27.12.2024 má svátek: Žaneta
3.3. 2022 je dnem, který byl určen filmaři, dokumentaristovi, cestovateli, spisovateli, básníkovi, Karlu Kopšovi, k odchodu z planety Země. Byl mužem, který každým svým nádechem oslavoval život, nesl v sobě obrovskou esenci radosti, zrcadlící velikou vnitřní sílu. Oslavovat život znamená přijmout ho se vším, co přináší. Ať již dostáváme dary nazývané štěstím, jsme obaleni láskou, nebo nás vrhne na palubu Titaniku, a donutí nás projít zkouškou boje o život, o přežití. Karel Kopš se nikdy nevzdával, i když si srdce odneslo šrámy z boje, jeho oči zářily. Miloval objevovat dávné světy, stejně tak, jako ty nové. Měl dokonalou paměť, zůstávalo v ní vše, co na své pouti životem potkal, naučil se, pochopil, co ho okouzlilo, co odpuzovalo, co nalezl, co pozbyl. O všem dokázal poutavě vyprávět. Bylo nesmírně zajímavé ho poslouchat, objevovat jeho světy a nechávat se nakazit onou vždy přítomnou radostí. Nyní na stole hoří svíce, držím v dlani perlu, vltavín a meteorit, vzácné dárky nesoucí v sobě symboliku věčného přátelství a vzpomínám na naše první potkání se. Přede mnou stojí sklenka těžkého španělského červeného vína, které píval na počest genů svých předků. A pak je zde ještě jedna sklenička, naplněna oblíbenou whisky pana režiséra. Z ticha loučení vyvstává dialog... poslední... jistě ne… vždyť i tak je to možné…. T.H.P.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
,,Píši pouze o věcech o kterých doufám, že se mi nikdy nestanou“ říká jeden z největších žijících spisovatelů světa - John Irvin. Dokumentarista, scénárista a producent Karel Kopš píše o tom, co se mu stalo, co by si býval nedokázal ani v nejhorším snu představit, že by se mu stát mohlo, a co by si přál, aby se už nikomu dalšímu nestalo.
Kniha „ Následky manželství z lásky aneb 33 tváří dlouhonohé blondýny“ je výpovědí muže, který žil život dobrodružný a úspěšný, muže vzdělaného, muže majetného a jak to vypadá i velkorysého, muže který se díky fatální chybě svého života stal bezdomovcem bez jakýchkoliv prostředků a jež díky svým přátelům, kteří oblékli háv andělů a pomohli mu, nebyl zcela vymazán ze seznamu obyvatel této Planety. Představuji vám knihu, která se čte jedním dechem, knihu, kterou napsal velmi otevřený a silný muž, protože jen takový dokáže vynést na světlo světa své slabosti, přiznat chyby, podat svědectví a tím vyslat varovný signál druhým. Jistě musí k tomu mít motiv a autor této knihy má ten nejsilnější - lásku ke svému synovi. Lásku k dítěti, které je obětí příběhu, jež se v ní odehrává, příběhu který sepsal táta pro syna, aby se nyní již jako mladý muž dozvěděl, jakým člověkem jeho otec doopravdy byl a je, protože to, že slýchal množství nepravd, je více než jisté. V době puberty, kdy naše děti potřebují své oba rodiče snad nejvíce, už Karel Kopš ani vůbec nevěděl, kde jeho syn bydlí a neměl žádnou šanci to zjistit. Rozpadlé rodiny se staly běžnou záležitostí naší doby. O násilí v rodině se píše, hovoří, varuje se před ním ve všech dostupných médiích. Na to, že obětí jsou ženy jsme si zvykli, naše reakce je jasná. Pokud nastane opak, jsme překvapeni a jak vidno z této knihy, oběť v podobě muže nemá mnoho šancí na spravedlnost. Může pouze doufat v zázrak a pevně věřit, že jednou přijde. Policie i justice naší země je totiž, alespoň v případě popisovaném v knize, evidentně slepá i hluchá (o zdravém úsudku nemluvě) a nezbývá, než doufat, že alespoň jeden ze svých smyslů během brzkého času začne opět používat.
