Malé světy Kláry Jánské

Klára Jánská vystudovala Střední uměleckoprůmyslovou školu v Bechyni. Žije v jihočeské Blatné, živí se keramikou, která má její osobitý rukopis, a rozhodně nemá nouzi o práci.

Jenže je povahy činorodé, takže ještě vede keramické kurzy a maluje obrazy. A poslední roky také zařizuje miniaturní bytečky pro panenky. K téhle další výtvarné činnosti ji popostrčil covid a období jakéhosi bezčasí s ním spojené. Lidé míň kupovali keramiku, bylo méně práce, kurzy se nekonaly, a tak se Klára na své pokojíčky vrhla s veškerou vervou. „Už jako malá holka jsem toužila po barbínách. Tenkrát ještě nebyly tak dokonalé jako dneska, ale stejně se mi líbily. Pak jsem neteřím na barbíny, které byly už mnohem propracovanější, šila šatičky, no a když už měly ty šatičky, tak jsem jim udělala i bydlení. Moje dcery už měly pro barbíny celý dům o několika patrech, kde chovaly třeba velblouda, tygra a všelijaká jiná zvířata,“ vzpomíná Klára na prvopočátky své vášně. Sbírat miniaturní kousky nábytku ji prostě bavilo odjakživa.

Vidí je na každém kroku

Dokonalost bytečků, které zařizuje, si člověk nejvíc užije, když je vidí na vlastní oči. Na fotografii, kde se nepozná meřítko, vypadají jako skutečné. Nejsou to totiž žádné obyčejné plastové výlisky, které se prodávají v hračkářství.  Barbíny mají poměr k lidské postavě 1:6 a ve stejném poměru musí být i zařízení jejich bytů. „V Káhiře jsem kdysi objevila maličkou intarzovanou sedací soupravu a řekla jsem, že bez ní neodjedu. Byla dost drahá i na tamní poměry, ale já ji musela mít. Další drobné věci jsem si přivezla z Indie. Tady v Blatné v bazaru jsem dostala komodu, spoustu věcí jsem pořídila na burze, která se pravidelně koná v Tchořovicích. Člověk musí pořád někde šmejdit a hledat a postupně věci sbírat,“ dodává výtvarnice, která je navíc obdařená patřičnou dávkou fantazie, takže řadu předmětů předělá nebo přizpůsobí svému účelu. Jako když zařizovala byteček v jižanském stylu pro Scarlett O´Harovou. „Dělala jsem to pro dva kluky, kteří mají sbírku barbín a mezi nimi i sběratelskou Scarlett z románu Jih proti Severu. Chtěli pro ni domácnost. Na burze jsem objevila italský nábyteček ze sedmdesátých let, který jsem pořídila za pár stovek a pak ho přelakovala na černo a na zlato a výsledek vypadá skvěle.“ Navíc Klářin přítel je dřevomodelář, a co se nedá koupit v bazaru, na burze nebo přes internet, dokáže vyrobit.

Byt plný bytečků

Byt v domě, kde má Klára ateliér a její přítel dílnu, je malých bytečků plný. Většina jich je ve vitrínách z Ikea, které sice nejsou vyrobené na míru, ale dokonale sem pasují. „Tenhle záchůdek mám od svých čtrnácti let, zbraně jsou z burzy v Tchořovicích, hedvábný koberec ze Samarkandu, kyblíček je po mámě, postýlku a židličky mi dělal Jaromír, sprcháč je po dcerách, sporáček je dovezený z jižní Indie, kočárek stál pětačtyřicet korun u Vietnamců, tak jsem ho přelakovala a vypadá dobře...“ vysvětluje Klára na přeskáčku vybavení bytů, nad kterým člověk nepřestává žasnout. Jeden z pokojů doplňuje šest dílů Dějin umění. Titěrné knížečky Klára vyrobila, stejně jako ty o opeře, muzikologii nebo folklóru, kterých je plná knihovna v hudebním pokoji. A stejně jako kompoty zatavené do pryskyřice, které stojí na kredenci v kuchyni. Na zarámovaných fotografiích, které visí na zdech pokojíčků, jsou Klářini předci – rodiče, babička, dědeček. V jednom z pokojů visí obraz se signaturou Stanislava Lolka, v dalším plakát s Frankem Zappou, jinde zdobí stěny fotky Klářiných dcer, které nafotila její sestra, fotografka Kamila Berndorffová, v pánském pokoji je obraz T. G. Masaryka. Obrazy, fotografie, přebaly na knížky, noviny či složenky si Klára nafotí a nechá zmenšit na potřebné měřítko a vytisknout v blatenském studiu MaKo.

Půvab se skrývá v detailu

Maličký starožitný obchůdek dostala od grafičky Hany Storchové. „Když viděla, jak se o něj starám, přidala mi k němu ještě porcelánovou panenku. Opravila jsem ho, naplnila zbožím, nalepila reklamy, dala tam novou pokladnu a váhy i cibuli. Když to pak paní Storchová viděla, byla nadšená,“ říká Klára. Ta cibule je sazečka, miniaturní ptačí vajíčko, které doplňuje kuchyň, našla Klára v lese. A ohryzek, který „někdo zapomněl“ na klavíru v hudebním pokoji, vznikl z malých jablíček okrasných jabloní. Dokonale zařízená je i motorkářská dílna. „Nejdřív jsem koupila na burze choppera a pak mně to nedalo a začala jsem zařizovat opravářskou dílnu. Kromě vybavení je tam i basa piv a obrázky nahotinek na zdi. A tady je zase dům pečovatelské služby, kde bydlí babička. Křesla a lampičky v jejím pokojíčku jsou originál od designéra Jindřicha Halabaly,“ pokračuje v miniaturní prohlídce svých miniaturních bytů Klára, která přiznává, že už se s nimi do svého ne sice miniaturního, ale ani ne zrovna velkého bytu skoro nevejde. „Už jsem expandovala do pokoje dospělých dcer a mám ještě spoustu věcí na půdě. Ale když mě to chytne, nemůžu si pomoct,“ vykládá s úsměvem a vysvětluje, jak třeba vyrábí z dřevěné dýhy parkety na podlahu, z párátek štětce pro své malé malíře, pastelky, kterými holčička počmárala maminčin obraz nebo balíček tabáku do pánského pokoje. A protože je Klára detailistka a každý z miniaturních bytů zároveň má své obyvatele a svůj příběh, supluje oheň v krbu umělá svíčka na baterii nabarvená na červeno a oblepená malými klacíky. „Tak takhle já tady blbnu,“ uzavírá věcně prohlídku svého minikrálovství Klára, jejíž titěrná, ale dokonalá práce má ve skutečnosti k blbnutí daleko. Je totiž obdivuhodná. Klára ji považuje za jakýsi protipól keramiky, kdy jí z práce s hlínou občas bolí ruce. Tady ji možná ruce tolik nebolí, ale ta piplačka! To chce hodně velkou trpělivost a zručnost. Zatím zařizuje minibyty pro radost, a jestli by si tím třeba nechtěla vydělávat? Prý klidně, proč ne? Sem tam nějaký ten byteček prodat by se docela hodilo, aspoň by se v opravdovém bytě uvolnilo místo na další. Nápadů má Klára dost.  

 Text a fotografie: Zuzana Ptáčková 

Fotogalerie