21.11.2024 má svátek: Albert
Pokud jen koutkem oka zahlédnete kousek z jejího obrazu, automaticky si vás přitáhne k sobě, abyste si tu nádheru mohli v klidu prohlédnout celou. Obrazy, které maluje, nejsou „jen“ nádherné, protože k sobě přitahují oči těch, kteří to v danou chvíli potřebují. A navíc vysílají silné pozitivní, zkrátka andělské a archandělské vibrace, které harmonizují, léčí, zklidňují… Míša Mašková má nádherný dar, který ji sice přinášel radost, ale ani ve snu by ji nenapadlo, že právě TOHLE je její životní poslání. Rozdávání radosti, léčení a napravování bolavých duší těch, kteří to opravdu potřebují a jsou tudíž nasměrováni právě k ní. Aby jim přesně na míru namalovala anděla, kterého potřebují, amulet, který je bude konejšit, chránit, anebo předala informace v případě jasně cílené meditace. Při všem, co Míša dělá, ji neomylně a konkrétně vedou elementární bytosti – Andělé a Archandělé.
Jako malá bývala poměrně často nemocná a velmi citlivá. Jednoho dne ji maminka přes různé léčitele přivedla k paní Zdeně Ďáskové, která sama prodělala klinickou smrt, a v jejím průběhu ji andělé na druhém břehu učili nové techniky. „Právě u Zdeničky jsem se od zhruba svých 15 let začala za pomocí meditací učit pracovat sama na sobě. A aplikuji to stále, jsme spolu ve spojení, protože jsem, řekla bych, stále na začátku cesty,“ prozradila nám Míša. Své poznatky a to, co se naučila, předává prostřednictvím kurzů, které občas pořádá, dál. Samozřejmě se svolením paní Zdenky a se svolením Andělů. „Učím se stále. A musím přiznat, že přicházejí těžší a těžší zkoušky, které mě ale také posouvají dál!“
Míšo, kdy jste vůbec poprvé držela štětec v ruce?
Tak zrovna na ten moment si vzpomínám docela živě, protože to pro mě byla taková velká odměna, na kterou jsem se moc těšila… Bylo to na Základní umělecké škole, kam jsem chodila od první třídy, a pamatuju si, že štětce a barvy byly tenkrát jen pro ty primárně „starší“, kteří už s nimi nezamažou všechno kolem sebe. Já se nemohla dočkat, až mezi ně budu také patřit. Tuším, že to začalo někdy kolem devíti let, kdy už jsem zvládala základy práce s pastelem a tuší.
A v té době jste si přála být čím? O čem jste snila?
To je docela těžká otázka…Vím, že to děti hodně řešily, já nad tím tolik nepřemýšlela. A když, tak to určitě nebyla princezna, ani kosmonaut. (smích) Možná jsem chvíli chtěla být malířem, ale pak se to na druhém stupni základky přesunulo k překladatelce a tlumočnici cizích jazyků a tam to zůstalo až do vysoké školy, kde jsem tento obor začala studovat. Ale…
Ale?
Ale jen do okamžiku, než se život převrátil naruby s energetickými obrazy a meditacemi a já se vydala úplně jiným směrem.
Popíšete mi, prosím, ten okamžik?
To se docela těžko popisuje, mám to v sobě uložené spíše ve formě emocí.
Tím lépe. Poslouchám…
Pamatuju si, že jsem pro jednu paní dělala na míru několik andělských obrazů na míru, pak jsme šli ty andělské obrazy s kamarádem nafotit do přírody. Abych měla památku na tyto své obrazy. Druhý den jsem ty fotky vložila na Facebook, jelikož v té době tady nikdo jiný s tvorbou obrazů tzv. „andělů na míru“ nebyl, a spustila se obrovská vlna zájmu, zpráv a žádostí o takový obraz… Zdena mě tehdy trochu „proprdla“, že si teď musím dávat velký pozor na své duchovní sebevědomí, aby příliš nestouplo, aby obrazy byly čisté a k lidem šla ta správná energie skrz anděly, se kterými maluji. Kladla mi na srdce, že jestli o tento dar a světlo v obrazech nechci přijít, tak ho musím také chránit a brát s pokorou. Což si, doufám, v sobě nesu stále. Není to o tom, že bych byla kdovíjaký malíř, ale lidská duše je citlivá, a i když ji mnohdy nevnímáme, mluví s námi skrze naše pocity, naši intuici a možná bychom se divili, jak moc na nás naše nitro působí! Obrazy svítí lidem do duše, odráží světlo, které je nahoře, protože do obrazů nevkládám své nezpracované energie, jsem jen, dalo by se říct, prostředníkem mezi štětcem a andělem. Každý obraz v sobě nese unikátní otisk energií danému člověku.
Komunikovala jste s anděly už předtím, než se vám jeden z nich přímo ukázal?
Řekla bych, že to byla postupná práce a postupné otevírání tohoto neviditelného světa kolem nás. Vidění se mi začalo pomalu otevírat už na základní škole, kdy jsem začala vnímat lidskou auru. Nějak se mi prostě najednou začali „rozsvěcovat.“Nejdříve učitelé před tabulí, když jsem se nudila a pak už jsem to začala vidět úplně kolem každého. Ale dokázala jsem to i tzv. „vypnout“. Pak jsem dokonce jednou viděla ducha přímo fyzicky. Byl z masa a kostí jako my, takže jsem v ten moment ani nevěděla, že jsem jediná, kdo ho vidí, až jsem ho na tom samém místě viděla o čtyři roky později, to už byl ale průhledný, čili mi hned došlo, že je to duch a co jsem tehdy vlastně měla vidět – že je možné tohle vše vnímat i na té fyzické rovině.
