LUCIE BÍLÁ v legendárních nahrávkách autorské dvojice Ondřej Soukup a Gabriela Osvaldová.

Vychází album s legendárními nahrávkami Lucie Bílé, které pro ni napsali hudební skladatel Ondřej Soukup a textařka Gabriela Osvaldová. Album Soukup / Bílá / Osvaldová se na pultech objeví na CD a dvojLP právě dnes. 

Album mapuje mnohaletou spolupráci výjimečných umělců. Hned první společnou zásadní prací byla ústřední skladba pro film Requiem pro panenku. Následovalo naprosto unikátní album Missariel a předznamenalo léta jedinečné spolupráce, která zahrnovala i filmovou a scénickou hudbu a slavné muzikálové inscenace. 

„Síla toho, co pro Lucii Gabriela Osvaldová s Ondřejem Soukupem vytvořili i v následujících nultých letech, nemá v tehdejším českém popu obdoby. Kdo zažil některé představení jejich muzikálu Johanka z Arku, ví, o čem je řeč. A to, že se v té době objevila v některých recenzích formulace „nová Hegerová“ nebylo daleko od pravdy…“, píše ve sleevenote k albu publicista Josef Vlček. „Za sedmnáct let spolupráce vykreslili Soukup, Bílá a Osvaldová svérázný obraz cesty životem. Cesty své i své generace. Od energických funkových začátků v Láska je láska po slovanskou romanci Miluji tě nebo chandru a kocovinu v Tolik vína, tolik slov. Vždycky se šarmem a s vědomím, že vyjadřují stejné radosti a prožívají stejné bolesti jako jejich posluchači.“ 

Gabriela Osvaldová k tvorbě pro Lucii Bílou říká: „Co dodat. Byla to hezká spolupráce, inspirující. Bavilo mě to. Nic a nikdo, krom mé vlastní omezenosti, mě neomezoval. Z krátké přeháňky svobody padal duši osvěžující déšť.“

Album uzavírá novinka v podobě sestřihu nevídaných hlasových výkonů Lucie Bílé: „Lucčiny excentrické schopnosti mi dávaly možnost i k experimentům, které by jinak nešly zrealizovat. Je to odvážná žena a za to jí děkuji. Nakonec, proto také vznikla závěrečná skladba desky Salto mortale, ve které jsem spojil její největší hlasové a pěvecké excesy,“ vyznává se Ondřej Soukup.  A odborný názor přidává hlasový pedagog a ředitel Konzervatoře a VOŠ J. Ježka v Praze Eduard Klezla: „Mnozí hudební producenti, autoři hudby, textů, režiséři a spolupracovníci se vždy snažili z jejího na první poslech neomezeného hlasového materiálu vytěžit mimořádnou interpretaci jdoucí mnohdy až za hranice možností lidského hlasu. Tento hudebně pěvecký exces nabízí škálu až zvířecích zvuků od křiku, škrabání hlasu, skřípotu až k vyčerpávajícímu chrapotu, kde jsou již slyšet budoucí možné hlasové problémy. To, však nikdy interpretce nevadilo a nebránilo v tom, aby mnohdy takto brutálně zacházela se svým hlasovým materiálem. Zvuky linoucí se z nahrávky zní mnohdy až příšerně bolestivě, ale pouze a jen obrovský pěvecký talent umožňuje toto brutální zacházení, které dává onen ojedinělý rukopis a nezaměnitelnost. Naprosto výjimečný hlas Lucie Bílé však toto vždy nabízel.“