21.11.2024 má svátek: Albert
Pozvání k poslechu, k povídání o umění, které ač stále přítomné voní romantikou a časy minulými, k povídání o umění jež dokáže okouzlit děti i dospělé, umění které ovlivnilo většinu velkých tvůrců všech dob, umění které pobaví a probouzí naší fantazii - CIRKUS.
V Českém rozhlase začíná třináctidílný seriál pod názvem Jak jsem potkal cirkus, ve kterém spisovatel, textař, výtvarník, moderátor mající již mnohá léta své vlastní pořady, kterými baví doslova všechny generace, muž spojovaný převážně s humorem a to v podobě jemné, hravé a vlídné - Ondřej Suchý vypráví o své lásce k cirkusu a hlavně ke klaunům a jejich umění. Je to povídání krásné, voní nostalgií a má svůj speciální půvab, jak se mohli přesvědčit všichni, kdo již slyšeli díl první a vydali se společně s Ondřejem na „toulky“ do svého vlastního dětství. Vždyť kdo by si stejně jako on, nepamatoval, jak jsme prvně, plni očekávání a také trochu strachu, vstupovali do šapitó. Vždyť tvář klaunů je maska a maska vždy něco skrývá. Víme, že mají na tváři namalovaný úsměv, ale v manéži se jim nedějí vždy hezké věci. Díváme se smějeme se, někdy máme v očích slzičky, ale nejsme si jisti, zdali jsou jen od smíchu... Čím jsme starší, tím více nás zajímá tvář za maskou. Ondřej Suchý poznal mnohé z nich, poznal tváře klaunů z největších. Šel po jejich stopách, s některými hovořil, s jinými ho pojilo letité přátelství. A právě proto je jeho vyprávění tak poutavé. Dělí se s námi o své zážitky s láskou a úctou k těmto umělcům, kterých většina zde dnes již není.
„ ... Než vám budu vyprávět o tom, jak jsem potkal cirkus, chci předeslat, že si nebudu ve svém vyprávění hrát na znalce historie cirkusového umění, kterým rozhodně nejsem. Stal jsem se v průběhu let, kdy jsem cirkus „potkával“, pouze jakýmsi zvídavým „kolemjdoucím“, kterého šťastné náhody občas zavedly i do cirkusového zákulisí , kde jsem později poznal i některé své budoucí přátele.“ Těmito slovy začíná autor svůj pořad, který mu mluví ze srdce a je to cítit a není sám. Stejné je v záznamu slyšet i z úst velikánů našeho autorského i hereckého nebe jeho bratra Jiřího, či Jana Wericha, Miroslava Horníčka a dalších. Hovoří se zde také o výtvarnících okouzlených cirkusem jako byl například Jiří Trnka, Kamil Lhoták, František Tichý, Zdenek Seydl .... zní písně vonící cirkusem ať už je zpívá Hana Hegerová, Jitka Molavcová, Jiří Suchý, Jan Vodňanský, nebo třeba Ivan Mládek...
Opět ožívá cirkus Humberto, ústy Jiřího Lábuse k nám promlouvá jeho tvůrce Eduard Bass, navštívíme slavný rod Kludských a dozvíme se například, že Karel Kludský vytvořil kdysi největší cirkus ve střední Evropě.
Ondřej Suchý nám otevírá svět klaunů a cirkusu od samých jeho počátků, dotýká se ho tu i tam, představuje nejslavnější ze slavných, jeden z dílů je věnován klaunské legendě kterou není nikdo jiný než vyhlášený Grock. Hudební virtuóz, ovládající hru na 13 nástrojů, muž vládnoucí moudrostí, dojímavým humorem i akrobacií. Dokonce k nám ze záznamu, ač Švýcar promluví v češtině. Dotkneme se života velkých cirkusových rodů Fratellini, Ringlingů a těch našich, jako jsou Berouskové či Joo.A pak je zde legenda, před kterou se sklání mnozí – arménský klaun, herec, spisovatel Leonid Jengibarov. Osmý díl patří jemu a já si ho rozhodně nenechám ujít! Je to umělec, který si získal své velké publikum i u nás, jeho přáteli byli hvězdy našeho uměleckého nebe, narodila se mu zde dcera, jeho příběh je hluboký a jímavý, jeho moudrost zůstává v textech, které psal – zemřel mlád. Jak silný byl osobní vztah autorův k tomuto umělci, je patrné.
Objeví se i svět, který je s Ondřejem Suchým spjat díky jeho knihám již léta – svět filmu, filmové grotesky, která z klaunských čísel vychází - Laurel a Hardy, Buster Keaton zvaný Frigo, Charlie Chaplin, Pat a Patachon, Lupino Lane...
A velcí mimové patří také do této skupiny, také jsou klauny jako – Bolek Polívka, Boris Hybner, Ctibor Turba ...
Dlouho by se dalo psát například i o umělci z největších, jímž je Federico Fellini, protože v jeho tvorbě zanechal cirkus snad svoji největší stopu. Ale nechme již slovo muži povolanému. „ Manéž ožívá v českém rozhlase Dvojka každou neděli vždy v 10:30 hodin a já vám přeji hezký čas s Ondřejem Suchým a toulkami jeho světem...“
A co nás čeká potom? Možná další, zase nové potkání se s našimi dětmi. Možná jim budeme vyprávět o tom, jak jsme potkali cirkus my a ony pak jednou budou vyprávět dětem o tom svém : „To když máma byla malá a vzali ji do cirkusu...“„ Ano, ano i můj táta miloval klauny, ale mně se líbila krasojezdkyně a také jsem chtěl mít doma medvěda a umět kouzlit...“
Text : Tereza Pokorná Fotografie : Dagmar Hájková, Irena Zlámalová a archiv Ondřeje Suchého
.JPG)
