03.12.2024 má svátek: Svatoslav
FILM POHLEDEM TEREZY POKORNÉ 
“Místo u moře “ v originále - Manchester by the sea - je filmem s nesmírně silným příběhem, filmem skvěle napsaným, režírovaným a stejně skvěle i hraným. Malým potvrzením tohoto názoru může být fakt, že jde do letošního Oscarového klání se šesti nominacemi – nejlepší film, scénář, režie, hlavní herec a herec a herečka ve vedlejší roli. Věřím, že byla-li by ve filmu i hlavní ženská role, získala by nominaci také...
Pouze když do sebe na plátně vše, dokonale zapadne, může vzniknout film, jakým je toto drama odehrávající se v provinčním městečku nedaleko Bostonu. V místě, kde jsou osudy lidí propojeny, kde se “všichni“ znají, kde se minulost neztrácí, kde člověk nemá šanci utéci před fatální chybou, jíž se dopustil a která stále znova a znova ožívá a nedovolí mu tak ani žít, ani zemřít. Zdali hlavnímu hrdinovi umožní alespoň jednat v zájmu jediného a nejbližšího člověka, kterého ještě má, to zjistíte až v kině, ve chvílích kdy budete spoluprožívat příběh domovníka jménem Lee Chandler.
Lee Chandler se stará o vše porouchané včetně odpadů i odpadků nájemníků čtyř dělnických domů na okraji Bostonu. Některé jejich splašky tečou do odpadních rour, jiné na jeho hlavu. Po práci jde do místního baru na pivo, následně pak do svého bytu, kterým je jedna sklepní místnost, jejíž malé okénko poskytuje výhled na poměrně frekventovaný chodník. Každodenní „rutinu“ tohoto muže naruší telefonát oznamující smrt bratra. Ač Lee o Joeově vážné nemoci věděl, je pro něj tato zpráva přesto bolestným překvapením, ještě větším pak fakt, že ho bratr ustanovil opatrovníkem svého šestnáctiletého syna Patrika. Vrací se tedy do rodného města, do komunity ve které vyrůstal, aby se ujal své úlohy prakticky jediného příbuzného mladíka, kterého vlastně nezná.
Scénárista a režisér Kenneth Lonergan vytvořil temný, rafinovaně vystavěný mnohovrstevný příběh muže, který se musí smířit s minulostí, aby mohl začít žít přítomnost. Příběh kterému, přestože se noří do hloubky zraněné a bolavé lidské duše, nechybí ani humor, ani nadhled.
V případě autorských filmů se často stává, že jejich tvůrci postrádají odstup od svého díla a divák se pak mnohdy ztrácí ve stavbě jimi vyprávěného příběhu, a nebo jím bývá naopak zavalen. V případě scénáristy režiséra a také jednoho z nejuznávanějších současných dramatiků Ameriky tomu tak není. Naopak jeho schopnost vtáhnout diváka do příběhu, jehož upřímnost a věrohodnost dokáže poměrně rychle vytvořit symbiózu mezi ním a postavami na plátně, mu vytvořila pověst jednoho z nejoriginálnějších filmových tvůrců.
Zde nám předkládá příběh, který chytí za srdce, probudí zvědavost, divák zažije strach i úzkost, může sám pocítit bolest a vzdor hlavního představitele, ale také vnímá neustále prezentní naději, která zde promlouvá pomocí humoru ve chvílích odlehčení, v těch těžkých ji pak doprovázejí slzy. Kenneth Lonergan je mistrem dialogu, jeho postavy v sobě nesou naprostou opravdovost, divák si nemůže být jist, co se odehraje v následujícím okamžiku. Jde po niti příběhu, jde s ní, a přesto je mu ponechán prostor, pro vlastní myšlenky, pro uvědomění si vlastních pocitů ve svém vlastním životě. Lidský osud zde hraje hlavní roli. Osud, který si tvoří každý z nás sám, svým vlastním rozhodnutím, svými činy, ať již by se mohly zdát býti třeba i náhodou, nehodou či čímkoli jiným.
Kenneth Lonergan si nemohl, pro ztvárnění svých postav, vybrat lepší herce. O výkonu Caseyho Afflecka v hlavní roli, teď mluví celý filmový svět. Zlatý Glob, obdiv kritiků, svých kolegů i diváků tohoto snímku již má, Oscarové klání ho teprve čeká. „ Jedná se o jednu z nejlepších rolí, jakou jsem za hodně dlouhou dobu viděl. Nenapadá mě nikdo, kdo by se jí dokázal ujmout tak dobře jako Casey. Okamžitě mu sedla a dokázal něco, co by žádný jiný herec nedovedl.“ říká o svém příteli producent filmu Matt Damon. Muž v jehož hlavě se projekt zrodil a herec který ho na úplném začátku s Kenneth Lonerganem jako scénáristou připravoval pro sebe samotného, a to jak v roli hlavní, tak jako svůj režijní debut. Čas a pracovní závazky však jeho plány změnily a pan Damon teď s radostí sleduje úspěch svého “dítěte“ v roli producenta, což ostatně i jemu přináší jednu z Oscarových nominací. A já mohu říci pouze: „Klobouk dolů“ neb nikdo nemluví o hlavním herci a režisérovi snímku s větším obdivem než právě on. A samosebou nezapomíná ani na ostatní – naprosto skvělou Michelle Williams (Můj týden s Marilyn, Zkrocená hora, Wendy a Luci...), na Lucase Hedgese v roli Patrika, která je vším jiným, než lehkým úkolem, pro tak mladého herce...Dále vidíme Kayle Chandlera jako jeho otce, Gretchen Mol ztvárňuje vskutku nepovedenou matku. V malé roli se objeví také herec všem dobře známý Matthew Broderick, který je nejenom nejlepším přítelem pana režiséra, ale také veteránem jeho obou předchozích filmů – Margaret a Na mě se můžeš spolehnout.
A jak mluví o svých hercích sám Kenneth Lonergan? „ Bylo pro mne velice vzrušující vidět jaké úsilí a jakou dávku inteligence tito herci za všech okolností vynakládali. Možnost spolupracovat s nimi na převedení postav, které existovaly pouze v mojí představivosti, do podoby skutečných živých lidí, to byl pro mě zážitek plný pokory a vděku. Přijdou na natáčení a stanou se před vašima očima někým, koho jste si dosud jen představovali. A přinášejí sebou komplexnost, hloubku prožitků a specifičnost myšlenek a chování, které velmi výrazně přesahují cokoliv, co byste doma na počítači dokázali vytvořit. Považuji to za naprostý zázrak a zbožňuji je za to.“
Kameraman Jody Lee Lipes naprosto slouží realističnosti příběhu. Neupozorňuje na sebe, nepoužívá žádné vyumělkované záběry, jde mu pouze o přirozené a poctivé vyprávění, bez jakýchkoliv vedlejších efektů, přesně jak bylo přáním pana režiséra. Pokora a vzájemná úcta, jak to vypadá, vládla tomuto snímku na všech frontách, sešli se výjimečné tvůrčí osobnosti za kamerou i před ní a já doufám, že vás osloví příběh Leeho Chandler stejně tak, jako například členy Americké filmové akademie...
