23.11.2024 má svátek: Klement
Film Magický hlas rebelky se promítá v Lucerně 15. listopadu 2014 v 17.30 hodin -vstup volný.
Česká televize vysílá tento film 17. listopadu 2014 ve 21.00 hodin na ČT 1.
Marta Kubišová setrvala se ctí dvacet let v odporu proti komunistickému režimu. Stala se jedním ze symbolů třetího odboje za normalizace, a revoluce roku 1989. Je ikonou občanské společnosti trvale usilující o svobodu a demokracii. Její dramatický osobní život se prolínal s politickou tragédií tohoto národa po sovětské okupaci v roce 1968, i se zdánlivě nedůležitými vítězstvími nesehnutých občanů seskupených v Chartě 77, které vyvrcholily sametovou revolucí. Trojnásobná Zlatá slavice z let 1966, 1968 a 1969 byla ve svém strmém profesním vzletu sestřelena ruskými okupačními tanky, které obsadily Československo. Martina pěvecká kariéra se rozdělila do dvou období, před okupací a po revoluci s přestávkou dvaceti let. Je jednou z žen naší historie, které jsou českému národu mravním vzorem, posilou v nikdy nekončícím boji za pravdu.
Námět na životopisný film o zpěvačce a signatářce CHARTY 77 Martě Kubišové
Životopis
Narodila se 1. listopadu 1942 v Českých Budějovicích. Tatínek byl lékař – internista. Maminka byla dlouhá léta v domácnosti a o mnoho let později prodávala desky v prodejně Supraphonu v Celetné ulici v Praze. Má mladšího bratra Honzu, který v roce 1968 emigroval do Kanady a žije tam dodnes.
V roce 1952 se rodina přestěhovala do Poděbrad. Marta tam studovala gymnázium.
Amatérsky začala zpívat s taneční kapelou, kterou sestavili muzikanti z lázeňského promenádního orchestru Poděbrady, a v nedalekém Nymburce zpívala na odpoledních čajích.
V letech 1959-62 byla zaměstnaná v poděbradských sklárnách Bohemia, a tři roky marně usilovala o doporučení továrny k pohovorům na medicínu. Martina maminka tehdy objevila v Literárních novinách inzerát na konkurz do pardubického Stop divadla. Marta měla štěstí, a jednu sezónu (1962-63) v tomto divadle vystupovala. V roce 1963 získala angažmá v divadle Alfa v Plzni spolu s Bobanem Ondráčkem. První inscenace byla od Ludvíka Aškenázyho a jmenovala se Ukradený měsíc.
Od září 1964 byla konečně v Praze. Na radu Jana Schneidera si ji přitáhlo Divadlo Rokoko na Václavském náměstí. Z divadla právě odešla Eva Pilarová. První premiérou na podzim toho roku bylo Schneiderovo pásmo Chan&Son. V té době se několikrát objevila i v televizním pořadu Vysílá studio A.
V prosinci 1965 se poprvé sešli s Helenou Vondráčkovou a Václavem Neckářem na jedné scéně v Rokoku a začali zkoušet představení Čekání na slávu. Sezóna v roce 1966 byla úspěšná. Marta a Helena získaly stříbrnou Bratislavskou lyru za duet Oh, Baby, Baby. V témže roce účinkovala ve filmu Jana Němce Mučedníci lásky, kde zpívala a hrála bláznivou pošťačku.
V roce 1967 získala Zlatého slavíka za rok 1966 a bronzovou Bratislavskou lyru za duet Nech tu lásku spát s Waldemarem Matuškou. Účinkovala v seriálu Píseň pro Rudolfa III. režiséra Jaromíra Vašty.
V lednu 1968 byla s Helenou a Václavem v Cannes na soutěži MIDEM.
V dubnu s nimi vystupovala v pařížské Olympii na pozvání Bruna Coquatrixe.
Z Paříže odjela v době studentských bouří s tím, že se vrátí na základě nabídnutého angažmá. Nikdy se už nevrátila, do Československa přijely tanky.
V roce 1968 získala zlatou Bratislavskou lyru za píseň Cesta, a účinkovala v televizním recitálu Náhrdelník melancholie režiséra Jana Němce.
Po okupaci vojsky Varšavské smlouvy 21. srpna se píseň Modlitba pro Martu stala národním protestsongem.
