Ve čtvrtek 7. prosince přichází do kin rodinný film o kterém se mluví, jako o nejlepším animovaném filmu tohoto roku. V Evropě již svoji vítěznou cenu z největších získal, v Austrálii se stal také nejoblíbenějším celovečerním filmem a dobil si srdce diváků i ve festivalových městech USA a to všude - jak u porot dospělých, tak dětských. Oscarové klání má před sebou, radost z Césara (v zemi svého vzniku) za nejlepší film a nejlepší scénář za sebou. Jde o scénář dojímavý, vyprávějící příběh o ztrátách největších avšak především o velkém přátelství a lásce. Smutek je přítomen stejně jako humor a s ním hravé poznávání života lidského.
Cuketka - vlastním jménem Ikar – je čiperný, malý kluk, plný fantazie na kterou je ve chvíli, kdy ho poznáváme, odkázán. Žije v tichu domova s maminkou, která mu dala tuto přezdívku a která díky svému alkoholismu přijde na začátku filmu o život. Cuketka osiří, dává si vinu za smrt maminky, myslí, že bude od teď již na světě sám. Záhy však získává přítele v policistovi jménem Raymond, který si ho zamiluje již při prvním setkání, cestou do dětského domova, kam se musí Cuketka přestěhovat. Tam ho čeká parta dětí, kteří jsou ve stejné situaci a stejně tak jedineční, jako on. Společně pak procházejí „zkouškami“ a z počáteční vzájemné nevraživosti se stanou přátelství na život a na smrt. Jinakost každého z malých hrdinů příběhu má svůj důvod a ukazuje se, že může být v určitých situacích pro ostatní i velkým bohatstvím. Na plátně panuje dojemná sounáležitost hlavních hrdinů, kteří se spolu učí životu, poznávají jeho úskalí, ale také prožívají spoustu legrace. Cuketka se zamiluje hned ,jak se na scéně poprvé objeví malá Camille, najde si své dospělé, kterým může důvěřovat - jeho šance na šťastný život je otevřená. Malí filmový diváci se s jeho příběhem učí respektu a soucitu, citlivou formou jsou jim zprostředkovány zásadní hodnoty života.
„ Je nezbytné mít přátele, na které je spoleh, zamilovat se, a být dokonce i šťastný...“ říká režisér filmu Claude Barras „ Zamiloval jsem se do něžného a poetického příběhu knihy Gillese Parise „ Autobiographie of a courgette“, jeho vyprávění a nálada mě přenesly zpět do vlastního dětství. „MŮJ ŽIVOT CUKETKY“ je ale především poctou zanedbávaným a týraným dětem, které dělají co mohou aby přežili a dokázali se svými ranami, žít dál. Cuketka prožil těžké časy, vůbec nepočítal s lidmi, které mu, po smrti maminky, přinesl nový život. Má partu přátel, je zamilovaný, získává zázemí. Pořád se má v životě co učit. To je sdělení zároveň jednoduché i hluboké, které jsem pokládal za zcela zásadní našim dětem předat. Přání sdělit toto poselství mě provázelo celou mojí prací na filmu.“
A je to také přesně to, co přechází z filmového plátna na diváky – malé i velké...
„Můj život cuketky“ je důležitým filmem a tak vám přeji hezký předvánoční čas, společně strávený s dětmi v některém z našich kin.¨
...a pak, je zde ještě bonus...
VÁNOČNÍ SVATBA MIKULÁŠE KARLA
Předfilmem k Cuketce se stal půvabný dvanáctiminutový loutkový animovaný film divadelního režiséra Karla Vodičky „Vánoční svatba sněhuláka Karla“.
A o co jde? O lásku. Minulé vánoce si totiž sněhulák Karel domluvil svatbu se sněhulačkou Evou. Na nic jiného se netěší více, na nic jiného celý rok nemyslel, a teď konečně nadešel jeho vytoužený čas. Ozdoby opustily krabice, vánoční stromeček ožívá, všehochuť figurek okukuje ze svých nových míst sousedy. Karel se ale ocitá bez své vyvolené, a protože ji nevidí ani ostatní figurky v sousedství, vydá se spolu se slaměným andílkem Kamilem, Evu hledat. Čeká je pouť celým stromečkem i souboj, bez kterého nelze svému slovu, ni citu, dostát. Jaké zbraně Karel zvolí neprozradím, jedno ale, pro dospělý doprovod malých diváků, ano. Myslím, že se vrátíte zpět do dětství, že se uvidíte, jak ležíte pod stromečkem, díváte se na ozdobičky nad vámi a vymýšlíte si své vlastní příběhy vonící čokoládou, skořicí a vanilkou. Příběhy ve kterých hrají hlavní role ozdobičky visící nad vámi...