MARTIN NĚMEC - ANDĚLÉ A ANDĚLY

Andělé a Anděly

V jedné své povídce jsem se pozastavoval nad tím, že andělé bývají zobrazováni jako malí baculatí chlapečkové, období jejich dospívání je zahaleno rouškou tajemství a pak se zničehonic objevují v podobě krásných žen. Vysvětlení je jediné: v pubertě andělé z důvodů, které zná pouze jejich nadřízený, mění pohlaví. Tento fakt ve mně vzbuzuje dojem, že evoluce (tedy u andělů, přirozeně) spěje od muže k ženě jako vyššímu stadiu vývoje. Na obranu mužů se dá říct snad jen to, že kluci-andělé na starých obrazech vesele poletují a dovádějí (kromě těch dvou povalečů s podepřenými hlavami na Sixtinské madoně od Raffaela), kdežto ženy-andělé většinou jen tak ušlechtile postávají v oblacích, hlavně aby jim to slušelo a nepomačkaly si své bělostné, růžové a bledě modré řízy. Zkrátka tak trochu jako v běžném životě nás neandělů. Nevím jak vy, ale já se s anděly vídám poměrně často. Je to věc nazírání.

Myslím si totiž, že anděl je obsažen ve většině žen. Občas to sice může být i anděl takzvaně padlý, to ale nijak nevadí. Takový druh anděla totiž z hostitelské ženy učiní zábavnou společnici, která se nezřídka stává předmětem mužské obrazotvornosti, úspěšné nespavosti a neúspěšných pokusů o sebevraždu. Zkrátka muž vedle ní nezakrní. Setkání s andělem, byť i trochu padlým, inspiruje jaderného fyzika i jadrného dlaždiče k psaní básní, nákupu květin a přecházení na červenou. Vždyť křídla těch bytostí jsou krajkově hebká, vonná a v jejich poryvech se uniká realitě tak snadno a rychle…

Jednoho krásného dne si ze všech andělů poletujících kolem nás vybereme toho svého, navlečeme mu na prst prstýnek a na krk domácnost. Naší lásce nebeské nestojí zdánlivě nic v cestě. Kromě nás samých přirozeně. Je typické, že leckterému z mužů se začne nadpřirozenost jeho partnerky zdát nevhodná a neužitečná, hledí jen, kde by té své Anděle v rámci sobectví přistřihl křídla a v rámci šetření zhasl svatozář. Žena s takovým mužem žijící je pak právě životem s ním andělskosti zbavená. A někdy zas, aby to nevypadalo, že za všechno může muž, si to ona zaviní tak trochu sama. Perutě si roztřepí při utírání prachu nebo jimi mašluje vánočku a při pohledu na okno myslí na nevyprané záclony namísto létání. Většinou je to stejně tím, že ji „andělství“ přestane bavit. A víte proč? Protože přestalo bavit jeho. Takový otrávený anděl využije svých křídel (a jiných předností) dříve či později (na to později se nedá moc spoléhat) k přelétavosti. Frrr!

Kvůli úplně jiným andělům chodím rád na hřbitovy. Já vím, že je to trochu morbidní kratochvíle, existuje ale v městě klidnější místo, nežli je hřbitov? A postává někde jinde tolik andělů? Tihle kamenní sice mávnou křídly jen zřídkakdy (výlučně ve chvílích, kdy se nikdo nedívá), zase jsou však trpěliví, nenároční v oblékání a neunáhlení ve svlékání. Ne že bych toužil vyjet si s tak zádumčivou pískovcovou osobou na dovolenou do Maroka – to asi opravdu ne! Cítím její stud, s nímž se převléká do jednodílných kamenných plavek, nebo vidím, jak jí záda mezi křídly mažu krémem na opalování; ani ty ušetřené peníze za nevypité koktejly a jednu letenku by za to nestály.

Pokud člověk ale chce nerušeně mlčky rozjímat uprostřed města, je pro něj společnost náhrobních andělů ideální. No, to jsem tedy od ženy a života zabloudil opravdu dost daleko, že? Skoro nejdál, zdá se mi. Andělé mají mnoho podob a profesí. Žlutí andělé například jsou dálničního typu, modří zas v nočních hodinách rozvážejí do postelí podlité řidiče. Když jsme u dopravy, tak je třeba vzpomenout archanděla Michaela, který prostřednictvím hořícího meče ukazoval Adamovi a Evě cestu z ráje, když se jim podařilo to malé faux pas se snědeným ovocem. Nejvíc ze všech andělů se však jednoznačně nalétají ti strážní. Ani nemusíme sjíždět na jedné lyži ledovec, krotit hladového tygra nebo se procházet po hlavním nádraží; je těžké nás uhlídat i ve standardních situacích, v těch našich nezvykle obyčejných životech. Nedáme si pokoj a učíme se chybami – vždy stejnými a opakovanými. Pak že je opakování matkou moudrosti… Strážní andělé nám měří cholesterol na Hod boží, promile na Silvestra a IQ na Valentýna. A když znovu máme pocit, že jsme i navzdory věku mladí, v rozporu s předpoklady talentovaní a nehledě na bilanci dosavadního života úspěšní – pokrčí jen křídly, chápavě se usmějí a zaplatí za nás jízdenku, když uvidí přicházet revizora. Je opravdu lhostejné, jestli nás ten chlap ve sportovní obuvi kontroluje na I. P. Pavlova, Pražského povstání nebo na Andělu.