JURAJ JAKUBISKO

Je 25. února 2023 ráno. Na mém stole hoří svíce, vedle na prkýnku s nápisem „Nejasná zpráva o konci světa“ stojí má ranní káva, z gramofonu hraje Zamfirova Panová flétna, která má v sobě zakletý horský vítr, dálky rozlehlých luk a plání, a já se ocitám na kopci nedaleko Kežmaroku. Ty mi, Jurajko, právě ukazuješ, kde leží tvůj rodný Kojšov. Vyprávět nemusíš, to už jsi udělal, víš, že jsem četla tvou knihu Živé stříbro, napsal jsi mi do ní krásné věnování. Jsme na obhlídkách exteriérů pro tvůj film Perinbaba a dva světy. Mám právě tu čest na chvilku nahlédnout do tvé mysli, dotknout se pramenů tvé úžasné fantazie, být tvoji pravou rukou, tvýma nohama, tvým pomocným režisérem. Držíš mě za ruku, protože stojíme nedaleko rodného města mého Juraje, který před nedávnem odešel, aby splynul s věčností. Teče mi po tváři slza vděku za prožité, za dar vzpomínek, jež jsou naším jediným, opravdovým bohatstvím. Jediným, které si odtud také odnášíme. Vzpomínáme společně v okamžiku posvátného ticha, které jsme si pro tento okamžik vytvořili. I nyní cítím slzu loučení na své tváři, vděk za prožité. Režisérské nebe se opět otevírá, a zcela jistě ti vzdává poctu. Věřím, že u jeho bran stojí tvůj milovaný kamarád Elo Havetta i můj Juraj, přítel Federico Fellini spolu s dalšími režiséry-výtvarníky jako Antonioni, Passolini, Buňuel….. možná se někde objeví i vzácný Da Vinci. Génius pojící v sobě mnohé druhy umění, schopnosti technické i objevitelské. I ty jsi měl v sobě podobný dar, i ty jsi byl zahlcen svojí fantazií, tvorbou, imaginací. Byl jsi malířem, spisovatelem, scénáristou, režisérem, kameramanem, také ale parašutistou i precizním technikem, byl jsi mužem plným energie, touhy, vášně a lásky. Lásky k člověku, ke kráse našeho světa i bizarnostem života.

Naše první setkání mám v živé paměti. Šli jsme s Jurajem Herzem čerstvě zamilovaní chodbou filmových ateliérů na Kolibě, ty s Deanou, též zamilován, proti nám. Juraj nás představil, a ty jsi pronesl pár naprosto nejapných poznámek směrem k němu a mému věku. Bylo mi 25 let, ale pravda vypadala jsem na patnáct. Blbec, prolétlo mi hlavou, a pevně jsem se rozhodla navždy zapomenout na Tisícročnů včelu, jejíž symbolika mě tolik okouzlila, i na tvůrce, v jehož hlavě se zrodila. Vydrželo mi to pouze do doby našeho opětovného potkání se. Začal jsi nám tenkrát vyprávět o svém novém filmu, a pak už nešlo nezavřít do srdce ten gejzír nadšení a nápadů všeho druhu. Bylo krásné pozorovat, jak překvapuješ sám sebe, ale také bedlivě sleduješ, co se kolem tebe děje, jakým způsobem o tom později podáváš zprávu. 

Mnohé jsi prožil, ne jednou ti šlo doslova o život. Z malé vísky na konci světa, jsi dobyl svět, který ti tolik imponoval. Bylo ti teprve třicet let, když Cannes a Benátský filmový festival oslavovaly tvůj talent. Tamní novináři tě nazvali Fellinim východu. Jistě že tento výrok vyvolal Mistrovu zvědavost a chtěl poznat mladíka jménem Juraj Jakubisko. A také poznal. Vzniklo přátelství, a jeho žena Giulietta Masina, Gelsomina ze slavné La Strady, se proměnila v Perinbabu ve tvém stejnojmenném filmu. Totéž se pak stalo i v čase, kdy již dávno nebyla mezi námi. Víš, že by svolila. Své představy odíváš vždy do pevného šatu. Víš přesně co chceš, jak co má vypadat, což neznamená, že bys nebyl nucen dělat občas i kompromisy. Ale i to umíš, vždy si i v nich najdeš to své, vlastní poetiky se nikdy nevzdáváš. Duší jsi výtvarník, vše umíš dokonale a precizně nakreslit se stejnou samozřejmostí, jako popsat, vysvětlit. Je-li třeba hudba a žádný skladatel není zrovna k mání, složíš ji sám. Jsi si vědom svého génia, již v mládí, kdy se ti ukázal, jsi ho pevně chytil za pačesy a nikdy už nepustil. Nemálo bitev jste spolu vybojovali, přestáli jste i dlouhá léta, kdy ti bylo zakázáno točit celovečerní filmy. 

Na okna mi teď padají kapky deště, tu a tam sněhová vločka, a já si říkám, co bys asi viděl v tuto chvíli ty. Jaký příběh by se asi za mým oknem odehrával ve tvé fantazii, která nikdy nespala. Je zima a já vzpomínám na natáčecí den, kdy ve studiu bylo třicet stupňů horka, a světla se starala o to, že ukazatel na teploměru stoupal. Hercům se roztékalo na obličeji líčidlo, všichni jsme padali vedrem, ale ty, oděn do dlouhých kalhot, košile a vesty se spoustou kapes, jako bys to nevnímal, našich starostlivých pohledů tvým směrem jsi si nevšímal. S obrovským nasazením jsi hmotnil své představy, jako by žádná transplantace srdce ve tvém životě nebyla. Když jsem ti přikázala (jinak to nešlo), abys si sednul a vypil sklenici vody, odpočinul si, usmál ses: „Neblázni, mám darované mladé srdce, to mě nezradí!“ Nezradilo, ale přesto teď nadešel čas loučení pro tvé milované. Deanu, se kterou jste si byli vším, syna Jorika, pokračovatele rodu, dceru Janettu. Nastal čas loučení pro tvé blízké přátele, pro nás všechny. A já Ti teď děkuji za celý ten kouzelný svět, který jsi pro nás stvořil. Svět plný symboliky, touhy, vášně, smíchu, smutku, svět absurdní, krutý, bizarní, ale i laskavý, radostný a samo sebou láskyplný.  

S láskou Tereza

Text: Tereza Herz Pokorná

Fotografie z natáčení filmu - Perinbaba a dva světy: Dagmar Hájková  

Fotogalerie