21.11.2024 má svátek: Albert
JEDNO POZVÁNÍ K POSLECHU ČESKÉHO ROZHLASU DVOJKY dne 1. 9. 2017 :
Hostem pátečního Nočního Mikrofóra bude herečka, baletka Tereza Pokorná, kterou znají ne jen čeští diváci z filmu „Láska mezi kapkami deště“, nebo ze zcela ojedinělého seriálu Gagman, ale i diváci v německy mluvících zemích. V Německu žila po odchodu do emigrace, opustila vše, šla za láskou. Její kroky určovaly vždy především vztahy a páteční Mikrofórum tak bude mít v přeneseném slova smyslu ještě jednoho hosta. V dubnu by oslavil 80.narozeniny textař Rostislav Černý, jehož byla Tereza Pokorná poslední múzou. A tak její příběh zakomponujeme do jeho textů a písní, které právě díky Tereza Pokorné můžeme číst v knize Nadechnutí. Připravila ji osobně k vydání a k oslavě shrnutí básníkova díla. K tanci životem drobné baletky bude tedy hrát hudba s texty urostlého básníka a spolu s nimi se na vás těší Zuzana Maléřová.
O pozdních múzách
Loudá se půlměsíc, zpívá Marta Kubišová. Jeden z krásných textů básníka Rostislava Černého. Osobně jsme se neznali a přesto mne s ním pojí silná vzpomínka. Byla půlnoc, předjaří roku 2015. Tichou nocí osamoceného studia Českého rozhlasu se najednou, bez varování, ozvala píseň s dalším z jeho slavných textů. Dej mi pár okovů a jsem jen tvůj. Byla to zvláštní chvíle, protože vedle mne stála poslední múza jeho života, herečka Tereza Pokorná. Vyslal jí pozdrav, touhu být s ní. Tereza však nikdy nechtěla nikomu dávat okovy. Dnes ví, že tyhle znamenaly spoutej mě, ať se neztratím, ať tady ještě můžu zůstat. Nestalo se. Krátkost času, který jim byl vyměřen, přestala existovat. Prožila předtím čtvrt století s mužem, se kterým přivedli na svět milované dítě. Může to být s čímkoliv souměřitelné? Nemůže. V té době to však byla jiná Tereza, mladá, sotva roztáhla křídla, už byla dospělá. Zatímco básníka s nadpozemskou duší potkala zralá žena, která však nikdy nepřestala věřit v lásku. Vlastně se v minulosti potkali už několikrát, ale nevnímala ho. Dokonce když hrála ve filmu Tajné sny, chodil na natáčení a ona domlouvala schůzku své nešťastné kolegyni: "Vyjdi si s ním, je to krásný chlap." Jen díky této historce si pamatuje, že na natáčení skutečně byl. Stejně jako její muž výrazně starší, dokonce se kdysi spolu potkávali jako spolužáci. Loudal se půlměsíc, když se znovu potkali. Byl celý v bílém, bílý klobouk, pochopila, proč ho dřív nevnímala. Psal texty o lásce, ale někde v zadu v nich vždy znělo, že "v lásku nevěřím." Mohli se sejít až ve chvíli, kdy byl připraven na změnu. Byla nejen jeho múzou. Byla odevzdáním. V pozdních letech změnil svůj život, svou představu o životě. Sundal boty minulosti a zápasil se stopami, které v něm zanechaly. Milovali se, psali si básně, vyznání jeden druhému a přitom seděli vedle sebe. Složil ji blues, když jí ho hrál, plakala. "Hudba nám hraje a ty to víš/i když ji třeba neslyšíš/na tomto plese/na našem bále/tančíme spolu neustále." Krásné pomíjivé chvíle. Často se smáli a ozvěny smíchu zapsal na papír. Jeden z jeho aforismů například zní: "Potkal jsem dívku naivní, byl bych moc rád na i v ní." Dej mi pár okovů doznělo, noc skončila, jeho život také. Vedle něj ležela báseň, kterou nazval Bez tebe. "Bez tebe zmizel měsíc zhaslo slunce spadlo nebe." Co dál, když spadne nebe? Tereza Pokorná prošla smutkem až k naplnění. Rostislav Černý by se tohoto jara dožil osmdesáti let. Měl nemocné plíce. Tereza nazvala jeho básnickou sbírku, kterou připravila k vydání, Nadechnutí. Vepsala do ní: "Nadechnutím začíná lidský život, dech byl tím, co ukončilo ten tvůj ve chvíli, kdy jsme zahaleni do hávu z básní zažívali naše potkání se. Potkání se, kde čas neexistoval, protože jsme ho neměli, neexistoval věk, protože nehrál žádnou roli. Prostě jsme nasedli na horskou dráhu a rozjeli se vesmírem, který jsme si sami stvořili. Dokud nás smrt nerozdělí. A já teď posílám do světa knihu Nadechnutí." Začetla jsem se do ní. A pak jsem zavřela oči a poslouchala CD, které je její součástí. Znovu ožil Oliver Twist, Čas růží, Trezor, Láska bláhová, Nepiš dál nebo třeba Noční modlitba. "V noci když o tom nikdo neví/a na věžích i zvony spí/okno mám dokořán/a do tmy zní šepot můj/jeho lásku jen/jeho lásku jen."
Zuzana Maléřová
.jpg)
