KAREL DENIŠ - „JEŽÍŠEK“ TUZEMSKÉHO SHOWBYZNYSU

Původní profesí právník, který miluje westernovky, ale jeho největší vášní je hudba. To je šéfproducent hudebního vydavatelství Supraphon, který pro nás objevil Petra Muka, stojí za úspěšnými alby Karla Gotta, Hany Zagorové, Václava Neckáře, Marty Kubišové...

Hudba obklopuje Karla Deniše (64) odmalička. „Moje rodina byla silně muzikální, ale já jsem se povedl jen napůl,“ usmívá se Karel. Vystudoval Právnickou fakultu UK, téměř 20 let se právničině věnoval aktivně a vedle toho – po večerech, o víkendech – se vracel k tomu, co považuje za svůj život. K hudbě. V pražských klubech Iuridica, Strahov 001 ad. uváděl taneční, později i poslechové diskotéky. Už v roce 1977 se pokoušel získat místo u supraphonského dr. Dorůžky, bohužel, jak sám Karel přiznává, chabý třídní původ a sestřina emigrace v roce 1968 vše zhatily. Ale nic není náhoda a „nejsilnější“ hudební značka v zemi nakonec stejně Karla přijala. Snad po vzoru rčení: Byl jsi ponížen, budeš povýšen. Kdo ví… Teď jsem si uvědomil, jestli je vůbec správně prezentovat tohoto pána „jen“ jako Karla Deniše? Nebylo by správnější Karel Deniš Jordán? „Je to úmyslně oddělené. Jako Karel Deniš naplno funguji v muzice, Jordána mám pro literární a jiné slabosti v podobě článků či knížek o Karlu Mayovi, Vinnetouovi a filmových westernech. Na to mi zbývají jen večery, víkendy a dovolené, ale je to pro mě badatelská výzva a spisovatelská zkušenost. Doufám, že zajímavá i pro podobně romanticky dobrodružně naladěné čtenáře a diváky.“    

O chovanci z psychiatrie, víře i Petru Mukovi 

Nejbláznivější historka z doby jeho dospívání? „Doslova a do písmene je to ta, když mě ve čtyřech letech opravdu vážně škrtil na prázdniny puštěný chovanec dětské psychiatrické léčebny. Odehrálo se to v Zelené ulici v Dejvicích, a zachránkyní již modrajícího vnoučka byla bdělá babička Antonie.“ Když je Karlovi ouvej, tvrdí, že zpátky do pohodové nálady ho zaručeně dostane poctivá horká černá čokoláda se šlehačkou. Věří na to, že nic není náhoda, na záležitosti mezi nebem a zemí? „Ano, věřím. Jsem pokřtěný – což bylo v roce 1952 od rodičů statečné. Ale dar organizované víry mi nebyl dán. Proto stále hledám a občas nacházím odpovědi leckde. Jdu na to spíše rozumem, čili uvidíme, co se mnou udělá stárnutí.“ Každopádně jak rozum, tak intuice sehrály důležitou roli, když Karel v roce 1986 dorazil do Českých Budějovic a tam uviděl a uslyšel „něco“, co mu vyrazilo dech. „Oceán s Petrem Mukem u mikrofonu a basové kytary byl naprosté zjevení. Následovalo čtvrtstoletí intenzivní spolupráce, ale také vzácného přátelství. Potkal jsem se s mnoha hudebníky, ale s Petrem to byl vztah umělecky i lidsky navždy nejsilnější. Snažil jsem se to podrobně popsat v knize Petr Muk/Oceán, Shalom, Slavíci, on (a já), která vyšla k jeho nedožitým padesátinám před dvěma roky.“   

Magická devítka, soužení s „hvězdami“ α Blázen na kopci (i na konci) 

Od roku 2004 pracuje Karel Deniš na pozici šéfproducenta zmiňovaného hudebního gigantu. Třeba právě až v té době nastal ten nejlepší moment, aby se do Supraphonu dostal. Konkrétně, aby byl sám osloven a dostal nabídku na prestižní post. Na rozdíl od sedmasedmdesátého roku, kdy mu to nebylo umožněno. Vidíte – tenkrát byl pomyslně ponížen, o sedmadvacet let povýšen. Číslice 27 je magická, protože součtem obou čísel dostaneme číslo konečné – devítku, v níž je obsaženo všechno. A Karel dělá opravdu všechno, co je v jeho silách, aby se na světlo světa v oblasti hudby dostávalo jen to v daný moment nejlepší. I když s některými „umělci“ není jednoduchá práce, protože pocit „Já jsem přece hvězda!“ dokáže velmi rychle zatemnit člověku mozek. Že, Karle? „Jistě se někdy dohadujeme o detailech, ale podstata je jasná: oni jsou tvůrci, já hudební úředník jim k ruce. Jsou chvíle, kdy je to mimořádné propojení, jindy jde jen o co nejlepší servis. Na konci je ovšem primárně jejich risk nabídky vlastního hlasu, tváře, jména, kariéry. Jásám i soužím se  s nimi, ale jen oni jsou v první linii,“ tvrdí člověk, který na vás při osobní setkání působí jako Ježíšek (v tom nejlepším slova smyslu). Profesionál, který už více než 50 let aktivně pracuje s muzikou a jehož nejoblíbenější skladbou je Fool On The Hill od nesmrtelných Beatles. „Ale ještě musím dodat, že k ní patří přinejmenším desítky, ba stovky dalších. Jsem v tomto ohledu opravdu šťastný člověk…“   

Text : Luboš Nečas                Fotografie : Dagmar Hájková