Josef IX. připravuje revoluci.

Stále častěji na české hudební scéně slyšíme jméno Josef IX.Posluchači ho začali nejvíce vnímat v rádiu. Josef IX. je autorem písniček jako Smíření, Dárek vánoční nebo Blanické přání, kdy se celkem 21 českých pěveckých hvězd včetně Karla Gotta setkalo v nahrávacím studiu a nazpívalo hit Radia Blaník. Ovšem jeho cesta vzhůru je poměrně dlouhá a písniček má na svém kontě celou řadu. 

Když se Josef Devátý narodil, určitě věděl, že bude muzikant. Měl k tomu všechny předpoklady. Táta Josef Devátý byl kapelník, děda byl kapelník, strejda hrál na trubku, Antonín Devátý byl  hudební skladatel, zkrátka bylo kde brát.

Josef Devátý se píše římskou číslicí IX. Když jezdil na tábory, pro zjednodušení mu maminka vyšívala místo jména číslici IX. Ve škole se často podepisoval IX. A tak u toho zůstal.

 Co Vás nejvíc ovlivnilo, že jste chtěl dělat muziku?

  Velkým impulsem začít hrát bylo, když jsem u nás v sokolovně na dětském karnevalu (byl jsem za kovboje) uviděl hrát poprvé rockovou kapelu BOX - to byl šok v pozitivním slova smyslu a zároveň prvotní impuls stát se rockovým hudebníkem. Mimochodem za pár let, když jsem byl v 7. třídě, jsem se stal  bubeníkem téhle skupiny. Ale  abych nepředbíhal, jak už bylo řečeno, otec měl velký orchestr a zanedlouho po této události mě vzal do zkušebny, kde jsem objevil zesilovače, bubny, kytary... a tak bylo rozhodnuto a s klukama ze základky jsme cca v 2. třídě založili první kapelu - Oerest, ve které jsem hrál nejdříve na kytaru a jelikož bubeník neměl rytmus, přešel jsem za bicí soupravu a zůstalo mi to na dlouhou dobu.

 Vy jste začínal jako bubeník? 

Ano a kdyby se tím dalo uživit, bubnuji dodnes - hrál jsem  už před vojnou s profi kapelou (Soňa a Karel), která vyhrála Sokolov (festival politické písně) a to už bylo něco. Hrál jsem jako nejmladší hudebník na Rockfestu 1987 v Paláci kultury spolu s kapelami -tehdy velmi slavnými - Tublatanka a podobnými. V patnácti mi kapelník a zvukař Mirek Šostarič řekl, že si musím do týdne koupit nové bicí, že mě jinak vyhodí, tak jsem si na inzerát koupil bicí soupravu Yamaha, na kterou jsem si vydělal hraním v barech a na svatbách -prostě když profi kapela, tak jsem musel mít perfektní nástroj. Prošel jsem několika kapelami, vojnu jsem prožil jako bubeník posádkové hudby a i když teď už aktivně s nikým nebubnuji, stále občas natáčím ve studiu - naposledy jsem si zabubnoval na posledním albu Karla Gotta S pomocí přátel, které vyšlo v roce 2014, což byla pro mě velká čest. 

Zpěvákem jsem se stal později, když jsem nenašel nikoho vhodného, kdo by se stal zpěvákem naší kapely Ultrablue, a také jsem napsal první písničky, což pak rozhodlo. Rozhodně bych si netroufnul jít hned za mikrofon jen jako interpret, protože ze začátku jsem nebyl žádný frontman.  

Měl jste nějaké vzory?

Měl jsem velký vzor - slovenského zpěváka Petra Nagyho - a mám ho rád dodnes. Dokonce jsem byl jeden čas bubeníkem v jeho kapele. Potom mě také ovlivnil Bruce Springsteen. Jednou jsem slyšel na radiu Svobodná Evropa, že bude mít koncert vBerlíně, to bylo v roce 1988, tak jsme s klukama z kapely vzali auto, vyměnili marky a vyrazili směr Berlín.Tam jsem viděl poprvé E street band a ihned po návratu do Čech jsem odmontoval z bicí soupravy zbytečné přechody a od té doby hraji na hodně očesanou soupravu.

 Kde berete inspiraci, když píšete písničky?

Vše mě napadá spontánně po nějakém zážitku, nebo když mě někdo osloví a chce po mně napsat něco na konkrétní téma, to pak musím vědět, o čem to má být a snažím se dostat do atmosféry.

 Z čeho máte ve své tvorbě největší radost?

Když se moje skladba líbí a hraje v rádiu nebo někoho potěší na koncertě - to potěší každého autora.

Jaké máte koníčky?

Miluji práci se dřevem, baví mě vyrábět cokoli ze dřeva a největší potěšení mi dělá navrhování domů a jejich realizace. Zajímám se o architekturu. Také se zajímám o historii - nejvíce mě oslovuje období Rakouska-Uherska, První republiky, vše kolem druhé světové války, ale také keltská kultura. Rád také chodím do přírody - taková návštěva lesa může být také velká inspirace při mé tvorbě. 

Na čem momentálně pracujete? Mohou se vaši příznivci těšit na něco nového ?

Připravuji nový duet. Jmenuje se Revoluce. Je to takové zamyšlení nad minulými lety. Člověk má čas od času bilancovat. Když některé věci pojmenujete, tak si mnohdy ujasníte jejich skutečný význam.  

 text - etab

 foto - M.Vídeňský, J. Zamazal, R. Fouček, K. Barteldi, I. Devátá

Fotogalerie