21.11.2024 má svátek: Albert
 3.jpg)
Miroslav Krobot mě baví. S radostí prožívám jeho příběhy, užívám si pomalé tempo, jež se promtně stalo jeho osobní „značkou“ a jež dává prostor pro vlastní mysl, která je ale přesto řízena energií postav na plátně - jejich humorem, myšlenkovými pochody. Rukopis pana režiséra je nezaměnitelný a ač máme pocit, že víme, co můžeme očekávat, vždy dojde k překvapení. Absurdita hrající většinou hlavní roli v klíčových situacích lidského života, doprovází jeho hrdiny ve formě koncentrované. Nejde se nesmát ději i reálnému životu, který zrcadlí.
Hledání štěstí, lásky, životní kotvy – to je KVARTETO Miroslava Krobota. Čtveřice přátel, tvořící rodinu vlastní volby, se připravuje na koncert. Je to čtveřice poněkud nesourodá, neustále se míjející a přesto do sebe zapadající, jako by ji pojil jakýsi neviditelný kód sestávající z respektu, sounáležitosti a tichého očekávání dějů budoucích. Dva muži, mezi nimi jedna dívka a jeden „mimoň“. Tedy: Solidně vyhlížející, avšak poněkud sucharský violista Robert (Lukáš Melník), jeho partnerka, atraktivní a rozháraná cellistka Simona (Barbora Poláková), extrovertní vtipálek houslista (Jaroslav Plesl) a znalec historie s přezdívkou Funés hrající první housle (Zdeněk Julina). Ještě se přidají: psychoterapeutka Sylva (Lenka Krobotová), dívka jménem „Batrflaj“ (Pavlína Štorková) – kamarádka všech a přítelkyně jednoho, maminky dvou členů kvarteta, jeden otec v dost zoufalé situaci, hospodský poněkud podivného ražení s přezdívkou Šaman (Jiří Schmitzer) a my se můžeme stát voayery pouti životem postav, vyprávějících příběh plný bizardních situací, zádrhelů, nedorozumění, touhy po lásce a harmonii – hlavní roli hraje poetika a humor autorů scénáře Miroslava Krobota a Lubomíra Smékala, dokonale rezonující s herci na plátně. „ Řekli jsme si s Lubomírem, že by nás bavilo napsat scénář k filmu, který by byl jiný, než Díra u Hanušovic. Vůbec jsme netušili, co napíšeme, ale stalo se to závazkem, který jsme brali vážně“ říká pan režisér„ V Díře šlo o vyrovnání se lidí s pocitem vlastní bezmoci, ztrátou hodnot a přirozené morálky, v případě Kvarteta je kromě jiného věnujeme tématu hledání štěstí, ke kterému se různí lidé snaží dospět různými cestami. Když píšeme, dost se u toho nasmějeme.“
A já musím říci, že stejně tak činní i diváci, naladěni na notu obou autorů - z nichž jeden je psychologem, druhý uznávaným divadelním režisérem (pod jeho vedením se stalo pražské Dejvické divadlo legendou), díky kolegovi Petrovi Zelenkovi napřed divadelním, pak i filmovým hercem.
A jeho herci? Jsou výborní a to bezezbytku. Všichni se poctivě a intenzivně celý rok učili hrát na své nástroje, takže záběry rukou při zkouškách kvarteta patří skutečně jim. Se svými postavami dokonale ladí. Ti v rolích hlavních i ti v rolích vedlejších.
A jistě - plátnu vévodí oči Barbory Polákové, jinak to ani nejde, a pak také zranitelný půvab, patřící její Simoně. Jaroslav Plesl je pro mě jedním z nejlepších herců, které zde máme a je radost ho sledovat, kdekoli provozuje své umění. Jeho postavy mají vždy nadstavbu daru, kterému se říká charisma neuchopitelného. Byl také jediným, kdo neprošel castingem: „Kvarteto je filmem o muzikantech, režíroval ho Miroslav Krobot, který je jedním z nejlaskavějších, ale zároveň nejnáročnějších režisérů, které znám. Takže se pro mně v Kvartetu propojil respekt k hudbě s nemalými nároky na herectví. Na tento film jsem se připravoval nejdéle ze všech. S panem režisérem se známe 18 let a náš vztah dosáhl dospělosti. Je to výjimečný člověk. Moc toho nenamluví, ale je bystrým pozorovatelem, má nadhled, humor, přehled, jeho práce mě zajímá a inspiruje. To, že se nebojí experimentovat, hledá nové cesty, i když vždy s jeho nezaměnitelným rukopisem, je fascinující. Jak hlubokým je člověkem se otiskuje v jeho scénářích i režiích...“
Takže zde je má pozvánka do kina a přeji vám hezké časy v zajetí krobotovské poetiky.
