NA NIC NEČEKEJME, UDĚLEJME TO HNED!

NA NIC NEČEKEJME, UDĚLEJME TO HNED! 

Australanka BRINNIE WARE pracovala léta v bankovním sektoru. Měla velmi lukrativní místo, tomu odpovídající plat, ale… Jednoho dne si uvědomila, že “tohle” jí radost rozhodně nepřináší a ze dne na den změnila svůj život. Začala pečovat o staré a nemocné lidi.

„Jakmile zjistíte, že vám práce nepřináší žádnou radost, nenaplňuje vás, je to jasný signál k odchodu,“ tvrdí devětačtyřicetiletá písničkářka, která po odchodu z banky začala skládat písničky, veřejně s nimi vystupovat a sama se doprovázet na kytaru. V téže době se začala starat o jednu starou paní a pro Brinnie to byla zkušenost k nezaplacení. „Díky Bohu, že mi vstoupila do života a já jí, alespoň v to doufám, přinejmenším trochu zpříjemnila její pozemský čas, který jednoho dne vypršel. Stejně jako se to stane každému z nás. Proto jsem se rozhodla věnovat se starým, nemocným a umírajícím lidem. Každý si zaslouží důstojný odchod z tohoto pozemského světa…“ Brinnie o zážitcích, které její péči o tyto spoluobčany doprovázely, napsala článek na svůj internetový blog a jeho vysoká návštěvnost zapříčinila, že všechny tyto zážitky a příběhy vydala knižně. Čeho před smrtí nejvíce litujeme - tak zní název knihy, která byla přeložena do 27 jazyků. Oprávněně, protože prostřednictvím autentických výpovědí vyslala Brinnie Ware do celého světa úžasné postelství a naději. A ti, kteří dokáží opravdu číst, po dočtení následujících řádků okamžitě pochopí, že čekání „na někdy jindy“, je svým způsobem alibismus, projev našeho ega, či lenost, čehož ovšem můžeme v nečekanou chvíli velmi litovat. Stejně jako ti, kteří ve chvíli, kdy vědí, že co nevidět opustí náš pozemský svět a vydají se na cestu do mnohem krásnější dimenze, už nemůžou vrátit čas a začnou litovat toho, že…

…NEMĚLI DOST ODVAHY PROŽÍT ŽIVOT PODLE SVÉHO! 

Tento důvod lítosti je dle Brinnieniných poznatků u umírajících nejrozšířenější. Najednou si odcházející z tohoto světa uvědomí, že život už je prožitý a při pohledu zpátky je mrzí, že se jim zdaleka nepodařilo všechno, co chtěli zrealizovat. Proč? Protože neměli čas, rozhodnutí odkládali, raději vyšli vstříc přáním ostatních a sebe takříkajíc odstrčili na druhou kolej. A to je velká chyba. Každý by měl na první místo postavit sebe, teprve POTOM ostatní!!!

 …NEBYLI NATOLIK VNITŘNĚ SILNÍ, ABY PŘIZNALI SVÉ CITY! 

A díky tomu se de facto nikdy nestali tím, kým by ve skutečnosti mohli být. Mnozí z nás totiž skrývají své city, emoce jen z toho důvodu, že se domníváme, že se to nehodí, společensky nenosí, ovšem tím svůj život měníme pouze ve zprostředkovanou existenci, nikoli skutečnost. Není lepší plakat, když nás něco dojme, dát najevo pocit momentálního ublížení, než jej celý život tutlat v sobě?! Nehledě na to, že právě z tohoto “skrývání” pak propuká řada onemocnění…

 …PRACOVALI VÍC, NEŽ BYLO TŘEBA! 

Zvláště u mužské umírající populace je nejrozšířenější lítostí jejich přehnaná ponořenost do práce, té fádní každodenní rutiny, jež jim v 99% ani nepřinášela radost. Tímto se ochudili o čas dospívání svých dětí, nechtěných rozchodů s kamarády, kteří si dokázali život zařídit tak, aby měli čas i na zábavu. U žen se tohle téma začíná otevírat nyní, protože současný pracovní přetlak na ně začíná působit stejně jak na muže. Dřívější generace žen tohle nepamatují!

…SE DOSTATEČNĚ NEVĚNOVALI SVÝM PŘÁTELŮM! 

K tomuto poznání dochází většina lidí opravdu až v té poslední chvíli. A zcela zbytečně! Vždyť je to tak prosté. Pokud si ceníme přátelství, musíme mu věnovat dostatečnou váhu a také svůj čas. Skutečnost, jak důležití jsou pro nás opravdoví přátelé, je natolik silná, že by neměla být chápána jako samozřejmost. To, že si na dobrého přítele, či přítelkyni jednou nenajdeme čas, se pochopit dá, ale opakovaně? Takto se kvalita přátelského svazku velmi snadno rozsype do nenávratna!

…SI NEDOVOLILI BÝT VÍC ŠŤASTNÍ! 

Většinu života se lidé podřizují a přizpůsobují zajetým šablonám, které vymysleli cizí lidé. Žijí v zajetí stereotypu a svých starých zvyků. Mají strach ze sebemenší změny a před okolím se tváří navýsost spokojeně, i když skutečnost je ve většině případů zcela odlišná! Štěstí je totiž volba každého z nás. Každého! Když máme potřebu se smát, smějme se, chceme-li provést nějakou hloupost, hrát si jako malé děti - dopřejme si to. Tady a teď! Nic není nemožné a život si řídí každý sám.

Text a foto: LNproduction, 2016 / CC0 PD