Mamma Mia se po deseti letech vrací do našich kin a přináší léto se vším možným i „nemožným“, co k němu patří. Hlavní roli hrají slunce, moře, radost, a samosebou láska.
Přiznávám, muzikály nejsou mým šálkem čaje, ale bavila jsem se královsky. Stačí jen přistoupit na „hru“, kterou nám z čiré radosti předkládají tvůrci a nehledat nic o čem by se dalo vážně diskutovat, kvůli čemu bychom si mohli vyrábět vrásky na čele. Těm od smíchu se ovšem neubráníte, absurdit odehrávajících se na plátně je mnoho a jsou prostě hezké.
Filmem se prolínají dvě roviny. Současnost, ve které se snaží půvabná Sophie znovu uvést do života sen své mámy a otevřít malebný hotýlek na jednom z útesů řeckého ostrova Kalokairi s minulostí, kde se onen sen rodí. Potkáváme mladou Donnu ve chvíli, kdy končí své studium na univerzitě a vydává se na cestu do Evropy. Na otázku svých dvou nerozlučných kamarádek: „Proč?“ odpovídá pouze jednou kratičkou větou: „ Přeci vyrábět si vzpomínky.“ A přesně to se jí daří doslova ve všech barvách duhy. Krásné je, že s touto činností probouzí vzpomínky i v nás divácích. Máme je všichni, kdo jsme kdy protančili noci pod hvězdnou oblohou vonící mořem, nebo se jen tak toulali po plážích či horách, přenocovali v opuštěných hotýlcích někde na skále a naplno prožívali bouřky, východy a západy všech svých lásek. Žádné setkání není náhodné a některá jsou navždy. O tom vypráví Mamma Mia! Here We Go Again – film plný kýče a humoru k němu patřícímu, film přinášející dobrou náladu, citlivějším povahám (právě díky oněm vzpomínkám) i slzy. Slzy slané jako moře zrcadlící se na plátně před námi, slzy mající v sobě více dojetí, než smutku, slzy, které nám říkají kým, díky svým prožitkům, jsme. K tomu zní hudba skupiny ABBA a v jejího duchu se před kamerou sešli úplně všichni herci účinkující z prvním díle, včetně Meryl Streep, která v současném příběhu již není mezi živými. S pompou sobě vlastní se ještě přidala Cher, pak stále okouzlující, srdce zralých žen lámající Andy Garcia a v první řadě královna nové Mamma Mia – Lily James v roli mladé Donny. Je opravdu potěšením sledovat tuto dívku, jež je ve své roli naprosto vynikající a to jak herecky tak pěvecky. Díky kouzlu osobnosti dokáže takřka okamžitě strhnout pozornost publika na svoji stranu. Vůbec nevadí, že její fyzická podoba s Meryl Streep je prakticky nulová, protože dokonale zrcadlí svoji postavu a pro mě je to ona, komu bezezbytku Donnu věřím.
Účel filmu je jasný a jednoznačný: pobavit publikum, oslavit svobodu, lásku, přátelství, lidi všeho věku i tvarů – prostě život.
Přeji vám z celého srdce prima zábavu a ať vám úsměv na tváři zůstane hodně dlouho. Je ho v této turbulentní, ne vždy příjemné době třeba – přesně jak řekla na červeném koberci zdobícím filmové premiéry žena označovaná za Bohyni popu – Cher.