Marii Rottrovou obdivuji jako zpěvačku, i jako ženu.
Už dlouho. Jako vystudovaný hudební skladatel jsem si tudíž vždycky přál, aby nazpívala alespoň jednu moji písničku (z ostravských zpěvaček byla ostatně poslední – Hana Zagorová, Heidi i Věra Špinarová jich měly v repertoáru několik; například Věra Špinarová zpívá Měj mě rád více než třicet let), leč nikdy se to nepodařilo. Před pár lety už to bylo hodně blízko, paní Rottrová si z mých demosnímků vybrala dokonce dva, ale nakonec to nevyšlo.
A zřejmě ani nevyjde, protože když jsem s ní dělal před nedávnem jako novinář titulní rozhovor pro časopis Receptář (mimochodem to bylo teprve naše druhé interview; první bylo počátkem 90. let pro Týdeník Televize), postěžovala si, že doba klasických nosičů (gramodesek a cédéček) zřejmě skončila. Natáčení vyjde vydavatele na spoustu peněz a lidi si pak cédéčko nekoupí. Radši si nahrávku stáhnou zadarmo.
To ale nic nemění na skutečnosti, že jsem si s Marií Rottrovou popovídal moc rád a dozvěděl se něco, co jsem nevěděl. A sice, že populární moravskou písničku Když jsem šel z Hradišťa znají lidi díky jejímu pořadu Divadélko pod věží a duetu s Jozefem Krónerem, který s ní tehdy přišel. Do té doby píseň skoro nikdo (včetně Marie) neznal.