit. Jitka Zelenohorská žije s gustem a naplno, aniž by si na cokoliv stěžovala, neb ví, že dělat to je pouhou ztrátou energie. Stala se mistryní nových začátků, hlavní životní sílu čerpá ze svého nitra, z toho co se doposud naučila, ze své podstaty. Z podstaty silné ženy, stojící pevně na zemi a v centru dění svého vlastního života. Ženy, která tak činí s pokorou, díkem, snahou pochopit smysl všeho co se kolem ní a s ní děje. A pokud něco pochopit nejde, nechá to prostě být a jde dál. Prožité se jí neztrácí, je majitelkou neuvěřitelné, vskutku sloní paměti. Umí se bavit tím radostným a snaží se poučit z bolestného. Ví jaké to je být úplně nahoře – šťastná, velmi úspěšná, obdivovaná a milovaná jedním z největších idolů své doby a vzápětí zase dole, kdy člověk ztratí doslova vše a musí najít úplně novou cestu, aby přežil. Zlomových okamžiků, které jsou zkouškou síly a charakteru nás samotných, má tato drobná žena ve svém životě vskutku požehnaně a všechny je zvládá brilantně. To se pozná podle toho, že tady s námi stále ještě je, a to většinou usměvavá, snažící se dívat na život kolem s humorem i nadhledem. Svoji poslední větu, bych ve zkratce vysvětlila kratičkým seznamem „drobných“ nehod stanuvších se této dámě: jedna velká bouračka, jedno kompletní vyhoření bytu, jeden výbuch bytu, čtyřikrát byt vykradený, smrt milovaného manžela, jedno nádorové onemocnění, jedna mrtvice, jeden infarkt ... například...

Jitka Zelenohorská byla naší filmovou hvězdou 60tých a 70tých let, majitelkou rozhodně nejslavnějšího a nejobdivovanějšího zadečku české kinematografie. Každý, kdo má v paměti scénu z Oscarového filmu Jiřího Menzela „Ostře sledované vlaky“, kde pan Sommer razítkuje holý zadeček Zdeničce svaté, moc dobře ví o čem mluvím. Byla v centru uměleckého dění, nazývaného: „Zlatá šedesátá“ a to nebylo zcela lehké pro dívku vychovanou prudérním způsobem s pevnými pravidly danými starostlivými rodiči. Děti květin dobývaly svět na západ od nás a ozvěny „svobody“ doléhaly i sem. Umělecký svět zažíval svůj nejdivočejší a hlavně ohromně tvůrčí čas, čas ze kterého čerpáme dodnes.  Do filmových ateliérů nastoupila tzv. „ nová vlna“ a Jitka se objevila před kamerou jejích tvůrců. Splnil se jí herecký sen (ten operní již nestihla). Filmy „Jak ukrást vzducholoď “ „Skřivánci na niti“ „Ostře sledované vlaky“ „Kdo chce zabít Jessii“ se staly, společně s takřka stovkou dalších, součástí její filmografie. Hostovaa v divadle Semafor, Divadle za branou, Rokoku, v Národním divadle, Laterně magice, konferovala estrády, zažívala své lásky, výjimečná přátelství, i náhodná setkání, jezdila po filmových festivalech. Většina žen „ našeho světa“ vzdychala při pohledu na krásného Vjačeslava Tichonova v Oscary ověnčené „Vojně a míru“, on pak, na jednom z těch festivalů při pohledu právě na ni. Waldemar Matuška ji po pětiletém vztahu navlékl zásnubní prsten, jenže záhy do jeho života vstoupila jiná žena a ta, se kterou plánoval společnou budoucnost, se ocitla doslova na ulici, bez klíče ke společnému bytu i svých osobních věcí. Jedna z prvních velkých životních lekcí ji ukázala, jak moc se může člověk pod vlivem druhého změnit, jak je schopen jednat jinak slušný, čestný člověk. Práce i přátelé mají léčivou schopnost.  Přišla jedna svatba, pak druhá. Veliká láska, která si vyžádala svoji daň, daň, kterou členka tehdejšího Barrandovského hereckého souboru zaplatila, daň, která znamenala prakticky konec umělecké kariéry. Druhý manžel Jitky Zelenohorské se jmenoval Peter Behrens a byl občanem západního Německa. Měli pouze dvě šance – manželství „na dálku“, nebo vystěhovalecký pas. Jitka udělala zásadní rozhodnutí svého života. Sbalila kufr a takřka ve čtyřiceti letech, bez znalosti řeči odjela. Její první nový začátek. „Bála jsem se, ale Petr mi za to stál“. Učení němčiny, poznávání „nového“ světa, starání se o domácnost, muže a jeho loď ji naplnilo života běh. Ale po čase kotvení potřebovala práci, a nebyla by to ona, kdyby si ji také hned nenašla. Ne, že by ji manžel neuživil, dělal to dobře a rád, ale ona potřebovala kontakt s lidmi. Stala se tedy prodavačkou obchodního domu C&A. Naše zdejší  noviny o jejím konání podaly zprávičky, které byly cítit drobným despektem, začalo se hovořit o tom, kam až to naše kdysi tak slavná herečka „klesla“. Ona to však vůbec nechápala a také se tím nezaobírala. Svoji práci měla ráda, získala díky ní nové přátele, bavila se jí a v tichu si stoupala po profesním žebříčku, oblíbena u kolegyň i zákazníků. Nebudu popisovat celý život Jitky Zelenohorské, myslím, že již z této malé ukázky vidíte, jak velmi inspirativní tato žena je. Její ochranou a pomocí při přežití bolestného je smysl pro humor, jejím krédem pak :,, Nezbláznit se ze sebe samé, neb jedinec není středobodem tohoto světa.  Smířit se s tím, že lidské bytí se skládá se samých změn a zkoušek a člověk se k nim musí postavit, žít naplno a vždy se snažit najít si to hezké a pozitivní, ať už je jím cokoliv". Jitka je realista, nehoupe se na obláčku minulosti, nepokouší se zastavit čas, netrápí se tím, že už není štíhlou kráskou, kterou známe z pláten kin. Je jaká je, protože překonala co překonala a tak to prostě je. Nekastuje lidi podle toho čím se živí a co mají na sobě, ale podle toho, jací jsou – ví své a ráda poznává nové. Nedávno oslavila v jedné pražské hospůdce své sedmdesáté narozeniny. Za zvuků hudby a zpěvu se pilo, hodovalo a hlavně povídalo a smálo. Rukama přítomných pak putovala kniha, která k tomuto jejímu výročí vyšla, kniha kterou napsala přítelkyně, spisovatelka a redaktorka Jitka Svitáková, kniha která nese název: „UJEL MI VLAK“ a vypráví o všem tom, co by se nestalo, kdyby její hlavní protagonistce skutečně ten pomyslný vlak ujel. Je to kniha, poutavá, zábavná, psaná lehkým perem (jak se říká), je obrazem své doby a hlavně jsou v ní sebrány střípky života této výjimečné a obdivuhodné ženy.

P.S. : Pokud máte třeba chuť poslechnout si Jitku Zelenohorskou naživo, můžete si v archivu Českého rozhlasu  najít  povídání a to v Nočním Mikrofóru ze dne 19.2.2015

Text : Jana Holanová 

Fotografie : Dagmar Hájková a  archiv Jitky Zelenohorské

Fotogalerie