MARC CHAGALL ve VÍDNI

Vídeňská Albertina otevřela své slavné brány obdivovatelům umění jednoho z největších malířů dvacátého století - MARCA CHAGALLA. Lidé sem přicházejí doslova z celého světa, aby se potěšili stovkou vystavených děl, aby se mohli ponořit do světa tohoto nezaměnitelného, a již i svými vrstevníky oblíbeného a uctívaného umělce. Jedná se o svět, ve kterém se pevně snoubí avantgarda s tradicí, svět, jehož fascinující poetika se vrývá do našich srdcí, a kde láska, harmonie, a takřka všudy přítomná melancholie vyvěrá z každého obrazu. Něha, radost, bolest, vše je přítomno, hrajíc jasnými barvami Chagallovy zcela osobité palety. Jeho kořeny jsou připoutány k rodné Bělorusi, a zrozeny z rodinné chasidské tradice, procházejí doslova celým dílem. Díky tomu také zná Chagallův rodný Vitebsk prakticky celý svět. 

Vedle Picassa a Matisse patří Chagall ke „svaté trojici“ klasické moderny. Prožil vývoj celé škály umění 20. století od primitivismu přes kubismus, favismus až k surrealismu. Vytvořil si svůj vlastní malířský styl, jeho obrazy jsou poetickými básněmi nesoucími nezaměnitelný rukopis, ať již se jejich příběh odehrává v rodném městečku, Paříži, či slavném Saint-Paul-de-Vence, kde žil na sklonku svých dnů. Z naprosté většiny se jedná o plátna roztančená, plná hudby, základní barvou palety, jíž drží mistr v ruce, je láska. 

Chagallovo dětství je popisováno jako šťastné, přestože probíhalo v chudobě, a bylo svázáno mnoha pravidly a rituály pramenícími z víry, která byla základem rodiny, do níž se Mark Zacharovič Šagalov narodil. Aby se z rodné Bělorusi, coby mladičký student malířství, dostal musel zfalšovat dokumenty. Díky výjimečnému talentu a píli pak získal na konci úspěšného studia v Petrohradě, stipendium do Paříže, čímž byl osud věčného poutníka mezi světem východu a západu zpečetěn. Přestože se stal v průběhu života Francouzem, vzpomínky na mládí zrcadlí v obrazech doslova všudy přítomná melancholie. Pevné kořeny se prolínají celým jeho dílem. Někdy se objevují láskyplné, jindy bolestné, znějící tóny něžné nostalgie. Touha oprostit se a vzlétnout je patrná, láska k životu a radost z něj též. Každá postava, zvíře, věc, země i kosmos, vše je zde propojeno v harmonii vytvářející kouzlo, dotýkající se dítěte v nás, zrcadlící moudrost umělcovu.

Chagallovy obrazy jsou v Albertině instalovány způsobem, jako by nás nutily uvědomit si i kořeny své vlastní. Abychom se zamysleli, kým jsme my sami, kam patříme, kam směřujeme. Nutí nás dotknout se samé podstaty našeho bytí. Chagallovy obrazy  jsou poezií, kterou si zde člověk může opravdu vychutnat, může ji  sebou nechat v poklidu výstavních sálů prostoupit, může s ní zažít vskutku nezapomenutelné setkání.

Text: Tereza Herz Pokorná

Fotografie: Dagmar Hájková

Fotogalerie