1. listopadu 1968 pak vzniklo trio Golden Kids – Helena, Vašek a Marta.
V lednu 1969 bylo trio Golden Kids v Cannes, ale právě v těchto dnech se na Václavském náměstí upálil Jan Palach, a tak se okamžitě vrátili zpět do Prahy. V anketě Zlatý slavík za rok 1968 byla zlatá. Na show Golden Kids (Micro Magic Circus a Music Box No. 1) se psaly přímo nadšené kritiky.
V roce 1969 měla první svatbu s režisérem Janem Němcem. Svatbu zorganizovala Němcova předchozí žena, výtvarnice Ester Krumbachová. V témže roce natočil Jan Němec s Martou televizní hudební medailon Proudy lásku odnesou, výtvarně stylizovaný Ester Krumbachovou. Jednalo se o klipy k jejímu prvnímu sólovému albu Songy a balady.
V lednu 1970 s Helenou a Vaškem natáčeli podle scénáře Jaroslava Dietla a v režii Jaromíra Vašty film v koprodukci se SWF (Südwestfunk) s názvem Revue pro následníka trůnu. Tento film byl u nás uveden až po revoluci.
6. ledna s programem Golden Kids (Music Box No. 2) vyprodali Lucernu. Marta se opět stala zlatou slavicí za rok 1969, ale cenu jí byla předána až v roce 1970 soukromě za dveřmi redakce Mladého světa. Doba přituhovala, začala normalizace a tvrdá cenzura!
Martino poslední vystoupení s Golden Kids se konalo 27. ledna 1970 ve sportovní hale v Ostravě. Pragokoncert jí od února zakázal uměleckou činnost. Byla totiž příliš spjatá se srpnem 1968.
V téže době připravila Státní bezpečnost skandál s podvrženými pornografickými fotomontážemi, na nichž byla Marta s bývalým prvním tajemníkem ÚV KSČ, s představitelem potlačeného Pražského jara Alexandrem Dubčekem. Pro Martu byla tato hanebná aféra těžkým zásahem do psychiky.
Soudruzi jí zakázali zpívat a Marta napsala Heleně Vondráčkové a Václavu Neckářovi osobní dopis, aby se začali věnovat samostatné kariéře. Trio Golden Kids se rozpadlo 3. února 1970.
Ani soud kvůli podvrženým fotografiím, který po patnácti měsících vyhrála, na situaci nic nezměnil.
Zřejmě všechny ty náhlé události posledního roku měly za následek, že v roce 1971 potratila a dvakrát prožila klinickou smrt.
S Janem Němcem, s nímž se v roce 1972 rozvedla, v roce 1974 emigroval do USA. V té době se Marta živila lepením sáčků na hračky.
V roce 1974 měla Marta druhou svatbu s režisérem Janem Moravcem.
V roce 1977 se stala signatářkou Charty 77, a následně po uvěznění Václava Havla, byla spolu s Jaroslavem Šabatou a Ladislavem Hejdánkem mluvčí Charty 77. Podobně jako ostatní signatáři byla průběžně sledována Státní bezpečností.
Následující rok se podařilo v bytě Jaroslava Hutky natočit lidové písně pro švédské vydavatelství Šafrán 78’ pod názvem Zakázaní zpěváci druhé kultury.
1.června 1979 se Martě narodila dcera Kateřina, jak sama říká, největší životní radost a nejlepší song její života.
V roce 1981 se s Janem Moravcem rozvedla.
V letech 1981-89 se živila jako referentka zásobování ve Výstavbě sídlišť.
10. prosince 1988 zpívala na první povolené demonstraci ke Dni lidských práv na Škroupově náměstí v Praze československou hymnu. Bylo to její první veřejné vystoupení od roku 1970.
Sametová revoluce v roce 1989 Martu opět rozezpívala. Z balkónu Melantrichu na Václavském náměstí 21. listopadu poprvé po letech zazpívala Modlitbu pro Martu a hymnu po boku kamaráda Václava Havla.
První návrat na pódium se pak uskutečnil 3. prosince v rámci Koncertu pro všechny slušný lidi. Supraphon ještě v prosinci toho roku vydal reedici jejího jediného alba Songy a balady. Jeho křest se po dvaceti letech konal v Lyře Pragensis.
První Martin samostatný koncert se uskutečnil 2. června 1990 v Lucerně, kde jí byl dodatečně předán Zlatý slavík – tzv. doživotní. Hudební doprovod jí tehdy dělala skupina Energit Luboše Andršta.
