Když odchází básník

Když odchází básník, nebe pláče, a my s ním.

Jsme však šťastní, že tady byl, že nám tu zanechal bohatství, které hřeje, když naše srdce hoří láskou, když se radujeme, když toužíme, když nás zalévá smutek a duše pláčou .....

„Dej mi pár okovů a jsem jen tvůj....“ zaznělo v momentě, kdy jsem 30.dubna 2015 opouštěla studio Nočního Mikrofora v Českém rozhlase. Krásná, slavná, milostná píseň. Den čarodějek se prolnul do času lásky, prvního máje, a mně se zastavilo srdce. Na zprávu, kterou jsem vzápětí napsala, už nikdy nedostanu odpověď. Už nepřijde básnička do mobilu nikomu z těch, které měl Rostislav Černý, její autor, rád. Byla to chvíle jeho odchodu a od nás, co zůstávají, se teď za ním do oblak vznáší modlitba. Modlitba za tohoto krásného člověka, noblesního, šarmantního muže .....

Tajnosnubný, říkalo se o něm a on to měl rád. Chránil si svůj svět, to co mu bylo nejbližší, ale jeho talent poznali všichni. Každý znal jeho písně. Provázely nás v čase lásek i srdce bolů, ve chvílích štěstí i smutku, chvílích zamyšlení nad světa během a smyslem toho, co nás zatěžkává.

V době největší slávy divadla Semafor hrál po boku Miroslava Horníčka a Miloše Kopeckého. Byl Malým Lordem ve slavné hře „Člověk z půdy“ a zároveň skládal hity pro K. Gotta, W. Matušku, E. Pilarovou, M.  Kubišovou, K. Hálu, I. Přenosilovou a další pěvecké hvězdy té doby.

Byl tulákem, dobrodruhem, romantikem, básníkem, spisovatelem, textařem...........

S Černým divadlem přítele Jiřího Srnce a následně i s tím svým procestoval celý svět a poznal spoustu lidí. Miloval potkávání se, kdykoliv k tomu byla jen sebemenší příležitost. Vzácné mu byly ale i chvíle, které trávil sám se sebou. Měl dar naplnění v čase osamění, kdy zahalen do hávu z písmenek a slov, tvořil. Vymýšlel si své vlastní světy, které jsme pak my, pokud nám to dovolil, mohli sdílet s ním.

Část života strávil ve Švýcarsku, Americe a pak Anglii, kde pro londýnskou televizi, psal a režíroval dětské i dokumentární pořady. Když se pak dotoulal a mohl se zase vrátit domů do Prahy, navázal na svoji letitou práci v zahraničních rozhlasových studiích a 20 let vedl v Českém rozhlase vysílání pro německou menšinu.

Doma byl také v jazyce anglickém a proto se stal překladatelem divadelních her, aby nevyšel ze cviku -  říkával. Jeho překlady jsme pak slyšeli z mnoha divadelních podií, některé byly i zfilmovány Českou televizí.

Nedá se uchopit vše co během svého života dělal, tvořil, komu všemu, díky svým zkušenostem, pomáhal.

Miloval slovní hříčky, epigramy, aforismy. Slavné jsou ty, které si vyměňoval s přítelem Milanem Lasicou. Vlastně všem svým  přátelům psal zprávy ve verších a tak se mnozí z nás snažili veršovat také. Bavilo ho učit nás žonglovat se slovíčky, to mu dělalo ohromnou radost.

Básníci neumírají, říká se a je to dávnou pravdou. Písně jako Oliver Twist, Trezor, Dlouhý most, Loudá se půlměsíc, Čas růží, Řasy tvých očí, Nepiš dál, Údolí vran, Čínský drak, Rezavý nůž, Píšťala a hůl, Dlouhá báj a mnoho dalších, se budou hrát jistě ještě spoustu let. Budou, protože mluví k lidským srdcím.

Rosťo, nikdy nezapomenu Tvůj  smích a nic z toho, co jsi miloval. Děkuji, že jsi tady byl, uměl dávat krásno i radost a také zlobit, když na to přišlo. Malé, letní, bouřky, které neponičí křídla motýlí............ 

                                                                                                                     TEREZA HERZ POKORNÁ