Řekla jste, že jste v ten moment netušila, že jste jediná, kdo ho fyzicky vidí. Přitom lidé si vůbec neuvědomují, že vnímat a vidět elementární bytosti může absolutně každý… A teď byste od spousty z nich určitě slyšela otázku: Jak?
Jednoduchá odpověď: Přece srdcem a správným zapojením intuice. Já takto učím lidi vnímat jejich anděla a energie kolem právě na meditacích, které jsem začala dělat. Ani jsem nechtěla, vlastně jsem to odmítala a bála se toho, ale na oslavě narozenin jedné z mých kamarádek ke mně přišel, jak jste v úvodu řekl, jeden z božích poslů a povídá: „Začneš pracovat s lidmi, začneš je učit meditace, začneš malovat léčivé obrazy. Budeš léčit duše…“ Já jsem mu nevěřila! Nevěřila jsem tomu a říkám mu: „To přece nejde, to je blbost, vždyť já nic neumím…“ On jen pokrčil rameny a odešel.
Byl to váš Anděl strážný, nebo spíš jeden z Archandělů?
Myslím, že to byl Archanděl Michael.
Pokrčil rameny a odešel, co následovalo?
Následovala smršť „fanoušků“, na stránce bylo najednou z pár set lidí několik tisíc a já jsem z toho pár dní dokonce šokem ani nespala. Po pár měsících jsem vydala své první andělské kartičky, pak zase přišel anděl a řekl mi:„Začneš dělat s lidmi meditace.“ Opět jsem trochu váhala, říkala jsem si, zda si to jen nenamlouvám… A asi za měsíc jsem měla své první meditace a prakticky jsem byla hozena do rozjetého vlaku. Najednou jsem se sama postavila před skupinku asi 12 lidí a v hlavě se mi honila spousta myšlenek: „Co jim tady teď budu vykládat? Co s nimi budu dělat???“ Chvíli jsem byla vnitřně rozhozená, ale pak jsem si řekla: „Asi vědí (myšleno Andělé – pozn. red.), proč mi tohle poslali. No nic, uvidíme, jak to zvládnu. Když tak se sebereme a půjdeme zase domů.
A zvládla!
Už je to déle než rok, co pracuji s lidmi, co je učím a předávám to, co mě Zdena a Andělé naučili a stále učí. Je to hodně náročná práce, protože se setkáváte se spoustou negací. Lidi za vámi chodí hlavně s problémy a starostmi a vy se musíte naučit netahat si to do sebe, jinak by vás to postupem času absolutně zničit. Ale zároveň máte otevřené srdce a posíláte jim to světlo, které tolik potřebují. Je to náročné, nebudu říkat, že ne, ale když pak vidíte, jak se jim ulevilo, jak v sobě pomocí vašeho „poradního hlasu“ nachází odpovědi na své otázky, a „najednou“ mají jejich problémy své vysvětlení, svou logiku, tak je to nádherný zážitek a pro mě ta nejkrásnější odměna – ty rozzářené šťastné oči.
Meditace jsme probrali, ale kde jsou ty léčivé obrazy? První jste namalovala kdy?
Ani ne měsíc od mého setkání s Michaelem se to všechno odstartovalo. Namalovala jsem první energetický obraz na míru a najednou jsem na svých facebookových stránkách měla místo stovek už tisíce fanoušků, kterým se obrazy líbily. Psali mi, že na ně velmi dobře působí, svým způsobem z nich byli až uchváceni.
Jak byste popsala ten pocit, který jste v tu chvíli prožívala? Zázrak, bezmezná radost, vděčnost?
Nechápala jsem to, byl to pro mě hodně velký šok. A pochopitelně nečekaný životní zvrat. Hlavně jsem si uvědomila, že se doslova splnilo vše, co mi tenkrát řekl Archanděl Michael.
Víte, když vnímáte energie, tak to v životě nemáte jednodušší, ale spousta věcí vám pak dává hlubší smysl a to si myslím, že je důležité. Po tom, co se tohle vše spustilo, jsem si uvědomila ty roky, kdy mě seshora směrovali nenápadně na tuto cestu, všechny ty zkoušky, překážky a také lidi, kteří mi do života vstoupili, to všechno mělo svůj důvod, abych mohla dělat to, co teď dělám. Jsem jim za to nesmírně vděčná, snažím se děkovat každý den, že mohu díky této službě pomáhat lidem i andělům a propojit to. Ale víte co? Duchovno, to není lítání v oblacích, duchovno se musíme naučit žít tady dole v běžném životě…
No, a pokud právě Vás Míšiny obrazy (viz. v galerii) oslovily a přáli byste si mít také čistě SVÉHO Anděla na míru, můžete ji kontaktovat prostřednictvím níže uvedené Facebookové, nebo webové stránky.
* https://www.facebook.com/MisinkaM
Text: Lubomír Nečas, Fotografie: Archiv Míši Maškové
