Včera zemřela Drahomíra Vihanová - scenáristka a režisérka. Tečka.
Černý titulek na mě zablikal z monitoru. Co na to říci. Smutek, ano.
Pokaždé se mi vynoří vzpomínky a v hlavě se mi promítne film. Film, ve kterém se já, fotografka setkávám s úžasnými lidmi při své práci - v tomto případě při rozhovoru do Literárních novin paní režisérku zpovídala redaktorka Dagmar Sedlická. Hodinu, někdy i déle jsem vtažena do pravdivého dokumentu, poslouchám a „občas“ můžu i fotografovat. Fajn.
U paní režisérky byla pohoda, jejím bytem voněla káva a pro ni tak nezbytný cigaretový kouř. A vyprávěla. Nechtěla se fotit. I teď, jakoby z dálky slyším její slova. „Mě nefoťte… hlavně si vyfotografujte moje kočky!“ Jedna se hrůzou schovala pod skříň, druhá se nechala pochovat, a asi i ona trochu trpěla. Tak fotím. A rychle…
Po chvilce se na mě paní režisérka podívala a udiveně řekla „Ale vy fotíte stále na výšku! To chce taky nějaký šířkový záběr. Pojďte a vyfoťte si mě s ptáčky.“
Toť vše.
Fotky s kočkou a s ptáčky jsou v galerii.
DĚKUJI, Dagmar Hájková Praha 11. 12. 2017