22.12.2024 má svátek: Šimon
„Pámbů je všemocný, protože ON to má dopředu všechno vymyšlený,“ nechala se několikrát slyšet pětinásobná Zlatá slavice a interpretka hitů: Drahý můj, Blonďák s červenou bugatkou, Svatební průvod, Vilém peče housky, Mám ráda žužu … a jistě nesmíme zapomenout na legendární: Závidím. Zprávu o jejím odchodu zveřejnila dnes (v sobotu 4. února 2023) její jediná dcera Linda Nemejovská (43), známá pod uměleckým pseudonymem Jana Fabiánová, dnes Yanna Fabian:
Narodil jsem se ve stejném roce, kdy paní Naďa přebírala svého prvního Zlatého slavíka v kategorii zpěvaček. Když jsem nastoupil na Pražskou státní konzervatoř, na hlavní obor: Zpěv populární hudby jsem byl přidělen do třídy paní profesorky Jaroslavy Bernardové. Náhoda? Nemyslím … „Mě učila zpívat paní profesorka Jaroslava Bernardová, která se časem stala mou velkou přítelkyní. Opravdu velkou v tom dobrém i zlém. Myslím, že každý, i ten nejtalentovanější mladý člověk potřebuje mít vedle sebe profesionála – rádce, který ho povede, který v něj věří. Já ho měla a jsem vděčná, že to byla právě Jaruška Bernardová. Vedla mě přesně tak, abych si nikdy nezničila hlas. Hlas, to je dar od pána Boha … Víte, dnes už zvukaři v nahrávacím studiu dokážou ledacos, ale za nás se to ještě neumělo, a tak nás zvukař trápil tak dlouho, dokud z nás nedostal stoprocentní výkon,“ prozradila mi paní Naďa v rozhovoru, který jsem měl tu čest s ní dělat.
„NEBUĎ PITOMÁ…“ aneb ZRODIL SE FENOMÉN!
Naďa Urbánková měla miopii neboli krátkozrakost čili nosila brýle, ale jakmile začalo představení, odkládala je. To samé po ní „vyžadovali“ i režiséři při natáčení. Byla jednou z prvních, která dokonce zkoušela kontaktní čočky panu profesoru Wichterlemu! Nicméně jednou za ní v Semaforu před představením přišel pan Jiří Suchý a „řekl mi, že jsem pitomá, proč si na představení sundávám ty brýle, když mi tak sluší. Navíc dodal, abych si uvědomila, že hezkejch holek s krásnýma, dlouhýma nohama, co umí zpívat, jsou mraky, ale že budu jediná zpěvačky, která vyjde na jeviště v brýlích!“ A tímto nejenže pan Suchý dodal Nadě patřičné sebevědomí, ale de facto způsobil, že se „zrodil“ fenomén na tuzemské hudební scéně, protože KAŽDÝ si okamžitě při vyslovení jména: Naďa Urbánková, vybaví BRÝLE! A nejen to, protože tato zpěvačka a herečka povýšila do té doby u mnoha jedinců značně „neoblíbenou“, i když nutnou zdravotní pomůcku, v jedinečný „módní“ doplněk, za který se absolutně netřeba stydět! A opravdu pomohla pěkné řádce žen. „Poslechla jsem Jirku, riskla to, a ono to opravdu vyšlo. Víte, kolik lidí mi následně začalo děkovat? Zvláště, což si vybavuji jako by to bylo dnes, maminky dětí, které odmítaly brýle nosit.“ Zajímá vás, kolik brýlí měla Naďa Urbánková? Kolem 120! „Za minulého režimu jsem si koupila brýle v drogerii za třicet, čtyřicet korun. Dnes? Pokud si chcete pořídit opravdu kvalitní brýle, dáte za ně klidně i dvacet tisíc korun …“
POKAŽDÉ SE ZVEDLA A ŘEKLA SI, ŽE BUDE LÍP!