V roce 1991 se poprvé začaly vysílat vánoční Adventní koncerty pro ČT. Nápad vzešel od režiséra Jaromíra Vašty.
V únoru 1992 se rozjel i pořad na pomoc zvířatům „Chcete mě?“, který se vysílá dodnes.
Koncert Golden Kids Comeback se uskutečnil 3. listopadu 1994. V Lucerně tehdy byla pěvecké trojici předána platinová deska za 250 000 prodaných nosičů. Tento koncert si zopakovali i v následujícím roce a tím vlastně éra Golden Kids skončila.
28. října 1995 získala od prezidenta Václava Havla Státní vyznamenání za zásluhy, a později také Svatováclavskou cenu. V rámci udělování cen Akademie populární hudby byla v roce 1998 uvedena do Síně slávy.
V roce 1997 vyšla Martina první biografická kniha Chytat slunce, kterou napsal Adam Georgiev. Druhá biografická kniha Asi to tak sám Bůh chtěl pak vyšla v roce 2005, jejím autorem je Luboš Nečas.
Marta je čestnou členkou správní rady v Nadaci na ochranu zvířat a také jednou
z patronek Projektu Šance.
Od 2. poloviny 90. let se její domovskou scénou stalo Divadlo Ungelt v Praze. Ředitel divadla Milan Hein se stal Martiným blízkým kamarádem. V listopadu 2001 měl v Ungeltu premiéru komorní muzikál Líp se loučí v neděli od Andrew Lloyda Webbera, za který získala v roce 2002 získala cenu Thálie.
V roce 2008 vydal Supraphon DVD Příběh. Jde o výběr klipů především z 60. let, ale i ze současnosti.
Zatím poslední recitál S nebývalou ochotou měl v Divadle Ungelt premiéru v dubnu 2010. Marta zpívá buď s kapelou Petra Maláska, nebo Karla Štolby.
V roce 2010 vyšlo díky Supraphonu 3CD Vyznání. Jsou na něm známé i méně známé písně z první i druhé kariéry.
V roce 2012 vydal Supraphon k Martiným sedmdesátinám 6CD Zlatá šedesátá. Jde o kolekci 125 písní z let 1963 až 1970.
Vyšla další životopisná kniha s názvem Marta Kubišová, kterou napsal Luboš Nečas.
29. října 2012 velvyslanec Francie v České republice pan Pierre Lévy předal Martě Kubišové insignie rytíře Řádu čestné legie.
EXPLIKACE
O Martě Kubišové dosud nevznikl ucelený životopisný film, nanejvýš to byl televizní rozhovor doplňovaný archivy. Chtěla bych se poctivě ujmout úkolu představit její dramatický životní příběh filmovými prostředky. Ráda bych uchovala pro budoucnost komplexní obraz ženy, symbolu občanské a lidské integrity, která se projevuje teprve pod nepříznivým vnějším tlakem.
Chci důkladně a tvořivě pracovat s filmovými archivy, kterých je poměrně dostatek.
Náročná bude práce s Martinými songy, které jsou podstatou její profese.
Navíc práva na písně nebudou v součtu právě levná.
V životopise Marty se prolínají čtyři linie:
život profesní - první a druhá kariéra
život soukromý
angažmá občanské
politická historie Československa v druhé polovině 20. století
Život profesní a soukromý:
Profesní kariéra před okupací. Trojnásobná Zlatá slavice, angažmá v pařížské Olympii.
Seznámení s budoucím manželem, režisérem české nové vlny Janem Němcem. Natáčí s Martou klipy – Náhrdelník melancholie a Proudy lásku odnesou. Žádá Martu o ruku, ta odmítá.
Známá je historka o tom, jak Jan Němec střílel do oken Martina bytu pistolí, chtěl jí do okna vystřílet monogram. Bylo to poté, co odmítla s ním jít na večeři. Tento příběh je popsán v povídce v knize Jana Němce Nepodávej ruku číšníkovi.
Policie posléze našla v Němcově domě na Slapech stejnou pistolí rozstřílenou podobiznu Gustáva Husáka.
Tato událost se stala 28. března 1969, týž den, kdy českoslovenští hokejisté zvítězili nad Sověty a v republice, především v Praze vypukly bouřlivé oslavy.
