MÁŘÍ MAGDALÉNA - Svět se změní, když se změníme my sami

Máří Magdaléna – jedna z nejtajemnějších ženských postav naší civilizace ožívá v příběhu, který minimalistickým a zároveň velmi hlubokým a opravdovým způsobem vypráví australský režisér Garth Davis. Jde o příběh věčný, kdy se mladá Marie vydává na cestu za poznáním. Odkaz, který nám po sobě zanechala, je tématem stále živým a stále se opakujícím, neb na cestu, kterou prošla, se vydáváme všichni. Každý jde po té své jinak a jindy. Nic se nedá přeskočit, nebo převzít od druhých pouhým pozorováním, či schopností analytického myšlení vedoucího k úsudku, který se nám zdá býti správným. Jen to, co doopravdy prožijeme hluboko ve svých srdcích a následně se prolne do celé bytosti, aby nás osvobodilo od strachů a omezení, a ukázalo podstatu lidského bytí, se počítá. Zbytek je pouhou hrou na něco. Cokoli chceme, cokoliv si myslíme, že je důležité. 

Máří Magdaléna není filmem náboženským, ale duchovním! Je v prvé řadě filmem o odpuštění a milosrdenství, a také o respektu k člověku – k lidskému životu. Je filmem o odvaze víry v sebe sama, ke svému vnitřním vedení, které, je-li čisté, může umožnit vidění do hloubky věcí a daleko za ně. 

Děj se odehrává ve Svaté zemi prvního století našeho letopočtu. Marie, žijící v malé rybářské vesnici, má být provdána za vdovce s několika dětmi. Rodina ji miluje, přeje si pro ni to nejlepší, jedná se o muže hodného. Dívka, pevně věřící v Boha, se vzepře, což si milující otec a bratři vysvětlí jako posedlost zlým duchem. Rituál, mající ji osvobodit, ji málem stojí život a my si uvědomujeme, kolik násilí, jak fyzického, tak psychického, bylo a stále je konáno z přesvědčení, že se tak děje z lásky a pro dobro druhého. 

Krajem prochází skupina poutníků, muž, jež ji vede, má pověst velikého léčitele. Marie se potkává s Ježíšem Kristem. Fascinace jeho osobností a myšlením ji přiměje opustit rodinu, přidat se k jeho komunitě, stát se jedním z jeho žáků. Pro Ježíše je její přítomnost samozřejmostí. Pro Petra, stojícího v hierarchii za ním, je žena v rámci skupiny problémem. Navíc se cítí být, díky její blízkosti s Ježíšem, ve svém postavení ohrožen. Přesto Marii respektuje, v určitých situacích i obdivuje. Je však zvyklý, stejně jako ostatní, být veden. Touží rozšiřovat učení, které dokáže změnit svět k lepšímu. Přeje si změnit způsob, jakým věci fungují tak, aby lidé žili v rovnosti, lásce, svobodě. Ovšem není natolik napojen, aby pochopil naprostou podstatu. Má svá omezení, není schopen Ježíšova vidění světa, který má v sobě i Marie, jež je čistou, upřímnou, rovnou bytostí.  Sledujeme Ježíšovu pouť do Jeruzaléma, před jehož branami se ke skupině přidává ještě jedna žena, Ježíšova matka. Co se ve městě odehraje víme všichni, jak situaci prožívá Máří Magdalena a co následuje, je nám zprostředkováno pohledem, který ještě na plátnech kin k vidění nebyl. Souzní sice zcela určitě s představou mnoha lidí dnešní doby, přesto však v sobě nese obrovskou zodpovědnost pro tvůrce.

„Když jsem si přečetl scénář Máří Magdalény, vůbec poprvé mi její příběh začal dávat smysl. Náš příběh není o prostitutce, protože to je výmysl. Naší ambicí, je vyprávět její příběh tak, jak by se vyprávět měl,“ říká pan režisér a vyprávět skutečně umí! Což ostatně dokázal už vloni svým prvním celovečerním filmem Lion, o kterém se mluvilo jako jednom z nejlepších snímků. Získal šest nominací na Oskara, a fakt, že nebyly proměněny, na tom vůbec nic nemění. 