Když se v roce 1968 při natáčení televizní inscenace Bahno seznámila s hercem Josefem Abrhámem († 82), byla to pro ni láska jako trám. Těžko si představit, jak pro ni muselo být vnitřně bolestivé, když se po dlouhých osmi letech trvajícího partnerství od své kadeřnice dozvěděla, že je jí nevěrný? Naďa Urbánková to v soukromém životě, konkrétně, co se manželství a partnerských vztahů týká, neměla absolutně jednoduché. V roce 1990 se „opět“ bezhlavě a z celého svého srdce (Ona to ale nikdy ani jinak neuměla!) zamilovala a provdala se do Švýcarska. Byla opravdu natolik zamilovaná a šťastná, že dokonce skončila se zpíváním. To, co pro ni zpočátku vypadalo jako „konečně šťastný život,“ se nakonec ukázalo doslova jako peklo a zpěvačka se po rozvodu a psychicky zcela zničená vrátila zpátky. „Vždycky jsem se zvedla z bahna a řekla si, že bude líp! Ono opravdu totiž nakonec není nic jednoduššího, než si stoupnout před zrcadlo a zvednout koutky pěkně nahoru. Když se usmíváš, ochráníš svoji psychiku a ta dělá minimálně 50 % úspěchu!“ Svůj nový a taktéž poslední pozemský domov našla v malinkatém bytě, který si pronajala v areálu premonstrátského kláštera Želiv ve stejnojmenné obce v okrese Pelhřimov na Českomoravské vysočině. Nastěhovala se do něj 5. října 2006. Odtud pak vyjížděla opět koncertovat, na besedy, na natáčení pro televizi i pravidelně pro rozhlas. Nevím, jestli v rámci jejího posledního zhoršení zdravotního stavu a následného převozu do nemocnice tušila, že už se do svého „klášterního“ bytečku nikdy nevrátí …
„Dneska, když to shrnu, tak bych s naprostým klidem řekla, že kromě několika nezdarů byl ten život vlastně krásnej!“
P. S. DĚKUJI A ...
Když jsem v úvodu psal o tom, že jsem před lety dostal příležitost studovat zpěv u paní profesorky Bernardové, v té době jsem s ohledem na svůj věk a životní nezkušenosti absolutně nemohl tušit, jaké výsady se mi tenkrát dostalo. Nejen kvůli tomu, koho všechno ze „slavných“ učila správně zpívat, ale především proto, jak zásadně vás na celý život ovlivní čas prožitý s člověkem, kterému tzv. nejste jedno. Který si vyposlechne vše, co vás trápí, dokáže poradit a jaksi automaticky se stane součástí vašeho života. Často jsme si s paní profesorkou povídali o Nadě Urbánkové, protože si byly blízké, navštěvovaly se a paní Naďa ji brala jako svoji „mámu“. Dozvěděl jsem se tak spoustu velmi důvěrných a osobních informací, nejen ze života Nadi Urbánkové, a když jsem se posléze začal pohybovat v mediálním světě blíž a psát, nikdy v životě by mě nenapadlo, abych tyto důvěrnosti jakkoli zneužil a vypustil do světa. A ještě k něčemu se vám přiznám, když se moje tehdejší paní profesorka koncem března 1994 vrátila zpátky do Prahy z návštěvy u Nadi Urbánkové ve Švýcarsku, dovezla mi od ní fotografii s věnováním a radou. Já totiž nechtěl příliš „poslouchat“ a vlastně první dva roky studia na konzervatoři mě paní profesorka učila „pouze a jen“ správně dýchat – to nejpodstatnější a nejdůležitější pro každého zpěváka. No, ale já byl z toho otrávenej, protože jsem chtěl „už zpívat“. Jenomže paní profesorka věděla velmi dobře, co dělá. Já to nevěděl! Naivita mládí? Ne, moje vlastní zahleděnost sám do sebe. Dnes? Pokud bych vrátil čas a znovu studoval na konzervatoři, tak bych s velkou pokorou a bez sebemenších úšklebků a poznámek kdekoli mimo školu studoval „správné dýchání“ klidně celých šest let! A nedivím se, že se mezi paní profesorkou Bernardovou a Naďou Urbánkovou vytvořilo tak silné přátelství a pouto. Co dodat?
Milá Naďo, díky nejen za trefnou a přesně mířenou radu nejen pro mé tehdejší studium, ale do dalšího života vůbec. A jelikož jste právě včera zamířila tam nahoru – domů, pozdravujte tam za mě i paní profesorku. Myslím, že vás přivítala tak, jak to dokázala jen ona. No, a zcela upřímně Vám vlastně i tak trochu ZÁVIDÍM …
Text: Lubomír Nečas, dipl. um., MBA / 4223, Photos, Ilustrated, Designphotos: FB Jany Fabiánové, archiv autora -barevné koláže
Fotografie: Dagmar Hájková