Před sebou máme knihu poutavou, psanou „lehkou“ rukou, nesoucí v sobě románové rysy, ale i rysy stylizované kroniky a jejíž autor opravdu umí vládnout perem. Ostatně ve své profesi tak činí již celá léta a samozřejmě se i ona stala nemalou součástí příběhu. Dokumentární režisér Karel Kopš si své scénáře a komentáře píše sám, jeho filmy jsou promítány ve všech možných částech světa, pracoval a nyní opět pracuje pro české, ale i zahraniční televize, na své cestě životem potkal spoustu zajímavých lidí a míst, která ho ovlivnila. Potkával se s lidmi všech typů – od vykrádače egyptských hrobů po muže, který připravil nacistické Německo o naději vyrobit atomovou bombu, natáčel s proslulým prvorepublikovým kasařem, skamarádil se s králem světového thrilleru či nejlepším brusičem diamantů na světě. Je nespočítatelné množství témat na která si s ním můžete povídat a stejně veliké množství témat také zpracoval ve svých filmech. K jeho práci je nezbytné mít cit pro lidskou mentalitu, velkou znalost psychologie, a také silný pud sebezáchovy, protože se člověk neocitá vždy na bezpečných místech naší planety. Toho všeho je pan režisér majitelem, ale přesto se dostal do situace o které vypráví jeho kniha. Do situace ve které hraje velkou roli naše pověstná intuice a která ukazuje, jaké následky nám přináší její ignorování, její neuposlechnutí. Vidíme jak lehce se dají její jemné signály přehlédnout, pokud se hlavní role chopí okouzlení a my se pak “zaslepeni láskou“, posléze rezignací a touhou po klidu, chytáme do pasti, která se nám může stát fatální.
„Následky manželství z lásky“ pojí prvky psychologického thrilleru, kde ovšem nechybí i humor a nadhled, s prvky románu dobrodružného a částečně i filosofického – to když přichází na scénu jedna z postav slavného spisovatele Roberta Merla - Petr ze Sioraku, aby se stal dialogovým partnerem, pro vnitřní hlas zdejšího hlavního hrdiny – autora samotného. Jejich spojením pak dochází k dialogu moudrému a poučnému. Málokdo připustí takovou sebereflexi, která se objevuje zde, ale také takovou sílu odrazit se od onoho pověstného dna a jít dál svou cestou. Vidíme jak nezbytné je nestavět se do role oběti i když jsme se jí, jak jinak než vlastní zásluhou stali, neb stěžejní jsou vždy naše vlastní rozhodnutí a to ať už na počátku dění stojí jakékoli z nich. Tato kniha ukazuje, jak zásadní je, neutápět se ve výčitkách mířených na všechny strany a nejvíce pak na tu vlastní! Jak nutné je přiznat si chyby, ale nespílat do nekonečna vlastní„hlouposti“, vlastnímu selhání, nevyčítat si slabost a všechnu energii, kterou by nám tento „pláč nad rozlitým mlékem“ vzal, vložit do víry a pevného přesvědčení, že ať je problém sebevětší, my ho zvládneme, protože nejsme bezmocní! Karta se přeci vždy začne obracet nevzdáme-li se, Boží mlýny mají ve zvyku mlít i když to my sami, třeba zrovna nevidíme. A právě to je poselstvím této knihy - za žádnou cenu se nevzdávat okolnostem, sami sobě ani nikomu druhému!
Jsou vánoce - tak zde je můj tip na dárek, který pobaví, poučí, donutí k zamyšlení a snad i ochrání ty, kteří stejně jako hlavní postava knihy, ignorují své varovné signály, ať už mají jakoukoliv podobu a týkají se jakýchkoliv situací. Všechny cesty života vedou k uvědomění si sebe sama, hodnot které doopravdy zastáváme, priorit které máme, a přes které pak vnímáme pravou podstatu našeho bytí...
TEXT : TEREZA HERZ POKORNÁ FOTOGRAFIE : DAGMAR HÁJKOVÁ
.jpg)