Podle křesťanských evangelií byla Máří z Magdaly přítomna jak smrti Ježíše, tak jeho pohřbu a je označena za prvního svědka jeho zmrtvýchvstání. V roce 591 našeho letopočtu ji prohlásil papež Řehoř za prostitutku, což je mylný názor, přetrvávající v lidech dodnes. V roce 2016 byla Máří z Magdaly oficiálně označena Vatikánem za Apoštola apoštolů – jim rovná – a prvním poslem vzkříšeného Ježíše.

Původní scénář napsala divadelní dramatička Helen Edmundson a jeho druhou, konečnou verzi - scenáristka Phillipa Goslett: „Mluvili jsme s mnoha knězi, rabíny, specialisty na Bibli, historiky. Každý vnímal Ježíšovo hnutí a jeho význam trochu jinak, což bylo fascinující. Ale všichni, bez výjimky, se shodli na tom, že Máří Magdalena by měla být považována za učedníka a Apoštola.“

Filmová Marie v sobě nese odhodlání, soucit, odevzdání, víru v zázraky přicházející s pochopením. Zrcadlí sílu a čistotu, má tajemství pramenící z vnitřní hloubky. Rooney Mara (Carol, Muži, kteří nenávidí ženy) zde není prvoplánovou kráskou, ani bytostí vznášející se v oblacích. Stojí pevně na zemi, stejně jako její kolega Joaquin Phoenix v roli Ježíše. „Moc jsem chtěl ukázat Ježíše, jako energického člověka. Myslel jsem od prvopočátku na Jacquina, protože je neuvěřitelně citlivý, zároveň duchovní a starostlivý člověk.“ Těmito slovy vysvětluje Garth Davis svoji volbu obsazení role Krále králů. Jeho Ježíš je možná trochu jiný, než jsme zvyklí z předešlých zobrazování, ale může se zdát býti také silnějším. Každopádně je zemitější, přírodnější, hutnější. Joaqulin Phoenix, který získal například zlatý Glóbus za ztvárnění Johnyho Cashe ve filmu Walk the line, je i starší, což není vůbec podstatné, protože je naprosto opravdový a přesvědčivý a své poselství předává dokonale. 

Stejně přesvědčivý je i Petr v podání již mnohokrát oceňovaného  britského herce Chiwetela Ejiofora (12 let v řetězech). Jidášem se stal majitel Césara i Evropské ceny pro nejlepšího herce - francouzský herec Tahar Rahim. Jeho Jidáš je Ježíše vzývající až fanatický mladý zapálenec, schopný pro svoji představu dobra a bezmeznou víru v ni udělat cokoli. Zradí, aniž by si vůbec uvědomil, jaký dopad jeho čin může mít. V momentě pochopení je okamžitě ochoten za svoji chybu zaplatit a také to udělá.

„Boží království není na prodej!“ - křičí Ježíš v chrámu do tváří kněží i kupců. Proč tomu tak je, je poselstvím, které z plátna zaznívá. Někomu otevírá oči, jinému ne. Jak známo, lidé žijí na různých „vývojových“ stupních. Nic není lepší, nic horší. Jde pouze o rozdílné roviny lidského bytí. Životu se učíme všichni, což nesouvisí s žádným náboženstvím ani vírou, a tak bylo zajímavé sledovat průběh novinářské projekce. Přesně zrcadlila to, co se jistě odehrává při promítáních ve všech možných částech světa. Někdo odejde uprostřed filmu, protože nerozumí, jiný zůstává sedět v očekávání, co mu bude vysvětleno a klidně popíjí z petky vodu v situacích, kdy by jako citlivá bytost, oslovena příběhem, právě toto jediné dělat neměla. Kdosi další se dívá, potkává na plátně svůj „vnitřní hlas“ a cítí neuchopitelné.

Přeji vám krásné chvíle, při sledování tohoto výjimečného filmu.

Fotogalerie