Když dal v 51. minutě Jaroslav Holík do sítě Sovětů čtvrtý gól, vypukla v republice již podruhé během týdne exploze nadšení. Na mistrovství světa ve Švédsku dokázal reprezentační tým sovětskou "sbornou" porazit hned dvakrát. Tentokrát však sportovní vítězství mělo hlubší dopad. Lidé doma prožívali symbolickou pomstu za okupaci ze srpna 1968.
Tato událost spojená s provokacemi StB urychlila odstoupení Alexandra Dubčeka z funkce prvního tajemníka KSČ a v dubnu se moci ujal Gustáv Husák.
Když Jan Němec pozval Martu na svatbu Jana Třísky a Karly Chadimové, kterým šel za svědka Václav Havel, zdálo se už, že svatbě neunikne. Jan Němec přinesl Martině mamince kytici a oznámil jí, že se s Martou dohodli na sňatku. Kuriózní je, že svatbu jim vystrojila bývalá Němcova partnerka Ester Krumbachová.
Profesní sláva je náhle přerušená okupací Československa v roce 1968.
Marta je v médiích dehonestována podvrženými pornografickými fotografiemi s Alexandrem Dubčekem.
Normalizačním režimem je jí zakázána další pěvecká kariéra.
Za Martou chodí vyslanci režimu, aby jen vydala krátké prohlášení, že souhlasí s politickou situací, a že bude moci zpívat. Marta jednoznačně odmítá.
O existenci fotografií se Marta dozvídá od Václava Neckáře při zkoušce kostýmu u Rosenbauma. Jede s ním do Pragokoncertu, který šéfuje nově nastolený František Hrabal. Návštěva nic nevyřeší. Její manžel Jan Němec se pídí po fotografiích, objeví je u jakéhosi sběratele, fotku koupí. Ta je součástí spisu. Probíhá soud, který skončí plichtou. Hrabal z Pragokoncertu řekne, že fotky nikdy neviděl, ale Martina kariéra je stejně u konce.
Stres z vykonstruovaného nařčení, ztráta dosavadní profese je završena osobní tragédií -
porodem mrtvého dítěte a dvojnásobnou klinickou smrtí.
Jan Němec je bez práce, manželství s Martou se hroutí pod společenským a politickým tlakem. Následuje rozvod a emigrace Jana Němce do Ameriky.
Slavná zpěvačka se živí lepením pytlíků na hračky. I tuto podřadnou práci jí StB znemožní.
Posléze získá práci písařky v podniku Výstavba sídlišť.
Se svým druhým manželem, režisérem Janem Moravcem se seznámí proto, že jeho otec šéfuje úřad, který zavádí telefonní linky. A Marta telefon nutně potřebuje.
Po svatbě v roce 1974, tedy v témže roce, kdy její první manžel emigruje, se odstěhuje na chalupu na Vysočině v obci Pohled u Havlíčkova Brodu.
V prosinci 1976 za ní přijede na chalupu Pavel Kohout s manifestem Charta 77, který Marta podepisuje.
Na chalupě poslouchá Hlas Ameriky a rušenou Svobodnou Evropu tak, že rádio strčí do trouby sporáku.
V roce 1979 se narodí vysněné dítě – dcera Kateřina. Marta předtím tráví měsíce v nemocnici s rizikovým těhotenstvím.
Před svatbou dala svému budoucímu manželovi dvě podmínky – žádné nadměrné pití, žádné milenky.
Když se dozvídá, že se jejímu manželovi narodilo nemanželské dítě, podává žádost o rozvod.
Po rozvodu spolu žijí v jednom bytě, který používají na směny.
Během normalizace je po podpisu Charty Marta sledována, jak na chalupě svými sousedy, kteří na ni donášejí, tak v Praze. Existují policejní fotografie ze sledovaček.
Po revoluci se Marta dozvídá, že Jan Moravec je spolupracovník StB, který na ni donášel.
Občanské angažmá:
Podpis Charty 77. Po uvěznění Václava Havla, se stává jednou ze tří mluvčích Charty 77 v roce 1978 spolu s Jaroslavem Šabatou a Ladislavem Hejdánkem.
Marta je domluvena s Václavem Havlem, že půjde za kmotra dceři Kateřině. Ta se narodila v červnu 1979, poté je ale Václav Havel spolu s Jiřím Dienstbierem a Václavem Bendou uvězněn. Křtiny se konají v Kateřininých čtyřech letech po jeho propuštění z vězení.
