23.11.2024 má svátek: Klement
Dva nové filmy právě teď posílá do kin společnost CinemArt. Jeden nás vrací do Anglie dob minulých, druhý se odehrává v „blízké“ budoucnosti a posílá nás na cestu vesmírem.
PANSTVÍ DOWNTON je radostí a zábavou pro všechny milovníky pohádek, anglického humoru a života britské aristokracie a jejího služebnictva na začátku minulého století. Jedná se samo sebou o život plný intrik, romancí a zažitých rituálů, jež část zúčastněných nemálo svazují, jiným zase dávají pocit jistoty. Hlavní roli hraje tradice a pro mne zde ještě jako vždy úžasná Maggie Smith v roli nejstaršího člena rodu Crawleyových, majitelů panství. Paní Smith, glosuje dění okolo způsobem jí naprosto vlastním, takřka každá její věta je bonmotem a divák se tudíž náramně baví, kdykoli tato velká dáma anglického filmu a divadla na plátně promluví. Je nutné, býti hbitým čtenářem titulků, nevládne-li člověk angličtinou, jinak ztratí část z jejího nezaměnitelného hereckého projevu a to by byla opravdu škoda. Ostatně stejné platí i pro většinu jejích kolegů. Je vidět, že každý z nich si svoji roli užívá a bydlí v ní, je s ní dokonale sžit. A také jak by ne. Film je tvůrci brán jako závěrečná tečka stejnojmenného seriálu, o kterém se mluví jako o jednom z nejslavnějších televizních seriálů moderní éry. Je ovšem nutno říci, že funguje naprosto samostatně a není nutné mít předem jakékoli znalosti související s místem, kde se děj odehrává, ani jeho obyvateli. Fascinující dominantou filmu je dokonalá, do posledního detailu propracovaná výprava. A o co jde? Na panství Downton se objedná na jednu noc královský pár. Nic víc, nic míň. Pro jedny to znamená vše, jiní se z toho nezblázní a někdo je v nebezpečí života. Ve chvíli, kdy si řeknete: „ Teď chybí už jen tanec na zámecké terase“ – dostanete ho. A park kolem zrcadlí všechny barvy podzimu, protože i ona má právě svůj velký ples. S úsměvem vcházíte do kina a s úsměvem ho opouštíte.
AD ASTRA je hereckým koncertem Breda Pitta. Prim zde hraje jeho hlas a když se v úvodu potká s Donaldem Sutherlandem, jsme svědky koncertu mužské energie, který tvoří právě zvuk. Dokonalé herectví. Ti dva pouze sedí a hovoří spolu. Jistě, že se jim všechny pocity odehrávají ve tváři včetně těch, které před sebou tají, ale hlasy rezonují více než hra těla a jsou zásadním prostředkem vyjádření se v prostoru, ve kterém se příběh odehrává a tím je z velké části vesmírná loď. Ocitáme se ve 22. století, kdy Mars není neznámou planetou, a Měsíc se stal „výletním“ místem, ze kterého se astronaut Roy McBride (Bred Pitt) vydává na misi mající zachránit planetu Zemi. Jde ve stopách svého otce (Tommy Lee Jones) a vypadá to, že i po jeho stopách. Ten byl nejobdivovanějším astronautem své doby, později velitelem výzkumné expedice, hledající ve vesmíru vyspělé inteligence a spolu se svým týmem jednoho dne ve vesmírných hlubinách také zmizel. Po více než 20 letech se Americké zpravodajské služby domnívají, že stále žije a jediný, kdo s ním může navázat kontakt je jeho syn. Per Aspera Ad Astra, je heslem, které v překladu znamená: Přes překážky ke hvězdám a přesně o tom scifi-triller scénáristy a režiséra Jamese Graye vypráví. Syn, poznamenaný otcovou nepřítomností a zároveň jeho neustálou prezencí ve všem, co dělá, tak může konečně najít sám sebe, bude-li mít to štěstí. Vidět Breda Pitta v této roli, kde doslova nesejde z plátna, opravdu stojí za to. A i když se nejedná zrovna o film století, o napětí v něm není nouze. My už před sebou nemáme blond krasavce, ale muže s životem vepsaným do tváře, výjimečného herce, který dokáže naprosto minimalistickými prostředky vyjádřit doslova vše. T.P.