Následujících čtrnáct let odolává výslechům a pronásledování komunistické Státní bezpečnosti. Společenský život prožívá s přáteli z Charty. Nikdy se nepoddá námluvám StB.
Jediné vystoupení před revolucí jí v roce 1989 nabídne Jan Schmidt z Ypsilonky, zazpívá tam píseň Dobrodružství s bohem Panem. Divadlo má problém, ale píše se už rok 1989….
Přichází revoluce, Marta je vyzvána studenty, aby jim zazpívala na právnické fakultě, a posléze na balkoně Melantrichu před mnohatisícovým davem na Václavském náměstí prožívá svůj comeback, kdy zpívá hymnu a Modlitbu pro Martu.
Nastává druhá Martina profesní kariéra.
A já se ptám:
Jak navázala na svou první kariéru, kdy její hlas dvacet let mlčel?
Marta odpovídá: Bez problémů.
Ale ptá se: Měla jsem do toho jít, anebo jsem se měla raději profesionálně věnovat ochraně zvířat?
V druhé kariéře zpívá pódiu divadla Ungelt, a na koncertních pódiích Věnuje se charitě při Adventních koncertech a v televizním cyklu na pomoc opuštěným zvířatům.
Politická historie druhé poloviny 20. století:
Pražské jaro, kontakt s Alexandrem Dubčekem, nastoupivší normalizace, která dusí lží morálku národa, občanský odboj prohlášením Charty 77, v níž se Marta angažovala.
Revoluce roku 1989.
Významné osobnosti jejího života:
dcera Kateřina Moravcová Kubišová
první manžel, režisér Jan Němec
kamarád, ředitel divadla Ungelt, Milan Hein
Karel Gott
Václav Neckář
Tyto osobnosti bych ráda do filmu zakomponovala, nikoliv ve výpovědích, ale v autentických situacích, které budou mít zadané téma.
Nerada bych natáčela výpovědi o Martě prostřednictvím dalších osob, které byly svědky jejího života, i když je to lákavé. Pokud se rozhodnu přistoupit na tuto možnost, tak jedině v situacích – setkáních s Martou. Mám na mysli její kamarády z Charty, profesní spolupracovníky, či přátele.
Jiří Černý – hudební kritik
Jan Ruml - chartista
Karel Štolba – skladatel, kapelník
Petr Malásek – skladatel, kapelník
Jan Schneider - textař
Natočila jsem záznam scénického rozhovoru v Ungeltu s Věrou Čáslavskou, kde tyto dvě vrstevnice (obě narozené v roce 1942) mluví o situaci, kdy se Pražské jaro zvrátilo v normalizaci.
Obě se postavily komunistickému režimu po roce 1968, v protestu vytrvaly, obě byly potrestány, exkomunikovány z profesního i veřejného života.
V jedné sekvenci jde konkrétně o situaci, v níž v dubnu roku 1969 převzal moc Gustáv Husák. Věra o situaci vážně mluví, Marta si z toho dělá legraci.
Další sekvence z tohoto scénického rozhovoru je na téma soukromého života. Je to dialog Marty a Věry o mužích. Ani jedna neměla štěstí ve svém manželství. Profesní sláva, mimořádné občanské angažmá a statečnost stojí u obou v protikladu s nezdařeným vztahem s mužem.
Situace:
Kromě pravidelného divadelního angažmá v Ungeltu a koncertních vystoupeních v různých městech republiky,
se na jaře bude Marta připravovat na roli v muzikálu o Sidonii Nádherné, Touha jménem EINODIS, v níž ztvární roli Sidonie spolu s Anetou Langerovou.
Natočíme zkoušky a premiéru.
S Martou, Anetou a Milanem Heinem navštívíme park a zámek ve Vrchotových Janovicích, kde Sidonie Nádherná žila, odkud emigrovala, a kam byla po smrti uložena do rodinné hrobky. Aktéři muzikálu se seznamují s místem a historií této neobyčejné ženy, která byla součástí kulturního a politického vědomí této země.
Natočíme zázemí, přípravu Adventních koncertů roku 2013.
Natočíme přípravu a zákulisí při natáčení televizního cyklu Chcete mě?
Martin mimořádný vztah ke zvířatům, za které se staví, připomíná aktivitu Brigitte Bardot, kdy se slavné osobnosti angažují ve prospěch zvířecích bytostí, s nimiž se nelidsky zachází.
Marta pomáhá nacházet domovy pro opuštěná zvířata. Svůj domov také nabídla psům a kočkám.
Cesta do historie:
Jedeme vlakem po stanicích – zastávkách Martina života před dobýváním Prahy
České Budějovice – dětství do deseti let (1942 – 1952)
Poděbrady – studovala gymnázium a zpívala s amatérskou kapelou na promenádě (1952 – 1959)
Sklárna v Poděbradech (1959 – 1962)
Pardubice – Stop divadlo (1962 - 1963)
Plzeň – první profesionální angažmá v divadle Alfa (1963)
Praha - divadlo Rokoko – záznamy z představení v televizním archivu – Vysílá studio A (1964)
Marta bydlela v době manželství s Janem Němcem v jeho vile na Slapech. Tam chovala ioslíka Nicolase (fotografie). Nedostala tam ani podřadnou práci v zemědělském družstvu.
V době, kdy podepsala Chartu, pobývala sama na chalupě v obci Pohled na Vysočině, kam za ní na konci roku 1976 přijel Pavel Kohout a její manžel Jan Moravec s prohlášením Charty 77, kterou podepsala.
Navštívíme tuto chalupu, kde prožila kus života v ústraní v normalizační době bez naděje.
Archivní filmové materiály obsahují nejenom záznamy Martina zpěvu od počátku do konce šedesátých let, ale zaznamenávají i její civilní vystoupení.
V roce 1967 natáčel režisér Jaromír Vašta osmidílný seriál Píseň pro Rudolfa III., v němž hrála též Iva Janžurová, Darek Vostřel, Waldemar Matuška, Karel Gott, Jiří Hrzán, Eva Pilarová a Marta Kubišová.
Pro seriál byla bez jakéhokoli kontextu k okupaci vojsk Varšavského paktu původně napsána i písnička „Modlitba pro Martu“, Marta Kubišová ji ovšem nazpívala právě v době okupace, čímž píseň dostala zcela nový náboj. Nahrávání písně probíhalo za dramatických okolností.
S některými vybranými archivy bych ráda pracovala tak, aby je Marta komentovala.
Uvažuju též o dablérce Marty z let šedesátých, která by mě prováděla místy, v nichž se odehrávaly klíčové situace Martina osobního života. Mohla by jí být Aneta Langerová, která je v muzikálu o Sidonii Nádherné Martiným alter ego v mladosti.
Výchozí situace: Marta a Aneta v kostýmech se každá představí jako Sidonie.
Aneta představuje Martu v situacích z minulosti.
Aneta zpívá některou ze slavných písní Marty, kombinované se záznamem autentického zpěvu Marty.
Tyto situace budou stylizované, snové, vycházející z reálií, které se kdysi odehrály, ale nejsou zaznamenány.
Čtvrtá dramaturgická linie filmu:
Politická historie Československa druhé poloviny 20. století
Naskýtá se možnost pracovat s archivními filmovými materiály let šedesátých, sedmdesátých a osmdesátých včetně neoficiálních materiálů Originálního videožurnálu, tedy doby undergroundové kultury a opozičních akcí, které byly s Martou spojeny už jenom díky její roli mluvčí Charty 77.
Kam se v této době poděli její kolegové z tria Golden Kids, Helena Vondráčková a Václav Neckář? Co zpívali? Jak žili, jak byli oceňováni publikem?
Marta ale začala zpívat ve své druhé kariéře i po revoluci, tedy v devadesátých letech a v následujícím desetiletí. Jaké postavení měla a má Marta mezi současnými zpěváky populární hudby?
Marta je ikonou občanského odporu této země, která prošla dvěma totalitami 20. století.
Zároveň je ale zpěvačkou balad, songů a šansonů, kterými česká kultura neoplývá.
Marta je symbolem, národní hrdinkou.
Ve skutečnosti zdánlivě nenápadnou ženou, která miluje svou dceru, zvířata, svou vlast a zpívání.
Ráda bych v tomto filmu vyjádřila obě tyto polohy, i když vím, že je to nadmíru riskantní idea.
OLGA SOMMEROVÁ
REPORTÁŽNÍ FOTOGRAFIE Z NATÁČENÍ -DAGMAR HÁJKOVÁ
